Bývalý šéf francouzské rozvědky varuje před možnou občanskou válkou kvůli masové imigraci

Prakticky každodenní nepokoje a několik útoků nožem či znásilnění denně, každodenní vandalismus proti křesťanským cílům i více než 1500 takzvaných mikrochalífátů, jejichž počet roste. A samozřejmě  – a to především – pokračující muslimská invaze. Pokud někdo sleduje jaký je postup islamizace jakéhokoli území kdekoli na světě, pak je celkem jasné, že občanská válka klepe na dveře.

To vše urychlí i hospodářská krize, jejíž důsledky dopadnou i na tyto vyloučené lokality, které se rozrůstají do okolí jako rakovina. Rabování, loupeže, vraždy – občanská válka. Bez radikálního „řezu“ to tak dopadne. A nejen ve Francii, podobným „adeptem“ je i Švédsko, Německo, Belgie nebo Rakousko. A bylo by naivní si myslet, že občanské války v sousedních zemích nepřerostou hranice.

Připomínám, že už za pár dní proběhne první kolo francouzských prezidentských voleb. Ty rozhodnou nejen o tom, jak rychle dojde k níže popisovanému scénáři, který je zřejmě nevyhnutelný, ale také k tomu, kam bude směřovat Evropa – a zejména EU – v příštích letech. Politiku EU totiž zásadně ovlivňuje politika Německa a Francie, tedy evropských hegemonů. Nelze než doufat, že dojde k destrukci celého molocha, jehož jediným cílem je likvidace suverenity evropských národů a jejich výměna za neevropská etnika…

Francie a Evropa musí opustit masovou imigraci a radikálně změnit svou imigrační politiku, varoval Pierre Brochand, který sloužil jako ředitel francouzského DGSE v letech 2002 až 2008, během rozhovoru publikovaného v jednom z nejvlivnějších francouzských deníků „Le Figaro“.

„Všechny ‚multikulturní‘ společnosti jsou odsouzeny k více či méně hlubokým rozporům,“ vysvětluje Brochand, který byl jedním z nejdéle sloužících ředitelů DGSE, agentury, kterou vedl šest let a která je francouzským ekvivalentem americké CIA a britské MI6. „V takové situaci se stává, že menšiny jsou násilnými vítězi a většina klidně poraženými.“

Během své kariéry byl Brochand také francouzským velvyslancem, zejména v Maďarsku a Izraeli. Již v červenci 2019 veřejně vyjádřil svůj strach z občanské války ve Francii kvůli nekontrolované imigraci.

Jeho rozhovor pro Le Figaro byl publikován 24. března v kontextu nových nepokojů na francouzských etnických předměstích, zejména v Paříži a Lyonu. Od minulého týdne jsou města Sevran a Aulnay-sous-Bois na předměstí Paříže dějištěm skutečné městské partyzánské války a podobné scény jsou k vidění i ve Villeurbanne a Vénissieux na předměstí Lyonu. Pokaždé jsou to incidenty mezi policisty, kteří se snaží prosadit zákon, a násilnými zločinci s více recidivami, které byly počáteční příčinou nepokojů, střelby a několika požárů, přičemž tyto multikulturní gangy útočí proti policejním jednotkám povolaným jako posily.

Pokud se dnes ve Francii tolik mluví o imigraci, je to proto, že je stále obtížnější zabránit Francouzům, aby viděli to, co vidí, a také proto, že ve vzorovém světě politiky se náhle objevila průlomová osobnost, která je povzbudila, aby otevřeli oči.

Je zřejmé, že Brochand má na mysli Érica Zemmoura, kterému se podařilo umístit imigraci do centra současné volební kampaně, i když se zdá, že z ní sám nemá prospěch, podle posledních průzkumů, které ho umisťují pouze na asi 10 procent volebních preferencí, daleko za Marine Le Penovou, která je na asi 20 procentech pro první kolo, které se má konat 10. dubna.

Ale měli bychom věřit průzkumům veřejného mínění, když Zemmour nadále přitahuje davy na své volební shromáždění a překonává divácké rekordy během svých televizních vystoupení? Zemmourovi se minulou neděli na pařížském náměstí Trocadero podařilo shromáždit asi sto tisíc příznivců, což se žádnému jinému kandidátovi nepodařilo.

Nebo možná prostřednictvím Zemmourova politicky nekorektního projevu bude jeho role omezena na to, aby Marine Le Penové poskytl obraz umírněnosti, který jí umožní vyhrát nad Emmanuelem Macronem ve druhém kole prezidentských voleb 24. dubna? To je to, čeho se příznivci Macrona začínají obávat, pokud máme věřit komentářům francouzských mainstreamových (většinou pro-Macronových) médií v posledních dnech.

V každém případě, podle bývalého šéfa DGSE, který není v žádném případě první osobností, která varovala Francouze v této věci, pokud bude Emmanuel Macron znovu zvolen a Francie radikálně nezmění svou politiku, je na obzoru občanská válka.

„Pokud jde o mě,“ trvá na svém Brochand, „považuji typ imigrace, který zažíváme už půl století, za událost ‚mimo kategorii‘, která nemá v naší historii obdoby. A zcela upřímně se přiznám, že nechápu, jak mohou svobodné a osvícené mysli stále podceňovat jeho závažnost.“

„A přesto stačí chladně vyjmenovat jeho charakteristiky a podívat se na dopad toho, co se nám děje: Masivní imigrační toky, typ imigrace, absence politické a ekonomické regulace, skutečnost, že přistěhovalci jsou většinou ze zemí mimo Evropu a z velké části muslimové, jejich duch postkoloniální pomsty, jejich neochota mísit se s Francouzi, jejich preference endogamie, jejich krystalizace v diasporách, jejich míra plodnosti, která je vyšší než u Francouzů, a především jejich nekonvergentní evoluce v průběhu generací, tj. skutečnost, že mladší generace narozené z přistěhovalců jsou ještě méně integrovány do francouzské společnosti než jejich rodiče“.

Podle bývalého šéfa francouzské rozvědky tento postupný převrat francouzského obyvatelstva, ne-li jediná výzva, které čelíme, je jediný, který přímo ohrožuje občanský mír ve Francii, ale i ve zbytku Evropy.

Brochand však předkládá řešení, které shodou okolností obhajuje Marine Le Penová a Éric Zemmour: „Pokud opravdu chceme znovu získat kontrolu nad naší demografií, nemáme jinou možnost, než provést obrat o 180 stupňů, to znamená vyslat zprávu, urbi et orbi, hlasitou a jasnou, že Francie již nebude, v dohledné budoucnosti přívětivá země. To předpokládá globální přístup k problému a nezmenšené řešení při jeho implementaci.“

„Veškerá imigrace je aktivována jak faktorem ‚push‘ (který povzbuzuje lidi, aby opustili svou zemi původu), tak faktorem ‚pull‘ (který je přitahuje do cílové země). Vzhledem k tomu, že nemáme velký vliv na první faktor, nemáme jiné řešení, než snížit naši přitažlivost na nulu.“

„Abychom toho dosáhli,“ říká Brochand, „je nutné udělat kolosální, historickou práci, abychom obnovili ‚moc národního státu dělat a omezit vliv globální evropské politiky (EU).“

„Je už pozdě?“ zeptal se ho reportér. Brochandova odpověď byla: „V každém případě je velmi pozdě. Přiznejme si to: už nemáme co do činění s rozptýlenými jednotlivci, to znamená s několika jednotlivými případy, z nichž každý hledá lepší budoucnost, ale s diasporami. Nyní,“ vysvětluje bývalý ředitel DGSE, „diaspora je entita, tvořená přistěhovalci a jejich potomky – včetně, což je klíčové, francouzských státních příslušníků – kteří jsou seskupeni dohromady a jejichž počet dosahuje kritického množství dostatečného pro společenský tlak, který podporuje zachování víry a způsobu života zemí původu, s nimiž vztahy zůstávají napjaté. Tímto způsobem se spontánně vytvářejí více či méně uzavřené zahraniční enklávy, které se obracejí zády k hostitelské zemi a jejím zvykům.“

Bývalý šéf francouzské rozvědky je bohužel ohledně budoucnosti své země velmi pesimistický:

„I když se odmítám vzdát naděje, nemám příliš mnoho iluzí o možnosti, že úřady znovu získají kontrolu nad imigračními toky. Když vidíme, že program úřadujícího prezidenta, který se uchází o znovuzvolení, toto téma nadále skvěle ignoruje, nelze než se zamyslet nad tím, jak moc může být historie nevyhnutelná a nezvratná, i když nás vede přímo k největšímu neštěstí.  Všechny mé nahromaděné zkušenosti mě nutí předvídat temnou, a dokonce velmi temnou budoucnost pro naše děti a vnoučata. V nejlepším případě směřují k netušenému zhroucení kvality svého života (implozi); v nejhorším případě je vedeme k hrozným konfrontacím (válka). S největší pravděpodobností dojde ke kombinaci obou – uprostřed rostoucího zmatku.“