Dva ze tří migrantů projdou přes celou Evropu až do Německa zcela nepozorovaně

Zde je třeba ještě zdůraznit, že Německo vede statistiky jen o těch, kteří se na úřadech hlásí o dávky, ubytování a další výhody. Nejsou zde započteny zřejmě statisíce ilegálů, kteří již mají v zemi dostatek známých či příbuzných a zapadnou do ghett bez toho, aby se někde registrovali. Žijí pak převážně z prodeje drog či jiné ilegální činnosti.

Nejen Německo, ale ani další země tak vůbec nemají přehled o tom, kolik obohacovačů se v zemi nachází. V Rakousku nedávno dokonce na základě občas zachycených ilegálů odhadli, že na úřadech se hlásí asi jen třetina příchozích. Dvě třetiny zapadnou do ghett a nepřijde se na ně do doby, než jsou přistiženi při nějaké kriminální činnosti.

V Německu se nyní podivují nad tím, jak velký počet ilegálů projde Evropou (cestou do Německa musí projít přes několik zemí v závislosti na trase), aniž by byli zachyceni.

Dvě třetiny imigrantů nejsou na cestě do Německa registrovány na vnějších hranicích EU. Vstupní a tranzitní země zanedbávají své povinnosti, vysvětluje bavorský ministr vnitra.
Většina žadatelů o azyl vstupuje bez přes vnější hranice EU bez povšimnutí. Ukazuje to vyhodnocení registrací všech žadatelů v systému Eurodac Spolkovým úřadem pro migraci a uprchlíky (Bamf), o kterém informuje „Welt am Sonntag“.

Ze všech 151 277 prvožadatelů o azyl ve věku 14 a více let, kteří dorazili do Německa v roce 2022, asi dvě třetiny (cca 101 000) neměly žádný zásah Eurodacu.

Joachim Herrmann (CSU), bavorský ministr vnitra, řekl „Welt am Sonntag“: „Ochrana vnějších hranic EU je na denním pořádku. Země vstupu a tranzitu EU hrubě zanedbávají svou povinnost shromažďovat data od migrantů bez víz. Zvyšujícím se bezpečnostním rizikem je také skutečnost, že stále více lidí vstupuje do EU zcela nekontrolovaně.“

Herrmann trvá na opětovném vymáhání evropského práva a doufá, že summit EU přinesl obrat. „Schengen neznamená žádné další kontroly, dohoda vždy zněla: Kontroly na vnitřních hranicích lze vynechat, pokud jsou vnější hranice dobře chráněny. Základní podmínkou byla také možnost hlavních cílových zemí, jako je Německo, vrátit žadatele o azyl, kteří se pohybovali bez povolení, zpět do odpovědného státu. Bez registrace a možnosti transferu do Německa se dříve nebo později budeme muset znovu bavit o opatřeních na ochranu národních hranic.“

Ve skutečnosti by drtivá většina žadatelů o azyl přijíždějících do Německa měla mít takovou registraci ze strany států na vnější hranici EU. Jen malá část žadatelů v Německu cestuje přímo do Spolkové republiky, aniž by předtím pobývala v jiných evropských zemích.

Všechny země EU mají dlouhodobě povinnost evidovat každého nelegálně vstupujícího migranta staršího 14 let a vkládat jej do evropské databáze Eurodac…

K tomu jen dodávám, že za vše si mohou Němci sami. V mnoha zemích je praxe taková, že pokud se ví, že ilegálové míří do Německa, kde jim slibují „ráj na zemi,“ jednoduše nad vším zavírají oči a nechávají je projít.

Zásadní je také fakt, že ilegálům pomáhají i pašerácké neziskovky – mnohdy právě německé, dotované německou vládou a EU. Tyto neziskovky se podílí nejen na pašování invazních vojáků, ale zároveň slouží jako jakási „poradna.“

Předem je tedy instruují jak se mají chovat, aby byli nenápadní či kudy se vydat, aby prošli bez vědomí úřadů dané země. Neziskovky také pomáhají invazisty zkontaktovat s evropskými pašeráky, kteří je odvezou nejvhodnější cestou do cíle.

Německo, potažmo EU, odmítající financovat lepší ochranu vnějších hranic, jsou hlavními viníky. Stejně tak zvrácená pravidla EU, podle nichž není možné vrátit invazní jedince bez dokladů do zemí jako je Turecko nebo Tunisko, tedy do zemí, které jsou v Evropě prezentovány jako „bezpečné.“