Je třeba podotknout, že za ubytování a péči o jednoho džihádistu dostane církev – ale třeba i neziskovka – mnohem víc peněz, než za italskou rodinu. Jedná se o další příklad toho, jak je církvi mnohem bližší islámská armáda, než italské rodiny v nouzi. Přitom v Itálii nyní rodin bez domova valem přibývá. Nicméně, zatímco o africké invazisty, kteří ve volném čase dělají ze života peklo místním obyvatelům církev pomohla, rodiny i s dětmi byly z jiného kostela vyhnány na ulici.
Italská církev byla v posledních letech rozdělena mezi křesťany a bergogliany. Ti založili nové náboženství založené na fetiši muslimských vetřelců.
Kostely se tak mění v mešity a bivak nelegálních přistěhovalců, jak můžete vidět například v tomto videu:
Ale kostely jsou zavřené, když je Italové potřebují.
Ti (charita a biskupové v první řadě), kteří si stěžují na odchod tisíců falešných tzv. „uprchlíků“ z hotelů, kde léta žili na náklady daňových poplatníků, v těchto dnech odmítli vpustit 50 Italů do kostela a domů charity:
Již pět dní žije na hřbitově katedrály v Catanii asi padesát Italů – dospělých i dětí. Všechno jsou to Italové, kteří jsou zde, aby se hlasitě zeptali, kde jsou sliby, které jim před čtyřmi a půl lety dal starosta Bianco (PD), jak vysvětlil jeden z nich, Salvatore Cutrona. Tehdy jim slíbil práci a ubytování znevýhodněných rodin. 25 protestujících rodin pochází z Librina, Pigna, Villaggia Sant’Agaty, San Giorgia a San Cristofora. „Jen spousta slibů, o nichž stále existují záznamy, ale které se ukázaly být jen planým tlacháním. Byli jsme tu celé dny bez jídla a pití a jsme zoufalí: několikrát jsme požádali, aby nás vyslechli, poslední možnost byla obrátit se na církev, protože nemáme domov a nemáme kam jít.“.
Ale církev je také odmítla.
Jaký je to rozdíl ve srovnání s tím, když otevírají své dveře novým africkým hostům:
„Strávili jsme noc v katedrále“, vysvětloval Giusi Tirelli, „jenže nás druhý den ráno vyhodil farář. Uvnitř je jen jedna osoba, moje teta, Aurora De Luca, která nemá v úmyslu jít ven. Naše bitva bude pokračovat. Kněz dal dokonce příkaz, aby nám nedali nic k pití a jídlu. Jeden z našich zástupců oslovil charitu, ale řekli mu, že pomáhají pouze přistěhovalcům, protože finanční prostředky jsou tu jen pro ně. Zde máme také děti, asi patnáct, a mnoho z nich má kašel a horečky. Pomohli nám jen dobrovolníci a chudí lidé jako my“ řekl Giglio, „zůstaneme tady, dokud Bianco nedodrží sliby z doby před čtyřmi lety.“
Církevní nemovitosti jsou obrovské. Kdyby chtěli, už by žádní Italové nebyli bez domova.
Jenže z Italů církvi ani charitě žádné finanční bonusy stát ani EU nezaplatí…
