Americký pár poslal dceru na „léčení“ poté, co ji škola indoktrinovala nenávistnou „woke“ ideologií, včetně nenávisti vůči vlastní rodině

Takzvaný „wokismus“ se nyní šíří na školách nejen v USA. Mnohé univerzity jsou touto ideologickou propagandou pověstné, přičemž na těchto školách je ideologie důležitější než výuka. Systém se právě vymýváním mozků mladých zkouší nalézt co nejvíc poslušných stoupenců všeho, co se na nás v následujících letech chystá.

Právě z řad těchto „vymytých mozků“ se pak rekrutují  kandidáti pro „mladé globální lídry WEF“ či jakékoli jiné podvratné politické ziskovky. Ve vysoké politice se posléze tyto loutky lépe ovládají a jsou dostatečně oddané budování „lepších zítřků“ ve světě kde nikdo nic nevlastní a vše se sdílí.

Woke ideologie je mimo jiné založena na jedné straně na adoraci LGBTQ a barevných, na druhé straně učí nenávisti k bělochům, neboť protibělošský rasismus je základem této ideologie. Od něj se vše odvíjí a jako nejhorší je samozřejmě vykreslen bílý heterosexuální muž. Asi nikoho neudiví, že oborem, na němž dochází k této indoktrinaci ve velkém, jsou genderová studia.

Pro rodiče, kterým se jejich dcera – do té doby zcela normální dívka – vrátila z jedné takové univerzity plná nenávisti nejen k vlastní rase, ale také k rodičům, bylo toto zjištění šokující. Podobných případů je v USA zřejmě spousta, neboť již dokonce existuje jakýsi „detox“, kde lze podobně postižené dítě z roky trvající indoktrinace „vyléčit.“

Zoufalí rodiče z USA poslali svou dceru Annabellu do mentálního programu „De Tox“, protože byla „otrávena“ nenávistí vůči svým rodičům a všem bílým lidem v elitní levicové „woke“ škole. Po absolvování Mount Holyoke v západním Massachusetts spadla Annabella do hluboké  deprese, byla agresivní, pila a dokonce napadla svou matku. Doktrína na vysoké škole byla, že ženy jsou oběťmi patriarchátu a sexismu bílých mužů. Matka Belinda záhy zařídila de-programovací koučink, který přivedl Annabellu zpět do normálu.

Trvalo to roky, ale dnes se 29letá žena cítí opět „normálně“. Bez pomoci matky by se podle svých slov nedokázala postavit na vlastní nohy. V denních lekcích bylo studentům řečeno, že jsou „oběťmi patriarchátu“. Nejdřív ani nevěděla, co to znamená. Feminismus nebo sexismus pro ni nikdy nebyly problémem, vždy si mohla dělat, co chtěla. Byla však přesvědčena, že „patriarchát“ ji utlačoval po celý život, a že nyní proti němu musí bojovat. Profesoři studentkám radili, aby si od rodičů udržovaly odstup a dokonce jim na prázdniny nabídli ubytování.

Většina ostatních studentek věřila tomu, co jim bylo vnucováno. Ty, které se indoktrinovat nenechaly, byly ostrakizovány. Kultura ve škole byla o nenávisti k bílým mužům a o tom, že správné jsou jen lesbičky. Přijímací rituály pro nově příchozí byly agresivní, na akademické půdě byla „výrazná kultura pití“, mnohé dívky se nechaly ostříhat ve stylu „MoHo-Chop“, což je jakýsi symbol příslušnosti k LBTBQ scéně (gayové, lesby, transgender, queer).

Když končila školu, byla Annabella přesvědčená, že je obětí útlaku, jak ji to na škole naučili.

Na vysokou školu přišla jako člověk, který považoval všechny ostatní za rovnocenné. Z ústavu odešla jako nenávistná mladá žena, která pohrdá svými rodiči a jejich hodnotami. Došlo k hádkám s matkou, ve kterých také létaly popelníky. Neustále hledala nespravedlnosti a opovrhovala bílými muži jako „sexisty“.

Drama začalo, když nastoupila na výuku oboru „Gender Studies“. Poté došlo k hluboké roztržce s její matkou Melindou. Věřila, že ji musí informovat o „skutečném světě“.

V rámci své diplomové práce obvinila svou matku v „manifestu“, že s ní zachází jako s „natahovací hračkou“. I když si se svojí matkou Melindou před začátkem studií perfektně rozuměla, napsala: „Nikdy jsem svou matku nemilovala.“ Za systematické vymývání mozků své dcery rodiče utratili 60 000 amerických dolarů ročně.

Dnes Annabella říká, že její myšlenky už nejsou její vlastní. Po vysoké škole byla „úzkostná, depresivní a nervózní“. Rodiče, bohatí farmaceutičtí podnikatelé, byli zoufalí a chtěli „svou dceru“ zpět. Matka Melinda najala bývalého tenisového trenéra, který je nyní „de-programátorem“ a bere pod svá křídla lidi jako Annabella za 300 dolarů denně.

Bylo jim řečeno, že program De Tox z „woke“ kultu může trvat roky. Matka Melinda musela na Annabellu opatrně. Nesměla na ni vyvíjet příliš velký tlak, jinak by přišla o dceru. Tak to musí být i tehdy, pokud chcete své dítě zbavit závislosti na heroinu, řekla médiím.

Annabella je ráda, že to zvládla. Ale nechce znevažovat ostatní dívky ve škole. Byly mladé a snadno manipulovatelné. Nyní je fundraiserkou pro PragerU, největší konzervativní neziskovou skupinu na světě, která si klade za cíl měnit názory prostřednictvím kreativního využívání digitálních médií. V roce 2016, ještě před léčbou, pracovala pro kampaň Hillary Clintonové, nyní pomáhá v kampani Trumpovi.

Znalci školní scény hovoří o „indoktrinačních centrech rozsévajících nenávist“. Existuje základ pro generaci, která popírá sama sebe, pohrdá vším bílým a je hluboce rozdělená. Mluví se o „bastardizaci“ vysokého školství za účelem prosazení jedovaté „woke“ agendy. Škola sama o sobě nesplňuje své požadavky na „různorodost“ – muži v ní nejsou akceptováni.

Webové stránky vysoké školy mimo jiné uvádějí: Jako dívčí vysoká škola, která je genderově různorodá, vítáme přihlášky od ženských, transgender a nebinárních studentů. Areál je stejně rozmanitý jako svět. Ústav patří do školní skupiny nazvané „Sedm sester“. Má 40 000 absolventek z celého světa.

Mimochodem, Nancy Pelosiová, radikálně levicová členka Demokratické strany a končící předsedkyně Sněmovny reprezentantů v americkém Kongresu, tam byla vítaným hostem…