Propagátoři takzvaných „zelených“ zdrojů energie zatajují, že jsou nejen neekologické (tedy rozhodně nejsou „zelené“), ale jsou také neefektivní a neekonomické.
Dalším důkazem, že přechod na „zelenou“ energii není pokrokem, ale zpátečnictvím, je i fakt, že skladování této energie na dobu, kdy nefunguje (bezvětří nebo doba, kdy nesvítí slunce), je v dlouhodobém horizontu nemožné.
A už vůbec není možné přejít výhradně na větrníky a solární panely a spoléhat se na to, že budou stačit pro domácnosti i průmysl, aniž by bylo potřeba energii dovážet.
To si zřejmě zapomněli zjistit Němci ještě předtím, než se rozhodli, že skončí nejen s uhlím, ale také s jádrem a plynem. Nebo to věděli, ale záměrně zavedli politiku, která povede ke ztrátě energetické soběstačnosti a závislosti na sousedech.
Následující analýza ukazuje, jak moc je přechod na tzv. „zelené“ zdroje sebevražedný. Otázkou je, co by se stalo, kdyby se stejnou cestou jako Německo vydal i zbytek Evropy.
Zřejmě bychom se vrátili o nějaké to století nazpět. To je ostatně ona politika „nerůstu,“ kterou klimaalarmisté prosazují…
Článek na webu Evropského institutu pro klima a energii (EIKE) kriticky zkoumá, zda by bateriové parky mohly plně zajistit německou výrobu elektřiny závislou na počasí z větru a slunce.
Německo má v současnosti kapacitu baterií přibližně 26 gigawatthodin (GWh), z čehož většinu (cca 20 GWh) tvoří soukromé domácí úložné systémy.
Pouze velkokapacitní úložné systémy (přibližně 4,3 GWh) jsou považovány za skutečně „síťové.“ V současnosti by tyto pokryly pouze asi 5 % letní spotřeby elektřiny po dobu 1,5 hodiny.
Německá baterie: Co by bylo potřeba?
Energetický expert Staffan Reveman představil výpočet věrohodnosti pro soběstačnost Německa (bez fosilních elektráren nebo dovozu). Výsledky jsou znepokojující.
10hodinová rezerva
K dosažení pouhých 10 hodin rezervy by byla potřeba kapacita 600 GWh, což je 24násobek současných zásob a představuje hmotnost materiálu přibližně 3 miliony tun.
10 dní rezervy
K překlenutí desetidenního „Dunkelflaute“ (temného útlumu) v zimě s nákladem 50 GW by bylo potřeba 12 000 GWh. To je 470krát víc než současná celková kapacita a 2 800krát víc než současná velkokapacitní kapacita.
Taková baterie by vážila 60 milionů tun. Moderní továrna (jako CATL v Durynsku) by teoreticky potřebovala 857 let na výrobu tohoto množství.
Stálá výměna
Hlavní nevýhodou je omezená životnost baterií (přibližně 10–15 let). Pro trvalý provoz systému s výkonem 12 000 GWh by bylo nutné baterie neustále měnit. Reveman spočítal, že přibližně 57 mega-továren by muselo vyrábět nepřetržitě, aby se tyto zásoby udržely.
Astronomické náklady
Simulace pro oblast Traunstein ukázala, že soběstačné zásobování větrem, sluncem a bateriemi zvýší velkoobchodní náklady na elektřinu ze 6 centů na 217 centů za kWh.
Navíc baterie s kapacitou 240 hodin (12 000 GWh) by vyžadovala plochu přibližně 600 čtverečních kilometrů (přibližně dvě třetiny velikosti Berlína).
Závěr
Autor EIKE dochází k závěru, že samotné baterie nemohou zaručit bezpečné napájení. I při scénářích masivní expanze do roku 2030 přetrvávají mezery (zejména v zimě), které by vyžadovaly flexibilní rezervu elektráren (např. plynové elektrárny) nebo dovoz.
Dále je jako významná technická překážka uváděn nedostatek stability v síti.
Zelené batérie rastú v lese vedia skladovať energiu aj sto rokov.
Na skutočnej zelenej energii sa robí už aspoň 50 rokov a zrejme aj toľko isto sa ešte robiť bude, kým budú dostupné fúzne reaktory. Minimálne na 20 rokov bol výskum v tejto oblasti zablokovaný politikmi, ktorý presmerovali financie na tú inú zelenú energiu.
Politici jsou vesměs debili. Těm to nikdo nevysvětlí.