Norsko: Afghánec znásilnil 92letou ženu, hájí se tím, že měl traumatické dětství

I když není Norsko v EU, tak mu ro není nic platné. Norská vláda se totiž ničím neliší od většiny vlád evropských či od vrcholných bruselských politiků. Nepočetná norská populace tak bude přečíslena možná ještě o něco dřív než ta švédská, neboť svým vítačstvím je na tom Norsko velmi obdobně.

Případ, kdy mladý Afghánec znásilnil stařenku, která by mohla být věkově jeho prababičkou, je pak jen dalším potvrzením toho, že nejde o nic neobvyklého. O podobných případech znásilněných žen velmi vysokého věku – z různých evropských zemí – jste si zde mohli přečíst už mnohokrát. Tedy představa, že v nebezpečí jsou jen mladé pohledné dívky, je skutečně jen chimérou.

V nebezpečí je jakákoli žena či dítě, bez ohledu na věk. A vlastně obětí choutek invazistů se může stát i domácí zvíře, což už zjistil nejeden evropský farmář. Ale to vše je zřejmě ono multikulturní obohacení, které tak propaguje zejména EU.

20letý ošetřovatel byl odsouzen ke čtyřem a půl letům vězení za znásilnění 92leté Emmy. Mohamad využil svého postavení a důvěry jako zdravotnického pracovníka obzvláště mazaným způsobem, uvádí se v rozsudku.

Oběť žila ve zdravotnickém zařízení, kde by měla očekávat, že se bude cítit bezpečně a dostane se jí dobré péče na sklonku jejího života. Pro oběť proto bylo velkým břemenem, že byla znásilněna zdravotnickým pracovníkem, v jehož přítomnosti by se měla cítit obzvláště v bezpečí.

Okresní soud ve Vestre Finnmark nezjistil žádné polehčující okolnosti a stanovil dokonce trest vyšší, než požadoval  žalobce, tedy čtyři roky a tři měsíce.

92letá Emma žila v Alta Omsorgssenter, kde došlo v noci 8. května loňského roku ke znásilnění. Mohamad pracoval jako ošetřovatelský asistent. Mohamad je ve vazbě od té doby, co došlo ke znásilnění. Důsledně popírá  vinu, navzdory skutečnosti, že bylo sperma s jeho DNA detekováno na Emmě.

Obžalovaný u soudu tvrdil, že si nepamatuje, že by měl vaginální styk s obětí. Je také nesporné, že je to jeho sperma, které bylo nalezeno v pochvě oběti. Ze strany obhájce bylo argumentováno, že obviněný nemohl být při činu trestně příčetný, a proto nejednal s potřebnou mírou subjektivní viny.

Soud však popírá, že by Mohamad mohl být nepříčetný.

„Emma byla bezbranná, nebyla vůbec schopná se bránit,“ uvedla prokurátorka Trude Kvanliová ve svém prohlášení u okresního soudu ve Vestre Finnmark. „Byla skutečně při vědomí a vnímala, co se kolem ní děje. Byla vzhůru, když dorazil Mohamadův kolega, zdravotník Alejandro.“

„Musela být vyděšená a také to vysvětlila zaměstnanci kliniky, který u soudu svědčil,“ dodala Kvanliová.

Okresní soud neshledal žádné polehčující okolnosti, ale několik přitěžujících. Verdikt uvádí, že Emma nebyla schopna se znásilnění ubránit.

Soud shledal, že prokázal, že poškozená strana potřebovala péči. Byla špatně pohyblivá, a tak neměla šanci se bránit a odvracet zneužívání. Soud zároveň shledal, že bylo prokázáno, že byla během znásilnění při vědomí. Zneužití tak bylo spácháno na osobě, která byla bdělá a vědomá a bez možnosti se bránit. To je jasná přitěžující okolnost.

Obviněný byl jejím pečovatelem a byl si vědom toho, že oběť potřebuje péči. Znásilnění tedy provedl s vědomím, že oběť se nemůže bránit, požádat o pomoc nebo o zneužívání později vyprávět ostatním. Tímto způsobem využil svého postavení a důvěry jako zdravotnický pracovník obzvláště mazaným způsobem, kdy zneužil důvěry oběti.

Poté, co Alejandro dorazil a uviděl Mohamada v Emmině posteli s holým zadkem, upozornil zdravotní sestru na sousedním oddělení. „Poté se Mohamad začal ke mne lísat“, řekl Alejandro:

„Přišel ke mně a začal se dotýkat mých vousů a říkat mi ‚bratře, bratře můj‘ a byl ke mne milý. Řekl, že bych neměl říkat, že neměl na sobě kalhoty.“ Kolega u soudu vysvětlil, že viděl 20letého muže sedět na posteli mezi nohama 92leté ženy.

Opakovaně říkal, že stěží mohl uvěřit vlastním očím. „Bylo těžké strávit to, co jsem viděl.“

Soudem jmenovaný odborný psychiatr Erlend Bugge chtěl vědět, jak 20letý muž vypadal mentálně poté.

„Stal se velmi láskyplným, lísal se ke mne. Snažil se mě přesvědčit. Řekl: ‚Bratře, bratře.'“

„O čem vás chtěl přesvědčit, abyste udělal?“

„Myslím, že to bylo proto, že jsem se ho zeptal, proč na sobě nemá kalhoty. Řekl, že bych neměl říkat vedoucímu oddělení o kalhotách, protože pak by mu zničil život, incident by ho pronásledoval na celý život.“

U soudu Mohamad tvrdil, že si prošel  traumatickou výchovou v Afghánistánu, kde jeho otec a strýc byli zabiti Talibanem.

Podle posouzení soudu zažil obviněný v dětství a dospívání mnoho obtížných incidentů. Útěk z Afghánistánu do Turecka, pobyt v Turecku, stejně jako cesta do Norska, musely být pro obviněného velmi obtížné a pravděpodobně ho poznamenaly po zbytek života.

Mohamad přijel do Norska v roce 2015 a bylo mu uděleno povolení k trvalému pobytu. V roce 2020 odjel do Pákistánu a oženil se. Jeho žena a bratr stále žili v Pákistánu, ale protože už jim nemohl posílat peníze, přestěhovali se do Kandaháru v Afghánistánu, řekl Mohamad soudu.

Je nakonec štěstí, že soudce nebyl pod vlivem „pohádek“ Afghánce a uložil nepodmíněný trest. To je přece jen poněkud rozdíl oproti trestům, které známe za obdobné činy například z některých zemí EU.  V Německu by nejspíš skončil v komfortní psychiatrické léčebně…