„Itálii neopustím, mám tady všechno zdarma“, prohlásil africký krimigrant po zatčení

Právě velmi štědré dávky jsou tím, co pomáhá nevídaně rychle islamizovat Evropu. Pokud by nebylo o vetřelce tak dobře postaráno, pokud by neměli veškerý možný komfort – od slušného ubytování, dnes často v luxusních hotelích, přes stravu, kapesné, zdravotní ošetření až po různé jazykové kurzy – rozhodně by nebylo možné tak lehce realizovat plány na výměnu obyvatel Evropy za černochy a Araby.

I to nakonec potvrzuje fakt, že deportace ve skutečnosti nefungují. Deportovaný invazista se v drtivé většině případů dřív či později vrátí. Také již mnozí z nich využívají možnosti nechat se deportovat na náklady hostitelské země, aby mohli navštívit příbuzné. Po nějaké době se do Evropy opět vrátí. Není-li to možné tam, odkud byli deportováni, jdou jinam, samozřejmě bez dokladů.

Skutečným italským (ale i německým, švédským, francouzským…) problémem jsou sociální dávky. Právě kvůli nim se zločinci se cítí v daných zemích jako doma. A už nechtějí odejít.

29letý Afričan byl zatčen státní policií v baru, kde napadal zákazníky a kopal do stolů. Když se ho snažili policisté zatknout, tak se aktivně bránil, nakonec však byl přece jen spoután a zatčen. Jak vyplynulo z důkazů, tak už dříve byl vyhoštěn z Itálie a byl již známý policii za různé trestné činy, jako je způsobení škody, přitěžující zranění, přitěžující krádeže a další delikty.

Stejně jako v případě Maročana, který byl před lety byl zatčen a převezen na policejní ředitelství, kde pokračoval v odporu, snažil se zničit cokoliv, co mu přišlo pod ruku, včetně počítače.

Když se druhý den ráno objevil před soudcem, prohlásil, že patří ISIS a přijel do Itálie proto, aby tam páchal bombové útoky.

Pak dodal, že i kdyby byl vyhoštěn, zůstane v Itálii, protože „je tam vše zdarma“.

Soudce ho odsoudil na 2 roky a 2 měsíce do vězení a zároveň nařídil zvláštní dohled i v rámci vězení.

Vyšel ven minulý rok. Po dvou letech života na náklady italských daňových poplatníků. Velvyslanectvím zemí, z nichž jsou zadržení občané, by měly být kategoricky předloženy tyto alternativy: buď nechat jejich občany, aby si odpykávali tresty ve svých domovských věznicích nebo by za ně jejich země měla zaplatit náklady na evropské věznice.

Myslím, že pokud by měly mnohé africké země platit evropské věznice za své vlastní občany, pak by už dávno byly v bankrotu. V případě druhé varianty by nestačily kapacity stávajících věznic, nicméně pro kriminálníky z řad muslimských vetřelců by hrozba vykonání trestu v jejich domovské zemi byla mnohdy dostatečně odstrašující.

Zatímco evropských věznic, které jsou pro ně mnohdy jakýmsi sanatoriem, se vůbec nebojí, věznice u nich doma jsou místem, kam se nikdo z nich nechce dostat.