Skluz směrem k autoritářství v Maďarsku: Mlčení Bruselu je vypovídající

To, co se nyní děje v Maďarsku, je v podstatě jen obdobou dění v Polsku po nástupu Tuska. Ovšem protože jde o ty „správné“ kandidáty, tak Brusel i jemu poplatná média mlčí. Opět se potvrzuje, že takzvaná liberální demokracie je jen „převlečený“ korporátní fašismus.

Je celkem běžné, že při změně vlády dojde také k jisté obměně personálu příslušných úřadů tak, aby jejich personální složení lépe odpovídalo aktuální vládnoucí ideologii. To by ještě bylo normální a nikdo by se nad tím nepozastavoval.

Takový krok dělá každá vláda, kdekoli ve světě. Ale libtardi většinou zachází mnohem dál. To bylo patrné jak v případě Tuskovy vlády, tak i nyní u Magyara.

Během dvou velmi produktivních týdnů se Péteru Magyarovi, miláčkovi samozvaného ctnostného tábora, podařilo vyhnat legitimního prezidenta země poté, co ho obtěžoval od prvního okamžiku jeho volebního vítězství, zabránit polovině opozice kandidovat do parlamentních voleb v roce 2030, odvolat čtyři soudce Ústavního soudu z funkce, ukončit zpravodajství veřejnoprávních médií a zahájit soudní zásah v kancelářích, kde se nacházejí servery Fideszu.

Opoziční straně, jejímž členem kdysi býval i samotný Magyar, byly poté zabaveny všechny databáze a vyřazeny webové stránky z provozu. Autokratický grand slam dosažený rekordní rychlostí.

Podívejme se na to blíže. První obětí toho, co by se dalo nazvat maďarským tornádem, byl prezident Tamás Sulyok, který byl zvolen maďarským parlamentem v únoru 2024 a jehož funkční období mělo trvat do roku 2029. Jeho pravomoci byly velmi omezené a používal je s rezervou a neutralitou.

Dohlížel na nástup nové vlády bez jakýchkoli překážek či zdržovacích taktik. A přesto ho Magyar od okamžiku svého vítězného projevu cíleně napadal a udělal vše pro to, aby ho donutil rezignovat, stanovil termín odstoupení do 31. května.

Dokonce zakázal svým ministrům objevovat se na fotografiích s prezidentem během formování vlády a nechal ho odstranit z oficiálních fotografií, stejně jako se to dělo za starých dobrých časů Stalina.

Když Sulyok odmítl odstoupit, nový všemocný premiér jednoduše ukončil jeho mandát ústavní změnou, odůvodněnou „vážnou ztrátou důvěry veřejnosti.“ Jako by toho nebylo dost, megalomanský Magyar, který vládne zemi jako reality show, pak na Facebooku navrhl, aby ho nahradila Judit Polgár, osminásobná olympionička a šachová velmistryně, poté, co se přihlásilo 16 veřejných osobností.

Styděla se za ten návrh a okamžitě ho odmítla na stejné sociální síti.

Šach mat nebyl dosažen, ale to nijak neomezilo Magyarovu destruktivní horlivost. Nejprve se rozhodl 7. července ukončit zpravodajství veřejnoprávních médií, zatímco byla „vyčištěna“ a odstraněna od všech ideově nevhodných prvků.

Mimochodem, umíte si představit, co by se stalo, kdyby naše současná vláda stejným způsobem „vyčistila“ ČT? To by tam nezůstala snad ani uklízečka. Ale především by z toho byl ohromný humbuk i v Bruselu a demonstrace každý druhý den.

Je pravda, že v Maďarsku byly veřejnoprávní televizní a rozhlasové kanály loajální vůči předchozí vládě, ale je třeba uznat, že když zapnete televizi a najdete černou obrazovku s nápisem: „Veřejná média nesmí lhát. Omlouváme se, že jsme to dělali mnoho let,“ není to příliš uklidňující.

Pouze přenosy na veřejnoprávním sportovním kanálu běžely bez přerušení.

Mezitím hyperaktivní Magyar našel jiný způsob, jak opozici svrhnout: novelizací Ústavy tak, aby se poslanci omezili na tři funkční období, tedy 12 let. V zásadě, proč ne? Problém je, že toto pravidlo se uplatňuje zpětně až od roku 1990.

Výsledkem by bylo, že polovina současné opozice by byla vyloučena z další kandidatury, zatímco Tiszových 141 poslanců, kteří jsou všichni političtí nováčci, by zůstalo nedotčeno.

Po „Lex Orbán„, šestnáctém ústavním dodatku přijatém 15. června, který byl na míru vytvořen a trvale zakazuje bývalému premiérovi vykonávat úřad tím, že omezuje premiérství na osm let zpět do roku 1990, nová vláda zjevně získala zálibu v retroaktivní legislativě. Nezáleží na tom, že je to základ autokracie.

Další cíl? Ústavní soud, který Magyar popisuje jako plný „loutek Orbána.“ Řešení? Uložit věk odchodu do důchodu, zpětně, jak jste možná tušili, aby bylo možné 1. září odvolat čtyři z patnácti soudců soudu, včetně jeho předsedy Pétera Polta, který byl Orbánovým generálním prokurátorem až do roku 2025.

To stačí k tomu, aby se zbývající soudci přizpůsobili nové politice. A na závěr těchto dvou událostí nabitých dvou týdnů vyšetřovatelé 21. července provedli razii v kancelářích, kde se nacházejí servery Fideszu, v rámci vyšetřování údajného podvodu ve výši 17 miliard forintů (asi 46 milionů eur) v Národním kulturním fondu, přičemž zabavili vnitřní komunikační síť strany, databáze a interní komunikační infrastrukturu strany.

K datu psaní tohoto textu zůstává web Fideszu offline. Následující den rezignoval generální prokurátor s tím, že nedovolí, aby se jeho úřad stal nástrojem politického boje.

Je to znepokojující? Bez stínu pochybností. Je to překvapivé? Ani ne, protože polská vláda pod vedením Donalda Tuska používá podobné taktiky od návratu k moci v prosinci 2023 a téměř nikdo se tím zvlášť netrápí.

Policejní razie na veřejnoprávní televizi, odvolání státního zástupce bez souhlasu prezidenta, odmítání uznat rozhodnutí Ústavního soudu od roku 2024 a to, co kritici popisují jako svévolná zatýkání bývalého ministra spravedlnosti a některých jeho spolupracovníků, přičemž ministr sám získal azyl v Maďarsku dříve, než mu varšavský soud v únoru nařídil zadržení.

Seznam je dlouhý, ale zdaleka ne vyčerpávající.

A zatímco Magyar vede svou kampaň, Evropská komise připravuje cestu k uvolnění finančních prostředků, které zmrazila za Orbána od jeho posledního volebního vítězství, přičemž ministři financí EU 10. července schválili příspěvek na obnovu ve výši 10 miliard eur, oslavujíc, že Maďaři „si zvolili Evropu,“ a že právní stát je obnoven.

Orwelle, kéž bys nás teď mohl vidět…

Poučení je jasné: V Bruselu jsou všechny prostředky považovány za přijatelné, pokud je praktikuje vláda poplatná politice EU. Akceptuje se cokoli, včetně instrumentalizace právního státu a jeho selektivního uplatnění.

Metoda může být jemná, ale vzorec je nyní příliš zřejmý: démonizovat určité vlády ze všech stran, aby jejich nástupci mohli svobodně páchat všemožné porušení, pokud zůstanou poslušní EU. Je to reflex, který odhaluje autoritářskou stránku Bruselu pokaždé, když se někdo odváží jej zpochybnit.

Samozřejmě, Maďaři chtěli po 16 letech změnu a Magyar rozhodně vyhrál 12. dubna volby.

Ale je otázka, zda je právě tato politika přesně to, co si přáli…