V mainstreamových médiích můžete zaznamenávat výhradně ty experty, kteří za všech okolností už celé 4 roky tvrdí, že Ukrajina má vítězství na dosah. Pak se může zdát, že jde o jednotný názor a je nutné to považovat za fakt.
Jenže najdou se i odborníci, jejichž názory jsou zcela odlišné. Abyste si mohli vytvořit vlastní názor, je třeba slyšet i tuto druhou stranu.
Čtyři roky krvavé zákopové války a konec v nedohlednu: Zatímco jednotná bruselská fronta týden co týden hlásá bezprostřední vítězství Kyjeva, světoznámý americký politolog John J. Mearsheimer vykresluje diametrálně odlišný obraz.
Na pozvání europoslance za AfD prof. Dr. Hanse Neuhoffa (frakce ESN) pronáší přední myslitel geopolitického realismu v Evropském parlamentu sžíravou kritiku totálního selhání západní aliance.
Konflikt ve východní Evropě se vyvinul ve vleklou vyhlazovací válku, která se zásadně liší od předchozích válek. V rozhovoru s profesorem Neuhoffem analyzuje Mearsheimer příčinu extrémního zpoždění ruského postupu a připisuje ji především technologické revoluci.
Tvrdí, že rozsáhlá přítomnost dronů na bojišti brzdí rozsáhlé útočné operace obou stran a paralyzuje pozemní jednotky.
Navzdory této taktické patové situaci analytik jednoznačně dává najevo, kdo má strategickou navrch. Rusko válku postupně vyhrává a denně dobývá více území, i když mnohem pomalejším tempem, než se původně předpokládalo.
Západní dodávky zbraní a finanční pomoc sice udržují ukrajinské jednotky v boji, ale pouze oddalují krvavý výsledek.
Podle experta leží kořeny dnešní katastrofy téměř dvě desetiletí v minulosti. Osudovým zlomem byl summit NATO v Bukurešti v dubnu 2008, kde byl stanoven kurz pro budoucí přistoupení Ukrajiny a Gruzie.
Tuto agresivní expanzivní politiku prosazovala především tehdejší americká administrativa pod vedením George W. Bushe proti výslovnému odporu klíčových evropských partnerů.
Washington tato varování ignoroval a donutil své evropské spojence ke kurzu, který definitivně rozbil historický slib z 90. let nerozšiřovat alianci ani o píď na východ.
Podle Mearsheimera jsou západní zprávy a argumenty bruselských elit EU založeny na zásadní chybné analýze ruských záměrů.
Narativ, který Neuhoff denně zažívá a kritizuje v parlamentních kruzích, že Vladimir Putin je nenasytný imperialista, který chce po Ukrajině zaútočit na pobaltské státy nebo západní Evropu, postrádá jakýkoli faktický základ.
Rusko jednoduše nedisponuje potřebnými vojenskými schopnostmi pro takové dalekosáhlé dobyvačné plány.
Tato uměle vytvořená hrozba slouží bruselským institucím především jako páka k rozšiřování jejich vlastní moci na úkor národní suverenity členských států. Evropská komise využívá geopolitické krize k uchopení pravomocí v zahraniční a obranné politice.
Tento proces je podporován do značné míry homogenizovanou mediální krajinou a na vlády napojenými think-tanky, které po léta systematicky potlačují disentní, pragmatické analýzy.
Politolog také ostře kritizuje americkou zahraniční politiku za Donalda Trumpa. Americký prezident sice ve svém druhém funkčním období jedná do značné míry neovlivněn tradičním aparátem tzv. Deep State, ale postrádá strategické dovednosti.
Trump slíbil, že válku na Ukrajině a konflikty na Blízkém východě brzy ukončí, ale nyní čelí troskám těchto slibů.
Pokračující angažmá na Blízkém východě proti Íránu se ukazuje jako vážná strategická chyba pro globální postavení USA.
Washington v tomto regionálním konfliktu podle Mearsheimera vynakládá obrovské množství nejmodernějších protiletadlových raket, jako je systém Patriot, které jsou tudíž nedostupné pro Ukrajinu i pro naléhavě potřebné zadržení Číny v asijsko-pacifickém regionu.
Analytik vykresluje bezútěšný obraz budoucnosti Ukrajiny, který přímo odporuje oficiální rétorice o vytrvalosti.
Podle jeho předpovědi konflikt neskončí životaschopnou mírovou dohodou, ale spíše trvale zamrzlým konfliktem bez mezinárodněprávního uznání reality situace. Rusko si podle něj ponechá trvalou kontrolu nad východními oblastmi a Krymem.
Zbývající území Ukrajiny skončí jako nefunkční zbytek státu, ekonomicky a demograficky sotva životaschopný. Trvalé vyloučení tohoto zbytku státu z NATO bude znamenat, že Moskva dosáhla svého hlavního strategického cíle.
Za několik desetiletí budou historici klasifikovat rozhodnutí z roku 2008 jako jedno z nejkatastrofálnějších rozhodnutí, kterých se v moderních dějinách dopustila velká mocnost.
Na celý rozhovor se můžete podívat zde:
Válka tam zřejmě ještě tak půl roku bude. Banderovci nemohou vyhrát. Ale partizánštit a provádět diverzní akce na území toho, co bývala Ukrajina, budou dlouho. Po válce bude západní Evropa moci stále ůtočit na dálku. UPA partyzánštila ještš 10 let po skončení druhé války. Rusové tam po válce budou muset být velmi vytíženi s vyhledáváním podvratných živlů, válečných zločinců a například i výstavbou věznic. Rusko tam bude muset mít skoro trvale umístěna svá vojska. Změna právního prostředí, výsledky voleb a vznik vlády pro Rusko přijatelnější, není všelék.
Nynější hloubkové údery Ukrajiny uvnitř Ruské federace nejsou jen vojenskou taktikou, ale strategickou pastí. Mají vyprovokovat Kreml k tak brutální odvetě proti logistickým uzlům v sousedních státech (jako je Polsko nebo Rumunsko), že Severoatlantická aliance bude nucena/by byla nucena, aktivovat článek 5 a vstoupit do konfliktu přímo.
Zatímco televizní kamery analyzovaly Zelenského rétoriku, za zavřenými dveřmi na 10 Downing Street se sešel takzvaný „Gang čtyř“. Čtyři západní evropští politikové s velmi nízkou podporou svých občanů, se sešli v Londýně, aby dojednali začátek války proti Rusku na přelom roků 2029/2030. Jinak by i oni museli v politice skončit, ztratili by smysl existence. Pro všechny čtyři účastníky schůzky se totiž pokračování a eskalace konfliktu staly klíčovým nástrojem, jak si udržet politickou relevanci v situaci, kdy doma čelí naprostému kolapsu důvěry. Rusové si budou muset Donbas a jeho zbytek dobojovat – a evropští lídři s historicky nejnižší důvěrou udělají cokoli, aby si skrze tento konflikt udrželi své slábnoucí pozice na šachovnici dějin.