Už několikrát jste si zde mohli přečíst o mladé dívce Mile, která před rokem a půl, ve svých pouhých šestnácti letech, urazila islám. Od té doby je proti ní vyhlášena fatva, takže dívka je v nepřetržité hrozbě smrti rukou muslimů. Musí se tak ve své vlastní zemi, která o sobě tvrdí, že je zemí sekulární, skrývat. Dosud obdržela již více než 100 000 výhružek smrtí, přičemž u soudu stanul jen nepatrný zlomek těch, kdo jí vyhrožovali smrtí.
Pouhých 13 obžalovaných zřejmě skončí s podmínkou nebo pokutou, ovšem drtivá většina těch, kdo vyhrožovali smrtí, zůstane bez jakéhokoli trestu. Soud, na jehož základě by měl být vynesen konečný verdikt, má proběhnout 3.7. Mila je zatím odsouzena žít pod 24 hodinovou kontrolou policie na utajeném místě, je nucena stranit se jakékoli společnosti a – jak sama říká – už jen čeká, kdy zemře rukou muslimského fanatika. Ve vězení je tak ona a ne ti, kdo ji odsoudili k trestu smrti za rouhání podle práva šaría.
Posledních 18 měsíců musela žít jako uprchlík ve své vlastní zemi. Ve svém prvním televizním rozhovoru po více než roce Mila pojednává o svém každodenním životě jako vězeň ve svém vlastním domě a městě a o svých bojích s izolací, osamělostí a pocity opuštění Francií. Mila se zaměřila na „zbabělou“ dezerci své země, což nakonec vedlo k tomu, co Mila považuje za svou zkrácenou budoucnost islámským atentátem.
Nyní 18letá Mila se chystá vydat knihu nazvanou „Jsem cenou za vaši svobodu.“
Milin život je v neustálém nebezpečí od ledna 2020, kdy se postavila útokům muslimského muže proti homosexuálům. Islám nejenže neschvaluje homosexualitu; islámské právo učí, že je to odporná forma smilstva, trestaná smrtí.
Stovky tisíc výhrůžek smrtí byly namířeny proti Mile. Byla nucena se skrývat a žila pod masivní policejní ochranou rok a půl. Teenagerka musela být přesunuta do nové školy poté, co obdržela výhrůžky smrtí a výhrůžky znásilněním. Mezitím ti, kteří Vyhrožovali Mile, mohli zůstat ve škole bez následků.
Bohužel, dokonce i v nové vojenské škole byl Milin život tak vážně ohrožen, že už jí tam nedovolili chodit. Mila byla donucena k izolaci a musela být doma. „Je těžké pochopit, že dokonce ani vojenská škola nemohla převzít mou ochranu,“ uvedla Mila. V důsledku toho Mila vysvětluje, že se musela vzdát toho, že by někdy chodila na vysokou školu.
Milin život a život jejích rodičů se staly peklem. Dívka popsala, jaké to je být izolován a žít jako vězeň v domnělé „svobodné“ zemi. „I když jsem venku, jsem ve vězení,“ vysvětluje Mila. Musí se každý den převléct, aby nebyla zabita nebo zraněna v ulicích Francie. Je frustrovaná z toho, že musí skrývat svou identitu. Mila vysvětluje:
„Jsem ve vězení ve vrstvách oblečení a různého make-upu. Bylo mi řečeno: „To není správné, nesmíte takhle chodit ven, musíte si dát paruku, nasadit si klobouk.“ Teď, když mám modré vlasy, žádají mě, abych nosila klobouky, ale já nechci! Takže pak vypadám jako moucha, s dlouhým kabátem, když je horko, s maskou, slunečními brýlemi a kloboukem… Ne, nejsem inspektor Gadget! Jsem žena. Jdu po ulici. Musím žít. Takže je velmi těžké jít ven v přestrojení.“
Většina liberálů a muslimů ve Francii věří, že si Mila za urážky, výhrůžky veřejným lynčováním, upálením zaživa, poléváním kyselinou, znásilněním a smrtí může sama. Mezitím mnoho lidí, kteří podporují Milu, zůstává veřejně zticha ze strachu o svůj vlastní život.
Mila se vyjádřila k francouzskému podřízení se islámu a prohlásila, že francouzský národ je křehký a zbabělý, a dodala, že nikdo nedělá nic, protože se lidé bojí. Mila statečně ujišťuje, že ani s nožem u krku nikdy nepřestane mluvit.
Milini stoupenci se nemýlí, když se obávají důsledků zloby muslimů. Islám předepisuje smrt kritikům. Podle práva šaría mají být popraveni ti, kdo urážejí Mohameda nebo Alláha. Korán tvrdí, že ti, kdo urážejí a zesměšňují islám nebo jeho proroka, mohou být zabiti.
Muslimové dali na vědomí Mile, Francii a zbytku svobodného světa: pokud urážíte Mohameda, islám, jejich svaté knihy nebo dokonce ve všech věcech znevážíte islámské právo (šaría), ublížíme vám.
Mila byla dotázána, jak vidí svůj život v příštích pěti a deseti letech. Její reakce byla srdcervoucí i děsivá.
„Vidím se možná spálená na uhel, možná s useknutou nohou nebo možná mrtvá. Možná budu do pěti let mrtvá. V žádném případě nebudu naživu a jsem naprosto klidná, když to říkám. Vím, že to není normální. Pořád si to můžu říct a v určitých okamžicích začnu brečet, protože nevidím svou budoucnost jako ostatní.“
Islámské atentáty, útoky a občané žijící pod 24hodinovou policejní ochranou ve Francii jsou součástí nového normálu v zemi bojující s masovou muslimskou invazí. Francie je hlavní islámskou zemí v Evropě, přičemž 8,8% její populace je nyní muslimů (číslo je velmi podsazené a mnohé důkazy nasvědčují, že ve skutečnosti je počet muslimů zhruba dvojnásobný). Z lidí, kteří v zemi aktivně praktikují náboženství, je pak nejvíce muslimů.
Poté, co Francií otřásly islámské teroristické útoky v roce 2015, jakékoli spisy nebo slova kritická k islámu dělají z každého terč pokusů o atentát a zastrašovacích kampaní. Mnozí francouzští politici, média, učitelé a podniky se obávají o svůj život, reagují autocenzurou a podřízením se islámu.
Zákon ve Francii umožňuje rouhání, i když za něj Mila ve skutečnosti platí vysokou cenu. Ve jménu svého práva na „rouhání“ Mila vyjádřila, že nelituje jediného slova, které řekla, „ti, kteří jsou uraženi, to není můj problém… Urazils jsem náboženství, ale ne věřící.“ Mila dodala: „Znám rozdíl mezi muslimy, kterých si vážím a kteří praktikují své náboženství v míru a s úctou k druhým a politickým islámem.“
Ve videu níže jsou slyšet dvě výše uvedené pasáže z rozhovoru…(francouzsky s anglickými titulky):
Taktiku dobývání mají mlslimové již přes tisíc let dobře propracovanou, teroristickými útoky zastraší lidi a pak stačí již „jen“ vyhrožovat a dosahují svého, pak autocenzura kritiky is lamu funguje u lidu, i u vlády a úřadů, v médiích .. . A když někdo neposlouchá, tak se o nápravu miláčci Holandeho, Macrona a dalších, postarají.