Britský režisér íránského původu byl vlastními rodiči zavražděn, rozsekán na kousky a vyhozen do odpadků

O vraždách ze se zde můžete dočíst stále častěji, neboť se již staly jakýmsi koloritem západoevropských islamizovaných zemí. Přitom tento druh vražd byl ještě nějakých 30 let nazpět spíš raritou, nicméně s rostoucí muslimskou populací už tomu tak není.

Tento čerstvý případ vraždy ze cti jsem zvolila záměrně proto, aby bylo vidět, že k vraždám ze cti nedochází výhradně ve vztahu k „neposlušným“ ženám – tedy k manželkám, dcerám či sestrám. Čas od času se to týká také mužů, jejichž rodina má pocit, že jejich potomek nějak uráží rodinnou čest.

Mentalita muslimských fanatiků je pro většinu z nás nepochopitelná, vlastní dítě je pro ně méně, než jejich lžiprorok Mohamed či Alláh, tedy pokud dítě nectí Mohameda a nenásleduje jeho život, pokud není správným muslimem, pak se neostýchají takové „závadné“ dítě zavraždit. Právě vraždy ze cti ukazují snad ze všeho nejlépe zrůdnost islámské ideologie.

Bývalý londýnský filmový režisér byl brutálně zavražděn a rozřezán svými rodiči při vraždě ze cti poté, co se vrátil do své domovské země Íránu, uvedla policie.

Rozsekané tělo sedmačtyřicetiletého Babaka Khorramdina bylo v neděli nalezeno v pytlích na odpadky a kufru ve městě Ekbatan na západ od Teheránu.

Podle zpráv se mezi otcem a synem strhla hádka kvůli tomu, že byl Babak stále svobodný. K uvedenému jen podotýkám, že úkolem dobrého muslima je plodit další muslimy, tedy správný muslim je jen takový, který je ženatý a má co nejvíc potomků. Režisér však byl i ve svých 47 letech stále svobodný a bezdětný, což jeho rodiče považovali za zneuctění celé rodiny.

Mohammad Shahriari, šéf teheránského trestního soudu, řekl, že se otec přiznal, že svého syna uspal, poté ho pobodal, rozřezal jeho tělo a hodil jeho ostatky do odpadků. Po jeho přiznání byli oba rodiče zatčeni během vyšetřování. Policie tvrdí, že také našla důkazy o hrůzné vraždě v rodinném domě.

Babak absolvoval Fakultu výtvarných umění Univerzity v Teheránu v roce 2009 s magisterským titulem v oboru kinematografie. Následující rok se přestěhoval do Londýna, aby dále studoval film, než se vrátil do Íránu, aby učil film studenty.

Během svého života v Londýně natočil řadu krátkých filmů, včetně Štěrbiny a Přísahy Yasharovi, které se zaměřily na jeho zkušenosti se stěhováním z rodné země a odtržením od rodiny.

Analytik a redaktor íránské mezinárodní televize Jason Brodsky řekl: „Myslím, že hrůzná smrt Babaka Khorramdina je jen posledním příkladem dlouhého vzorce domácího násilí, který jsme v Íránu viděli.

K této vraždě ze cti došlo krátce po tragické smrti Aliho Fazeliho Monfareda, který byl zabit členy rodiny poté, co zjistili, že je gay.

Otřesný byl i loňský případ Rominy Ashfrafiové, 14leté dívky, která byla sťata svým otcem při vraždě ze cti. Otec jí usekl hlavu srpem, protože odmítala vdavky s vybraným ženichem.

Brodsky dodal: „Navzdory tomu, že v roce 2020 byl v Íránu schválen zákon na ochranu dětí, vraždy ze cti a domácí násilí pokračují v širším měřítku, a to je oblast, kterou musí mezinárodní společenství s Íránem řešit.“

Ovšem vraždy ze cti nejsou zdaleka jen problémem Íránu, týká se to v poměrně značné míře například i Pákistánu, Afghánistánu nebo Iráku. A v posledních letech stále častěji i Evropy…