Válka, dluh, moc: Centrální banky v centru globálních konfliktů (video)

Slavný ekonom Richard Werner prosazuje tezi, která zpochybňuje jádro moderních ekonomických a mocenských struktur: velké války jsou jen zřídka výsledkem oficiálně předložených důvodů.

Konflikty jsou často zahajovány pod falešnými nebo zavádějícími záminkami, zatímco skuteční profitéři zůstávají v pozadí. Jeho analýza se zaměřuje na centrální banky a globální finanční systém.

Werner je mezinárodně považován za jednoho z nejznámějších odborníků na peníze a bankovnictví. Ekonom studoval na univerzitách v Oxfordu a London School of Economics, byl profesorem bankovnictví a financí a radil vládám, centrálním bankám, penzijním fondům a mezinárodním finančním institucím.

Je mezinárodně známý svou knihou Princes of the Yen a tím, že zavedl termín „kvantitativní uvolňování.“ Jeho vědecká práce o tvorbě peněz bankami patří mezi nejcitovanější studie v tomto oboru.

Právě proto, že Werner pochází zevnitř systému, je třeba jeho výroky brát vážně. Neprezentuje se jako outsider, ale jako jedinec, který desítky let studuje mechanismy moderních financí a došel k závěrům, které často odporují oficiálním narativům.

Podle Wernera historie ukazuje opakující se vzorec: obyvatelstvo je pravidelně připravováno na vojenské konflikty prostřednictvím politických kampaní a mediálního pokrytí, zatímco skutečné zájmy zůstávají skryté v zákulisí.

Poukazuje na řadu historických příkladů, od první a druhé světové války až po Vietnam a válku v Iráku. V mnoha těchto případech byla oficiální zdůvodnění později buď vyvrácena, relativizována, nebo odhalena jako zavádějící.

Podle Wernera tedy otázkou není, zda takové vzorce existují, ale kdo z nich dlouhodobě profituje.

Werner vidí odpověď přímo v bankovním systému. Centrální banky a finanční sítě s nimi spojené měly jedinečnou pozici moci, protože kontrolovaly tvorbu peněz.

Ve svých vědeckých studiích dokázal, že banky nejen půjčují stávající úspory, ale také vytvářejí nové peníze prostřednictvím půjček.

Podle jeho názoru tato schopnost vytvářet kupní sílu prostřednictvím účetnictví dává finančnímu sektoru obrovský politický a ekonomický význam. Kdo ovládá peněžní zásobu, nakonec ovlivňuje celé ekonomiky a tím i financování válek.

V souvislosti s historií mezinárodního bankovnictví Werner také odkazuje na tradiční finanční dynastie – jako Rothschildové – a jejich roli při rozvoji moderních finančních struktur.

Jeho hlavní poselství však není v tom, že jednotlivé rodiny ovládají války, ale že systém úvěru a tvorby peněz sám o sobě soustředí obrovskou moc.

Války patří mezi nejdražší úkoly, které státy mohou provést. Vyžadují obrovské částky dluhů, dlouhodobé půjčky a rozsáhlé finanční mechanismy.

Podle Wernerovy analýzy z toho budou mít prospěch zejména  instituce, které poskytují potřebné půjčky.

Vlády se zadlužují, zatímco náklady na financování přetrvávají desítky let. Úrokové platby plynou věřitelům, bez ohledu na to, která strana válku vyhraje nebo prohraje.

V této logice se válka stává ekonomicky výnosným byznysem pro finanční průmysl. Vojáci nesou rizika na bojišti, zatímco finanční výnosy jdou k těm, kteří kontrolují tok kapitálu.

Werner tento pohled uplatňuje i na současné globální napětí. Zatímco vlády a média často hovoří o boji mezi demokracií a autokracií, svobodou a útlakem nebo soupeřícími ideologiemi, on vidí hlubší konflikt.

Podle něj se významná část dnešních geopolitických sporů točí kolem měnové suverenity.

Země, které se snaží vyhnout dolarově orientovanému finančnímu systému nebo budovat alternativní finanční struktury, jsou stále častěji pod politickým, ekonomickým či vojenským tlakem.

Z tohoto pohledu je mnoho mezinárodních konfliktů méně o lidských právech, ideologiích nebo územních otázkách, ale spíše o kontrole budoucí globální finanční architektury.

Kdo ovládá měnové systémy,  v dlouhodobém horizontu ovládá také politickou moc a ekonomický rozvoj.

Když je Werner dotázán, proč se o takových souvislostech v hlavních médiích zřídka diskutuje, poukazuje na strukturální závislosti v rámci mediálního systému.

Velké mediální společnosti jsou součástí ekonomických sítí, které jsou propojeny s bankami, finančními trhy a nadnárodními korporacemi.

Akcionáři, inzerenti a ekonomické zájmy ztěžují kritické zkoumání základů finančního systému. Novináři, kteří chtějí tato témata zkoumat do hloubky, často narážejí na odpor nebo jsou rychle konfrontováni s obviněním z dezinformací.

Werner se považuje za příklad tohoto stavu. Ačkoliv jeho výzkum tvorby peněz byl nyní potvrzen řadou vědeckých studií, trvalo roky, než tyto poznatky získaly široké uznání. Podle něj to ukazuje, jak těžké je zpochybnit zavedené narativy o bankách, penězích a moci.

Analýza Richarda Wernera nakonec vede k zásadní otázce: Jsou války skutečně především politickými a ideologickými konflikty nebo hrají mnohem větší roli finanční zájmy a struktura globálního měnového systému?

Podle Wernera je odpověď jasná. Dokud se o mechanismech tvorby peněz a financování válek nemluví otevřeně, veřejnost bude nadále vidět jen část obrazu.

Jeho hlavní poselství je tedy to, že pokud chcete pochopit, proč vznikají války, musíte se dívat nejen na politiky a generály, ale především na ty, kteří poskytují peníze.

Na celý pořad se můžete podívat zde: