V minulosti jste si zde mohli přečíst už mnoho příběhů Italů, kterým afričtí invazisté nebo cikáni obsadili v jejich nepřítomnosti byt nebo dům. Vystěhování těchto multikulturních obohacovačů je problematické, trvá mnohdy měsíce – ovšem někdy i roky – než se majitel do svého bytu dostane. Většinou záleží na okolnostech, za jakých byl dům či byt obsazen. Zda šlo nájemníky, kteří neplatí (pak je vystěhování prakticky nemožné) nebo zda se do bytu vetřelci vloupali.
Do bytu 86letého důchodce se vloupala cikánská rodina v době, když byl v nemocnici. Po návratu se nemohl dostat domů a trvalo tři týdny, než se mu podařilo s pomocí policie cikánskou rodinu vystěhovat. To ovšem netušil, že to nejhorší ho teprve čeká….
Vyklizení bytu pana Ennia Di Lally, 86letého obyvatele římské čtvrti Don Bosco, jehož byt obývala skupina Romů, trvalo dvacet jedna dní.
Právník Alessandro Olivieri, obhájce pana Ennia odpověděl na několik otázek stran toho, jak vystěhování probíhalo a proč trvalo tak dlouho:
Jak je možné, že to trvalo tak dlouhou dobu?
„V den, kdy mi pan Ennio zadal tuto práci, jsem okamžitě předložil státnímu zástupci žádost o preventivní zabavení. Jedná se o preventivní opatření, které slouží právě k tomu, aby nedošlo ke zničení majetku, čeká se, až vyšetřování – jehož doba je taková, jaká je – proběhne. Na vydání opatření vyšetřujícím soudcem jsme museli čekat 17 dní. A je to nepřijatelný fakt, vezmeme-li v úvahu, že preventivní opatření jsou svou povahou naléhavými opatřeními.“
Co se tedy pokazilo?
„Nevím, mohu jen hádat.“ Na pragmatické úrovni došlo k pomalému zvažování předložených skutečností a přijímání opatření. To navzdory mým každodenním připomínkám.“
Dnes konečně proběhlo vystěhování cikánů, jak se má pan Ennio?
„Ennio omdlel. Byl v šoku. Padl mi do náruče, jakmile spatřil, jak vypadá jeho byt.“
To znamená?
„Z prvního povrchního průzkumu jsme zjistili, že chybí obrazy a zmizela i skříňka se sbírkou zlata a zapalovačů. Šlo o cenné předměty, ke kterým však byl Ennio také citově připoután. Zmizelo i jeho oblečení a především – byt vypadá jako romský tábor. Uvnitř byl také pes, který ležel ve výkalech na balkóně. Použití zvířete ke zpomalení evakuačních procedur je jedním z nejmódnějších triků mezi squattery, protože před provedením zásahu musíte najít vhodné místo i pro psa.“
Kdo zaplatí škody, které obyvatelé zanechali?
„Všechny náklady nese Ennio. To je další ostuda, že on sám musí zaplatit škodu způsobenou na jeho majetku jinými. Už utratil 300 eur jen za výměnu zámku.“
A co se stalo s obyvateli?
„Odešli s taškami a vozíky a odnesli si své osobní věci, včetně plazmové obrazovky.“
Kam šli?
„Nemám ponětí. V současné době jsou vyšetřováni na svobodě.“
Takže mohou snadno zmizet …
„Podívejte, nemyslím si to. Oni nepotřebují utíkat. Pokud se trestný čin nepromlčí a dříve či později dojde k odsuzujícímu rozsudku, těžko jim hrozí byť jen jediný den ve vězení. A pokud oficiálně nemají žádný majetek, nezaplatí ani euro.“
Existuje tedy riziko, že mohou ještě obsadit nějaký jiný byt?
„Řekl bych, že podle jejich vlastního přiznání je to téměř jistota. Poslední slova, která před odjezdem řekli, byla jen: „Postaráme se o dalšího…“
