Na úvod musím zdůraznit, že si to nejspíš sami němečtí občané přejí. Současná drtivá výhra Zelených v některých spolkových zemích jen ukazuje, že Němci jdou islamizaci vstříc zcela odevzdaně a především dobrovolně. Jsou to totiž především tyto strany, kdo prosazuje příliv muslimských invazistů i na celounijní úrovni. Muslimům, kteří již v Evropě jsou, tak postupně přichází zdatná posila.
Podle Berlínského státního kriminálního úřadu (LKA) je v současné době v hlavním městě 388 „klanových zločinců“, kteří údajně v roce 2020 spáchali více než 1000 trestných činů. Vyplývá to ze současné „Situační zprávy Clan Crime 2020“ LKA, kterou v pondělí (15. března) zveřejnila Senátní správa ministerstva vnitra. Poprvé jsou zveřejněny údaje o údajných pachatelích a zločinech s nimi spojených.
Policejní zpráva se týká výhradně členů velkých rodin „uzavřených arabských struktur“. S přibližně 45 procenty tvoří největší podíl těchto „klanových zločinců“ němečtí občané (tzn. Arabové, kteří se již narodili v Německu), následovaní libanonskými občany (18 procent) a osobami s nejasným občanstvím (16 procent).
Asi 95 procent klanových zločinců jsou muži, většina (291) jsou vícenásobní nebo intenzivní pachatelé. Obzvláště často byly zaznamenávány dopravní přestupky, drogové delikty a hrubé trestné činy, jako jsou násilné trestné činy.
Stejná situace je samozřejmě i v dalších velkých městech a vzhledem k drtivému vítězství Zelených, následovaných socany, je už nyní jasné, že se situace bude dál už jen zhoršovat. Příliv nových posil pro tyto klany neustává, přičemž výhodou je i vysoká porodnost muslimek, které mají dokonce i v západoevropských zemích průměrně 4-5 dětí, což značně překračuje průměrně jedno dítě Evropanky.
Je nasnadě, že Německo budeme velmi brzy následovat, neboť naši většinově politicky negramotní voliči si nejspíš přejí podobné obohacování i u nás, čemuž nasvědčuje každý další průzkum. Tedy zatímco Itálie nebo Francie, kde vedou preference velmi striktně protimigrační a protiislámští politici, mají šanci na pozdější výrazný zvrat politiky, mnohé další země se rozhodly multikulturní peklo nadále udržovat či si jej dokonce zavést.
Výše popsaná situace Berlína je tak jen předobrazem toho, co čeká v příštích desetiletích i naše velká města. Za dva měsíce má proběhnout sociální summit EU, který má za úkol právě sjednocení sociální politiky v rámci EU.
Pak už bude skutečně záležet už jen na tom, kdo bude mít ve vládě bruselské kývače a kdo ne.
