Francouzská konvertitka propaguje islám a vypráví, jak ráda chodí zahalená

Před válkou vždy jako první utíkají ženy s dětmi a starci. Ovšem invaze, kterou Evropa zažívá posledních 6 let, nemá s nějakým útěkem před válkou nic společného. Především do Evropy proudí téměř výhradně mladí muži, často se vydávající za nezletilce. Proč právě oni?

Důvody jsou hned dva. Především jde o jakousi pátou kolonu IS a jiných bojůvek v Evropě, ale snad i ve větší míře o muže, kteří počítají s tím, že si najdou manželky mezi Evropankami, které tak samozřejmě konvertují. V islámu je základní pravidlo, které praví, že podřadná žena musí přijmout vyznání svého muže. Proto si muslimka nikdy nesmí vzít nemuslima, ale naopak to lze. Tedy muslim si nemuslimku vzít může, či dokonce je podobný sňatek v rámci džihádu žádoucí.

Právě díky těmto sňatkům dochází zejména v Německu a Francii ke značnému počtu konverzí, kdy průměrně každou hodinu v těchto zemích někdo konvertuje k islámu. Jde samozřejmě převážně o ženy, které se provdají za muslima. Ani jedna prognóza islamizace právě s touto okolností nepočítá. Jenže počty těchto žen – konvertitek a manželek muslimů – rostou a ještě i porostou úměrně s tím, jak roste invaze do Evropy. Jejich děti jsou pak již automaticky muslimové.

V celé Evropě nyní nastal tlak na to, aby byly tyto ženy v hidžábech akceptovány i v sekulární společnosti na úřadech, školách i dalších veřejných místech, což je jen dalším předstupněm totální islamizace. Salámovou metodou nám bude islámské zahalování postupně vštípeno jako norma. Islám je dnes v Evropě tak silně chráněn i z toho důvodu, aby byl pro mladé přitažlivější a jednodušeji tak došli ke konverzi, třeba právě cestou sňatku s muslimem.

Ve Francii vyšel možná i z tohoto důvodu propagandistický článek, který dává podprahově najevo nesouhlas s pravidly sekulární společnosti, kde jsou jakékoli viditelné znaky náboženství na veřejnosti zapovězeny. Tento nesouhlas pak především prezentuje spisovatelka – francouzská konvertitka – ve své knize..

Marie-Odette Maryam je francouzského původu. Spisovatelka byla katolička a to velmi aktivní, až do svých 17 let. Když ji manžel požádal o ruku, stanovil si podmínku: aby si ji vzal, musí konvertovat k islámu. „Když jsem konvertovala, potřebovala jsem arabské křestní jméno, které jsem si pečlivě vybrala. Maryam znamená Marii v arabštině,“ říká autorka knihy, která v roce 1994 přijala islám. O pět let později začala chodit zahalená. „Jsem spokojená se svým hidžábem a naplněná,“ říká.

Přesto byla Marie-Odette Maryam mnohokrát konfrontována s tím, co nazývá „foularofobií“, kdy se k ní často lidé chovají ne jako k Francouzce, ale jako k cizince, mnohdy na ni záměrně mluví pomalu, aby rozuměla.

Nošení hidžábu bylo také problémem v její profesionální sféře. „Byla jsem tříjazyčný výkonný asistent v generálním vedení velkého volebního ústavu. Krátce před návratem z mateřské dovolené jsem zavolala řediteli lidských zdrojů, abych ho varovala, že se vracím s islámským šátkem.“  Po návratu do práce jí ovšem kolegové dávali najevo, že jim její zahalování vadí. „Nakonec se mi ředitel přiznal, že jsem pro společnost nebezpečná a že neohrozí celou společnost pro jednoho člověka. Rezignovala jsem.“

Dál už v rozhovoru francouzská konvertitka propaguje svoji knihu o životě muslimky ve Francii. Podstatné je, že ona sama si sňatkem s muslimem zvolila podřadné postavení, jehož jasnou známkou je i hidžáb, který ovšem do sekulární společnosti nepatří. Nedivím se, že ji kolegové nepřijali. V mnoha společnostech je nějaký dress code a pokud se sama Francie prezentuje jako země sekulární, hidžáby sem nepatří.

Podobných konvertitek jsou po celé Evropě tisíce a jejich počty s příchodem milionů mladých muslimů nadále porostou. Pro muslimy sňatky s Evropankami přinášejí hned několik výhod, mimo jejich konverze a mnohdy i vlastního bytu je to také snadnější cesta k občanství. A právě tyto konvertitky, případně jejich děti, budou velmi důležitou součástí islamizace Evropy…