Běloši mají snad až povinnost si v USA sypat popel na hlavu. Privilegia černých už nelze přehlížet, takže ona proklamovaná rovnost ras se jaksi nedostavila, namísto toho je zde stále více patrná snaha po všech směrech preferovat černé. Takže například v případě uchazečů o univerzitní studium má větší šanci negramotný černoch než inteligentní běloch. V přijímacích řízeních je dnes mnohem důležitější rasa než znalosti. A tak je to ve všech oblastech.
Také filmová a televizní tvorba má již dávno dané kvóty na barevné, ale třeba i na sexuální menšiny. Úplně stejná situace pak je i v případě reklam, v nichž se již zejména mladý heterosexuální běloch téměř vůbec v USA nevyskytuje…
Reklamy zabírají v USA 27% času stráveného u komerční televize a jsou hlavním zdrojem příjmů televizních a rozhlasových stanic. Ve většině případů se reklamy na všech kanálech zobrazují současně, takže ani nemá cenu změnit kanál, reklamy budou i jinde. Reklamy samozřejmě najdete i na internetu. Pro finanční podporu musí webové stránky zobrazovat reklamy na svých stránkách, zde je největší podíl dodávaný a kontrolovaný společností Google. Reklamy vám vnikají do očí, bez okolků zasahují do textu a na YouTube na těch nejnevhodnějších místech se prolínají do filmů, přednášek a koncertů a narušují hudební vystoupení. Reklamám prostě nelze uniknout.
Ve Spojených státech je dnes bílá populace (bez Hispánců) 57, 8%. Ve skutečném životě jsou běloši stále ve většině, ale nyní jsou v televizi a na internetu zameteni pod koberec jako odpadky. Černoši tvoří 14% americké populace, ale objevují se v 50% reklam. Bílí herci se nyní objevují za účelem propagace zdravotního pojištění, zlata, půjček a některých léků. Navíc, pokud se v reklamě objeví běloch, je obvykle starý, nemocný, šílenec nebo přinejmenším přívěsek černošského partnera. Pokud je na obrazovce lékař, je obvykle černý, zatímco pacient je obvykle bílý. Bílí mladí muži se objevují pouze ve 4% reklam!
Proč tedy inzerenti ignorují dlouhodobá pravidla marketingu a na úkor svých vlastních finančních zájmů zaplňují mediální prostor obsahem, který vytěsňuje a degraduje jeho největší segment trhu? Odpověď je jednoduchá. Jádrem tohoto nesmyslu je politická korektnost ve formě, kterou ani Orwell nemohl předvídat. Obchodní manažeři jdou z cesty, aby veřejně ukázali svou shodu s univerzální „rozmanitostí“ a „kritickou rasovou teorií“ (CRT), která požaduje, aby byl bílý muž obviňován ze všech hříchů, které si lze představit. Nahradili dávno zmizelý útlaku černochů skutečným útlakem bělochů, přehnaným kompenzováním a šířením rasismu naruby.
Proč bělošská populace, která je v USA stále ve většině, to vše poslušně a tiše přijímá? Proč neexistuje žádná veřejná kritika, natož odpor vůči idiotství? Proč lidé neřeknou politické korektnosti, aby šla do pekla? Proč existuje tak dusivá konformita mezi americkým lidem, dříve známým svou nezávislostí a svobodou projevu? Odpověď je jednoduchá a smutná: důvodem je strach.
Obyčejní lidé drží ústa zavřená ze strachu, že přijdou o práci, nedostanou prémii za dovolenou, nebudou povýšeni nebo budou společensky ostrakizováni. Čeho se ale bojí lidé na vyšších pozicích? Co je ohrožuje? Nikdo je skutečně nevyžene z jejich pozic, i když strach z bojkotu může být realistický. Obávají se různých nepříjemností: negativních článků v levicovém tisku, sociálního distancování, frivolních soudních sporů, ztráty státních a federálních licencí, vládních zakázek, neočekávaných auditů IRS, pokut za údajné porušování práv menšin a podobných malých i velkých problémů.
Lidé si myslí, že pokud budou mlčet, pak se kyvadlo otočí zpět a všechno se vyřeší samo. Pohodlí však zabíjí vůli vzdorovat a vytváří konformismus, který nevyhnutelně vede ke stagnaci, degradaci společnosti, snižování životní úrovně a nakonec ke ztrátě právě tohoto pohodlí.
Jediná možnost, jak proti tomu protestovat, je nedívat se na jejich filmy, nečíst jejich noviny, nehlasovat pro konformní kandidáty, nepodporovat je finančně a rozhodně nikdy nekupovat nic, co se politicky korektním způsobem představuje na obrazovce televize nebo počítače.
Jistě jste si všimli, že totéž se již dostává i do Evropy, což je znatelné zejména v případě zahraničních reklam, ale i filmů nebo seriálů. I zde by tak měla být na podobné reklamy, které naznačují probíhající výměnu obyvatel, úplně stejná reakce: od firem, které podporují tuto ideologii, zásadně nic nekupovat…
Rozhodne neodporúčam sledovať Priznanie – voľné pokračovanie aj v Česku obľúbeného seriálu Hniezdo. Hlavnou postavou tam totiž bude sýrska utečenkyňa Leila s dieťaťom /síce s českými koreňmi , ale aj tak nič pre vlastencov – o neomarxistickej agitácii vrátane propagovania antirasizmu či vychvaľovania migrantov v celom seriáli nepochybujem/. Bohužiaľ o predstaviteľke Leily Angelike Sbouli som na webe nenašiel nič, ani to, aký má pôvod. Iba že je v civile psychologička..
Taky cela rada pohadek napr Zloba 2, na pozici velmoze cernoch. Chapu, ze chteli ukazat, ze na barve nezalezi, ale ve stredoveku v evrope by nebylo mozne aby takovy jedinec prezil jeden den.
Old spajz mel jeste pomerne nedavno pekne reklamy s belochy, kteri byli ztvarneni jako ekonomicky uspesni ale take zenami obletovani lide, kteri umeji odpocivat. Ted uz jen navysuji pocet barevnych. Nejdriv narvanej d.bil s treti rukou a na motorce, pak radobyhezoun s klavirem, ted nejakej pasak delfinu.
Ano, již nás tím zaplavují také. Neomarxisté mají, podobně jako marxisté, své metody jak ovládat společnost strachem (metodika dle Marcuse). Pokud ovšem voliči nezahodí svoji korektnost a pseudo humanismus, lepší to nebude.