Proč musí už více než 20 let všechny naše vlády oddaně podporovat válečné choutky cizích mocností?

Na úvod musím zopakovat, že žádnou mocnost nepovažuji vzhledem k nám za přátelskou. V NATO jsme jen oddaní lokajíčci, plnící poslušně zadání – a to už dlouhé roky. Vzhledem k dalším mocnostem se staví naše vlády dlouhodobě nepřátelsky, což snad netřeba připomínat, logicky tak zde není mocnost, kterou lze nazvat „spřátelenou“. Buď je tedy naše postavení oddaně podřízené nebo nepřátelské.

V dobách, kdy jsme byli součástí Varšavské smlouvy sice bojoval tehdejší Sovětský svaz v Afghánistánu, ale své oddané kolonie – včetně ČSSR – do jejich válek nezatahoval. To není rozhodně žádná nostalgie k minulému režimu, ale jednoduše konstatování faktu. Nechci tím ani zpochybňovat, že jsme byli v područí Moskvy, to samozřejmě ano. Ale pokud se podíváme na tehdejší RVHP, tak současná EU už ho dávno svojí direktivností a snahou o odebrání zbytků suverenity předehnala.

Přiznám se, že jsem v roce 1989 patřila k těm, kdo si cinkajíc na náměstí klíči slibovali nejen svobodu, možnost volného pohybu po Evropě a pluralitu, ale také zbavení se postavení podřadné kolonie či protektorátu. K tomu však nedošlo a časem jsme jak ve vojenské, tak i v hospodářské oblasti opět padli do područí cizích mocností.

Varšavskou smlouvu tak nahradilo NATO  a RVHP nahradila EU. Z bláta do louže či snad rovnou do moře močůvky. O EU a jejích praktikách jsem se zde rozepisovala nesčetněkrát, takže jen zopakuji, že svojí direktivností a ideologickou zaťatostí již dávno na míle předehnala  RVHP. EU považuji za zločineckou organizaci, jejímž hlavním zadáním je likvidace národních států a národů Evropy a výměna obyvatel.

NATO, jehož hlavním cílem rozhodně není obrana členských zemí, pak slouží jen k agresivním válkám ve jménu „dovozu demokracie“. Naše členství v tomto spolku jsme začínali ostudným schválením přeletu leteckých sil vojsk NATO přes naše území za účelem bombardování srbského civilního obyvatelstva a i naše pokračování v něm bylo jen jednou velkou ostudou a ukázkou lokajského podřizování se „světovému policajtovi“.

Naše vlády se spolupodílely na různých okupačních misích, ať už se jednalo o Irák, Afghánistán nebo aktuálně Mali. Tam naši vojáci nedělají lokajíčky USA, ale pro změnu Francii. Už dlouhé měsíce jsou v Mali rozsáhlé protesty proti francouzským vojskům, která dorazila na území Mali bez mandátu tamní vlády, tedy jako okupanti. A naše minulá vláda souhlasila s tím, že jim bude asistovat.

Právě včera byl z Mali dokonce vyhoštěn francouzský velvyslanec. Proč musíme podobným bojůvkám asistovat? Zatímco za doby pobytu vojsk NATO v Afghánistánu se rozrostl Talibán, rozšířila pěstební plocha opiového máku a došlo k rekordnímu nárůstu těžce drogově závislých Afghánců, tak při stávajícím pobytu v Mali se značně rozšířilo území působnosti afrického ISIS a dokonce se objevily důkazy o tom, že francouzští vojáci a jejich posluhovači pomáhají džihádistům.

Tolik tedy zhodnocení posledních misí, které mají na svém „triku“ předchozí vlády. Proč se musíme míchat do těchto zemí, když si to většina jejich populace nepřeje? Protože je to v zájmu mocností, kterým naše vlády oddaně posluhují. Nutno podotknout, že ne všechny země NATO se těchto misí účastní, takže rozhodně nejde o žádnou naši povinnost, ale jen a pouze o projev oddaného slouhovství.

A nejinak je tomu nyní, kdy se nová vláda ve snaze zalézt Bidenově vládě co nejhlouběji do útrob, rozhodla si zahrát na „jestřáby“ a přidat se k těm zemím, které spolu s USA chrastí zbraněmi směrem k Rusku na Ukrajině. Přitom Ukrajina není členem NATO a Rusko se jistě tuto zemi napadnout nechystá. Tomu, že na vlastním území rozmisťuje vojsko v situaci, kdy je Rusko doslova obklíčeno vojsky NATO, se nelze divit. Jak by se asi chovaly USA, kdyby se ruská vojska hromadila na hranicích Mexika?

Normální je se do konfliktu dvou zemí, z nichž ani jedna není členskou zemí NATO, neplést. I proto již nejedna evropská země deklarovala, že se nehodlá do konfliktu Ukrajina – Rusko (potažmo USA) nijak míchat. A to jde o země, které jsou členy NATO.  Dokonce i Německo, jen tak, aby se neřeklo, vyslalo na Ukrajinu pouze helmy. Nicméně válečnický hošík, Pirát Lipavský i válečnice Černochová se rozhodli vyslat na Ukrajinu nejen munici, ale již se uvažuje i o armádě. Patříme tak k jedněm z mála evropských zemí, které se rozhodly do konfliktu, po němž by nám nemělo nic být, míchat.

Na jedné straně jsme oddanými slouhy mocností, jimž bychom v případě jakéhokoli konfliktu zřejmě nestáli za pozornost, na té druhé si děláme nepřátele kde se dá. Ostatně, do Evropy jsou už asi 7 let soustavně vysíláni „vojáci Alláhovi“ – to nejfanatičtější vojsko na planetě, které je odhodláno položit za svoje cíle život – a nikdo se je nepokouší zastavit. Naopak, NATO jim vytváří záminku k opuštění jejich zemí a rozdmýchává ještě větší nenávist těch, kdo do Evropy přichází, vůči Evropanům. EU se na invazi nepřátelských vojsk dokonce aktivně podílí.

I takto vypadá politika poslušné kolonie či spíše protektorátu. Namísto suverénní politiky, přátelské, ale v žádném případě lokajské, vůči všem ostatním zemím, včetně všech mocností, se u nás už přes 20 let – započítávám zejména období našeho členství v NATO a EU – provozuje jednostranná lokajská politika. Na jedné straně se tak projevujeme jako velmi oddaní slouhové, na té druhé  jako ratlík štěkající na vlkodava, který ratlíka zcela ignoruje.

Nemyslím si, že by v dohledné době došlo k nějakému globálnímu konfliktu, který by vypukl právě na Ukrajině, protože Rusko zcela jistě o konflikt nestojí, neboť by pro něj nebyl žádným přínosem. Pokud však po případných provokacích či obvyklé akci pod falešnou vlajkou k něčemu dojde, půjde pouze o lokální konflikt, do něhož však budeme opět jako věrní lokajíčci zapleteni i my…