Ne, nejde o videa s dětskou pornografií či cokoli podobného, co bylo vždy trestné. Jde o videa, která pouze prezentují odlišný politický názor a především pochází z Ruska.
Tato média jsou již delší dobu pro uživatele ze zemí EU blokována (není to však trend celého Západu, například v USA a ve Švýcarsku blokována nejsou) a jak se opakovaně ukazuje, tak trestné je i to, když se k nim jakkoli dostanete a sdílíte je nebo je sami zveřejníte na svém webu.
Aktuálně se řeší trest pro pět Němců, kteří zveřejnili informace z RT, za což mají být potrestáni. Věřím, že trest bude horší než u většiny muslimských vrahů a násilníků. Obžalovaným totiž hrozí i nepodmíněný trest.
Přitom oni sami možná ke zveřejněným materiálům přišli zprostředkovaně, tedy ze zdrojů mimo Rusko.
Možná jste také zaznamenali, že se občas objevují třeba na X videa z RT, ale zveřejněná někým jiným, kdo není v EU blokován, často právě někým ze Západu. Pokud pak tato videa – již tak zprostředkovaná – zkopírujete a znovu zveřejníte nebo pouze nasdílíte, podle EU vám může hrozit i vězení.
A to i tehdy, kdybyste z těchto médií sdíleli třeba předpověď počasí nebo kuchařský recept…
Evropská unie už léta tvrdí, že brání demokracii, svobodu projevu a pluralismus. Všichni však již dlouho vnímáme, že tomu tak není,
Nedávné rozhodnutí Evropského soudního dvora o zákazu RT totalitní sklony EU jen potvrzuje. Brusel očividně brání především kontrolu nad informačním prostorem a ne svobodu slova či názorovou pluralitu.
Verdikt je mnohem víc než jen rozhodnutí o cenzuře ruského státního vysílatele. Je to zlomový bod.
Poprvé nejvyšší soud EU potvrzuje, že pod sankční režim mohou spadat nejen televizní stanice, ale i volně přístupné webové stránky a soukromí operátoři. Kdokoli, kdo veřejně šíří obsah ze schváleného média, se může v budoucnu vystavit značným právním rizikům.
Pozoruhodné je, co soud nepožaduje.
Nekontroluje, zda je video nebo článek pravdivý nebo nepravdivý. Není zkoumáno, zda konkrétní tvrzení prokazatelně obsahuje dezinformace. Stačí, aby obsah pocházel z média, které je na seznamu sankcí EU.
To posouvá základní princip demokratických společností. Už to není obsah, co rozhoduje o tom, zda mohou být informace šířeny, ale jejich původ.
Občan se stává „operátorem“
Je obzvlášť výbušné, že rozhodnutí není namířeno výhradně proti velkým mediálním korporacím.
V průběhu řízení byla pozornost zaměřena na soukromé osoby, které veřejně zpřístupnily obsah RT. Podle soudu mohou být také považovány za provozovatele ve smyslu sankcí.
Je to poprvé, co se pozornost zaměřuje na běžné uživatele internetu.
ESD upřesňuje: Kdokoli, kdo veřejně šíří obsah z mediálního subjektu zakázaného EU, může být považován za „operátora“ ve smyslu sankcí EU, bez ohledu na to, zda je obsah pravdivý nebo nepravdivý.
Bojí se volných informací?
EU samozřejmě tvrdí, že RT je nástrojem ruské státní propagandy. Ale právě zde začíná skutečná debata.
Demokracie se vyznačuje tím, že proti propagandě bojuje protiargumenty, nikoli zákazy. Demokracie, kterou se Brusel tak rád ohání, je o tom, že občané mohou porovnat různé zdroje a vytvořit si vlastní úsudek.
Pokud jsou informace naopak odstraněny z veřejného prostoru pouze na základě jejich původu, vytváří se nebezpečný precedens.
Dnes se jedná o ruská státní média. Zítra možná další zahraniční vysílatele. A pozítří dojde na k EU kritické platformy, alternativní média nebo nepříjemné novináře.
Kdo zaručuje, že nástroje, jakmile jsou vytvořeny, nebudou v budoucnu použity proti ostatním?
Telegram a X ukazují limity kontroly
Současně rozhodnutí odhaluje další problém.
Zatímco webové stránky je právně snazší pochopit, stejná videa se šíří během několika sekund přes Telegram, X nebo jiné sociální sítě. Kanály jsou blokovány, vznikají nové. Obsah je kopírován a znovu publikován.
Tok informací lze v digitálním věku sotva zcela kontrolovat. Čím více se vlády snaží regulovat, tím více lidí se přesouvá na alternativní platformy.
Švýcarsko a USA: rušivý faktor pro Brusel?
Role Švýcarska je obzvlášť zajímavá.
Jelikož není členem Evropské unie, rozhodnutí ESD se na něj přímo nevztahuje. Švýcarská média obecně podléhají švýcarskému právu. Právě to by mohlo v budoucnu vést k politickému napětí.
Je to proto, že webová stránka provozovaná ve Švýcarsku je čitelná po celém světě, dokonce i v rámci EU. Informace nekončí na hranicích. To představuje dilema pro evropskou regulaci: internet nezná žádné bariéry.
Takže kdokoli žijící na území EU si může zakázané informace najít na švýcarských nebo amerických médiích, tedy tam, kde je RT či Sputnik zcela legální a kde se často články i videa z těchto ruských médií objevují.
S překladačem si tedy tyto informace může přečíst skutečně kdokoli žijící na území EU a Brusel nemá šanci toho, kdo informace šířil, postihovat, protože na švýcarské či americké občany nemá žádné páky.
Skutečný vývoj
Když se podíváte na poslední roky, uvidíte vzorec. Zákon o digitálních službách, diskuse o ověřování věku, regulace projevu, odpovědnosti za platformy, boj proti dezinformacím, přísnější dohled nad sociálními sítěmi a nyní rozšíření zákazu RT na webové stránky: všechna tato opatření se řídí stejnou logikou.
Digitální informační prostor bude stále více regulován.
Zastánci to vnímají jako nezbytnou ochranu proti zahraničnímu vlivu. Kritici naopak vidí postupný vývoj, kdy vládní agentury nebo velké platformy stále více rozhodují, které informace zůstanou viditelné a které zmizí.
Rozhodující otázkou tedy není, zda je RT propagandistickým médiem.
Zásadní otázka zní:
Jakou moc by měla mít politická instituce nad tím, jaké informace mohou její občané vidět a jaké ne?
Protože historie to znovu a znovu ukazuje: Svoboda začíná tam, kde si lidé mohou sami rozhodnout, jaké informace budou číst. A končí tam, kde politické instituce převezmou toto rozhodnutí za ně.
Pokud tento úsudek zasadíte do širšího kontextu evropské digitální politiky, je jasné, že už nejde jen o RT a několik dalších médií. Otázkou je, jak otevřený bude digitální informační prostor v Evropě i v budoucnu.
