Už na podzim by měly být v Itálii předčasné volby, preference ukazují na velké změny

V letošním roce se koná (či konalo) hned několik zajímavých voleb, přičemž minimálně ve dvou případech bude sledování volebního souboje ještě zajímavé.  Jedny celou Evropou velmi ostře sledované volby – v Maďarsku –  již skončily a nakonec překvapily jen málokoho.

Další, asi nejsledovanější volby, pak čekají už za týden Francii, kde se rozhodne o budoucím prezidentovi. Ten je podle francouzském systému důležitější, než třeba u nás, neboť prezident má ve Francii mnohem větší pravomoci, asi jako v USA. Napínavý souboj rozhodne, zda se Francie vydá cestou urychlené islamizace nebo zda bude cesta k chalífátu zpomalena.

Další zajímavé volby, které jsou však již předem rozhodnuty, jsou volby švédské. Tamní voličstvo je již natolik indoktrinováno multikulturní propagandou, že vždy spolehlivě zvolí do vedení socany. A to již dlouhé desítky let. A co víc – nyní mají socani v této silně islamizované zemi s největší kriminalitou v Evropě, dokonce rekordní preference. Do voleb jde navíc i islámská strana, která má reálnou šanci na parlamentní či dokonce vládní účast.

Poslední letošní zajímavé evropské volby budou v Itálii. Italské volby by mohly velmi zásadně změnit vládní směřování. Připomínám, že nyní je premiérem Mario Draghi, nikým nevolený z Bruselu vyslaný bývalý šéf ECB. Italská vláda je takový zcela nekompatibilní slepenec, kde najdete více stran, přičemž je zde ruku v ruce v koalici jak silně promigrační PD (socani), tak Salviniho Lega.

Právě fakt, že Salvini kolaboroval s touto vládou a jen s planými výkřiky sledoval, jak vnitro ovládající socani přiváží do země rekordní počet ilegálů z Afriky, jeho Lize výrazně srazil preference. Poslední kapkou jeho voličům pak zřejmě bylo i to, že nedodržel začátkem loňského léta daný slib, že na konci srpna vládu položí v případě, že socani neskončí s politikou otevřených  hranic. Ovšem na konci léta se nic nestalo, vláda si vládne dál a invazisté proudí do země v rekordních počtech.

Nakonec se zdá, že namísto Salviniho položí italskou vládu sám Draghi…

Podle italských obchodních novin Affari Italiani plánuje Draghi brzy rozpustit svou vládu. Chce předložit finanční zákon pro rozpočet na rok 2023 a nechat ho přijmout v červenci a pak odstoupit. To znamená, že v říjnu by se v Itálii měly konat nové volby.

Podle stávajících preferencí se budoucí italský parlament rýsuje docela zajímavě. V preferencích totiž zcela jasně vede jediná strana, která se ke koalici mnoha stran nepřidala. Nedojde-li do podzimu k zásadním změnám – což nepředpokládám – Itálie bude mít premiérku..

Pokud by se konaly volby nyní, výsledkem by bylo zemětřesení v EU i v Evropě. Protože v nedělním průzkumu vedou  Bratři Itálie Giorgie Meloni – a to již mnoho týdnů. V dubnových průzkumech všech hlavních ústavů pro výzkum veřejného mínění jsou na 21 až 22 procentech.

To by jim umožnilo odsunout levicové sociální demokraty (PD) na druhé místo. Ti mají v současné době 19 až 21 procent hlasů. Právě PD je strana, kterou volí muslimové, jichž je v zemi stále víc, mnohdy jde již o novou generaci, která se v zemi narodila, takže má automaticky občanství. Voliče si tedy PD do značné míry dováží.

Liga s Matteem Salvinim by za své tři ministerské posty, které obdržela za svou účast v silně probruselské Draghiho vládě, obdržela drahý účet. Zatímco Meloni raketově stoupá, Salvini zůstává na 16 až 18 procentech, a tedy na třetím místě, stejně jako v roce 2018. Přitom v roce 2019, kdy byla Liga ve vládě s Hnutím 5 hvězd, stouply straně preference díky tvrdé protimigrační politice na více než 30%. Liga tak přišla o zhruba polovinu voličů.

Na čtvrtém místě je Hnutí pěti hvězd s 13 procenty, které bylo o volbách v roce 2018 nejsilnější silou s téměř 33 procenty, hnutí tak zaznamenalo ještě větší „sešup“ než Liga. Berlusconiho Forza Italia je na 8 až 8,5 procentech, což je ztráta o pět procent ve srovnání s rokem 2018.

Levicově liberální Azione, což je ultralevice – obdoba našich Pirátů – se nachází kolem 4 až 4,5 procenta.  Žádná další italská strana se již parlamentnímu postu ani v nejmenším neblíží.

Z výše uvedeného je jasné, že v Itálii by – pokud se nic výrazně nezmění – vládla s velkou pravděpodobností koalice Meloni – Salvini – Berlusconi. Samozřejmě s premiérkou Giorgiou Meloni.

Pokud by vyhrála volby ve Francii Marine le Pen a jestliže se nic zásadního nestane v Itálii a vyjde uvedená koalice, pak by nastala docela zajímavá situace, kdy by hned ve dvou ze tří největších zemí EU ještě letos zavládli euroskeptici, či možná spíše reformisté.

To by sice nepomohlo bruselského molocha položit (to ostatně ani nemá v programu nikdo výše uvedených), ale mohlo by to alespoň trochu otřást patrnými snahami globalistů o rychlé zavedení totalitního evropského superstátu.