Proč má být Reichstag opevněn jako nedobytný hrad? Co za tím asi stojí? A proč jde výstavba „opevnění“ tak nezvykle rychle?
Bojí se politici vlastních lidí? Nebo snad těch, které již nějakou dobu německá vláda dováží? Či jde přímo o ty, o nichž nedávno v tajném rozhovoru mluvil německý policista s tím, že se již půlmilionové vojsko chystá brzy zaútočit?
Odhaduji, že může jít o kombinaci všeho výše uvedeného.
Zatímco německé hranice jsou otevřené a miliony nelegálních migrantů nadále útočí na zemi, politické orgány se zabarikádují za ploty a příkopy.
Příkop kolem Říšského sněmu, který má chránit poslance před lidmi, je nejen větší, než se očekávalo, ale stavební práce postupují mnohem rychleji, než se očekávalo – ve srovnání s jinými stavebními projekty.
Ve správě Bundestagu nazývají strukturu ‚Aha-Graben‘. Název je odvozen od skutečnosti, že jáma by měla být viditelná, pouze když stojíte přímo před ní. A že užaslý divák pak říká: „Aha“. Stavební komise Rady starších Bundestagu rozhodla o výstavbě příkopu již v únoru.
Zeď by měla vést přes celou západní stranu budovy. Právě zde se nachází venkovní schodiště, kterým chtěli demonstranti o víkendu vstoupit do parlamentu. Napravo a nalevo od venkovního schodiště mají být postaveny ploty dlouhé 55 metrů. Příkop mezi nimi by měl být hluboký 2,5 metru a široký 10 metrů. Tak by byla zajištěna celá západní strana a tím i hlavní vchod do budovy Reichstagu.
Nejen, že se špičkoví němečtí politici stěží odváží jít mezi lidi, aniž by hledali ochranu za hradbou bezpečnostních úředníků, ale nyní také budují jeden více než dva metry hluboký „příkop“ kolem budovy Říšského sněmu, aby nerušeně rozhodovali o lidech, kterým byl tento dům kdysi zasvěcen…
Přehlédli, že už nejsme ve středověku – že v době dronů s náloží jsou jim tahle opatření prd platná.
Jen je nechte, ať se bojí…
Skopčáci jsou mi někde vzadu. Ať si je ručníkáři rozeberou na atomy. Jestli si jejich politici myslí, že tím něco vyřeší, tak jsou hluboce na omylu. Za tou zdí přece nejsou pořád.
Zbúrali sme berlínsky múr? Zbúrali. Vzápätí sme si začali stavať múry tak, že som tomu hovorila „dom v dome“… Ostnaté hraničné drôty sme strihali, aby sme dnes zistili, že ani najhrubší múr, či najostrejšie pletivo nás neochráni pred ľudskou zlobou a vôbec nezáleží v akej podobe prichádza.