AI předpovídá příští pandemie: Cambridge spoléhá na vakcíny proti virům, které zatím ani neexistují

Otázkou již není zda bude další pandemie, ale kdy bude, jaký si pro ni zvolí patogen a – k němu „na míru“ – příslušnou vakcínu. Ve výzkumu jsou nyní vakcíny, které mají působit proti (zatím) neexistujícím virům.

Perfektní způsob, jak si zajistit tučné příjmy do budoucna: Vyvinout patogen, který bude „ideálem“ pro příští pandemii a k němu „na míru“ i vakcínu.

Jakmile bude ohlášena pandemie na základě pozitivních PCR testů, začne rovnou očkovací kampaň. Jako viník oné pandemie bude opět určen někdo z živočišné říše: obvyklí netopýři, často zmiňované opice či hlodavci.

Výzkumníci hovoří o průlomu, ale kritici oprávněně varují před nebezpečným skokem od vědy ke spekulacím…

Univerzita v Cambridge představila novou technologii vakcín, která by podle výzkumníků mohla v budoucnu ochránit lidstvo před dosud neznámými viry.

S pomocí umělé inteligence mají být vyvinuty vakcíny, které budou účinné nejen proti známým patogenům, ale i proti celým rodinám virů, včetně potenciálních variant, které dosud nebyly objeveny ani se nikdy neobjevily u lidí.

Výzkumníci tento koncept označují jako „proaktivní vakcinologii.“ Místo čekání na další pandemii a následného vývoje vakcíny mají přípravy začít už dnes.

Toto oznámení je mnoha médii oslavováno jako možný zlom v globální zdravotní péči. Ale za ambiciózními sliby se skrývají otázky, které sahají daleko za hranice virologie.

Vakcína proti budoucímu viru

Základní myšlenka je následující: Umělá inteligence analyzuje tisíce známých virů a najde společné struktury, které jsou klíčové pro jejich přežití. Poté vytvoří umělý antigen, který má připravit imunitní systém na co nejvíce budoucích variant.

Podle výzkumníků byly provedeny počáteční klinické studie. Vakcína ukázala imunitní reakce proti různým známým koronavirům. Vývojáři to vidí jako důkaz, že koncept lze v principu realizovat.

Ale samotné tvrzení jde mnohem dál.

Tato technologie není určena pouze k ochraně před známými viry. Má chránit před budoucími viry.

A právě zde začíná vědecká šedá zóna.

Jak testovat patogen, který ještě neexistuje?

Hlavní slabinou celého konceptu je jednoduchý fakt: Nikdo nemůže otestovat účinnost proti viru, který dosud nebyl objeven.

Zatímco se vyvíjejí klasické vakcíny proti známým patogenům, model Cambridge je založen na předpovědích.

AI se snaží předpovědět, jaké vlastnosti budou mít budoucí viry. To znamená, že významná část konceptu je založena na předpokladech.

Tyto předpoklady se mohou zdát věrohodné. Mohou být dokonce vědecky podložené. Ale zůstávají  jen domněnkami.

Historie infekčních nemocí opakovaně ukazuje, že příroda málokdy funguje podle lidských modelů. Nové patogeny se často objevují tam, kde je nikdo nečeká. Mutace neprobíhají lineárně.

Evoluce nenásleduje algoritmus.

Vzestup AI v medicíně

Ještě před několika lety by byla myšlenka algoritmů navrhujících základ budoucích vakcín považována za futuristickou. Dnes je to přesně to, co se prezentuje jako pokrok.

Role lidských vědců se stále více posouvá od navrhování k dohledu. Skutečný výběr relevantních struktur virů stále častěji provádějí AI systémy. Zastánci to vidí jako obrovskou výhodu.

Algoritmy dokážou analyzovat miliardy datových bodů a rozpoznat vzory, které zůstávají pro člověka neviditelné.

Tento vývoj však zároveň vyvolává zásadní otázky. Kdo ovládá modely? Kdo kontroluje předpoklady? Kdo bude zodpovědný za to, pokud budou předpovědi špatné?

A především: Co se stane, když politici začnou zaměňovat matematické předpovědi s vědeckými jistotami?

Poučení z COVID-19

Debata nevyhnutelně připomíná zkušenosti s plandemie Covidu.

I tehdy hrály klíčovou roli modely, předpovědi a scénáře. Všichni si pamatujeme, jak byly často mylné. Přesto byly používány jako základ pro dalekosáhlá politická rozhodnutí.

Nová generace vakcín by mohla tento vývoj posunout na zcela novou úroveň.

Zatímco COVID byl reakcí na skutečný patogen, nyní jde o přípravu na teoretické hrozby. Pozornost se přesouvá z pozorování na předpověď. Od reakce k prevenci. Od detekovatelných rizik až po modelovaná rizika.

Objevuje se nový pandemický průmysl?

Kritici se obávají, že by to mohlo vést k trvalému systému preventivních opatření proti hypotetickým nebezpečím.

Pokud budou možné vakcíny proti budoucím rodinám virů, automaticky vyvstává otázka: Kolik těchto vakcín bude vyvinuto?

Proti kterým skupinám patogenů?

Kdo o tom bude rozhodovat?

A na jakém základě?

Čím více se medicína vzdaluje od konkrétních nemocí a soustředí se na scénáře, tím silnější je vliv modelů, expertních komisí a algoritmů.

Občan by měl být údajně chráněn proti nebezpečí, které by se mohlo někdy objevit.

Závěr

Cambridge představuje vizi, podle které umělá inteligence detekuje další pandemii ještě před jejím vznikem a vyvine vakcíny ještě předtím, než se patogen vůbec objeví. Pro některé je to budoucnost medicíny.

Pro jiné je to symbol vědy, která stále více věří, že dokáže vypočítat biologickou budoucnost.

A nikdo nemůže s jistotou říct, kam tato cesta povede…