Tentokrát jde o dozvuky téměř tři roky starého případu, kdy útočník zavraždil na ulici tři náhodně vybrané oběti a další se pokusil přejet dodávkou. O případu jste si v době činu mohli přečíst zde.
Až nyní, tedy téměř tři roky po útocích, vyšlo najevo, že vraždící Afričan byl na svobodě i přesto, že se vědělo, že je velmi nebezpečný. V minulosti prošel jak vězením, tak čtyřmi hospitalizacemi na psychiatrii.
Tehdy 31letý trojnásobný vrah z Nottinghamu spáchal násilný útok poté, co byl propuštěn odborníky na duševní zdraví, kteří brali v úvahu „nadměrné zastoupení“ mladých černochů ve vazbě, podle zjištění veřejného vyšetřování.
Valdo Calocane – původem z Afriky – byl údajně ve špatném psychickém stavu, když se pokusil vyrazit vchodové dveře sousedky, což ji tak vyděsilo, že vyskočila z okna v prvním patře a vážně si poranila záda.
Odborníci na duševní zdraví se přikláněli k vazbě Calocaneho, který byl dříve během dne zatčen za poškození dveří jiného souseda.
Nicméně byl propuštěn poté, co „tým profesionálů přezkoumal výsledky studie, která ukazuje, že mladí černoši jsou ve vazbě nadměrně zastoupeni,“ uvedla vyšetřovací komise.
O tři roky později Calocane ubodal k smrti Grace O’Malley-Kumarovou a Barnabyho Webbera, dva devatenáctileté univerzitní studenty, a Iana Coatese, 65 let.
Tento paranoidní schizofrenik, nyní 34letý, měl za sebou historii těžkého násilí a byl dobře známý policii a oddělením duševního zdraví, protože byl celkem čtyřikrát hospitalizován.
Byl propuštěn na konci roku 2022, přestože odmítal brát léky a nespolupracoval se zaměstnanci.
Tým ho propustil poté, co přezkoumal práci výzkumníků zabývajících se černými muži ve vazbě, a když jiný „odborník“ uvedl, že problém lze řešit v rámci komunity.
Rachel Langdale, právnička odpovědná za vyšetřování, vysvětlila, jak pouhých 40 minut po svém propuštění zkoušel Calocane vyrazit dveře jiné sousedky.
„Oběť byla v bytě sama. Byla tak vyděšená, že vyskočila z okna v prvním patře a vážně si poranila páteř,“ řekla Langdaleová.
Policie Calocaneho neobvinila navzdory závažnosti zranění oběti. Vyšetřování odhalilo, že policie v Nottinghamshire případ označila za „neodhalený zločin“ poté, co jim psychiatr oznámil, že útočník není za čin zodpovědný.
Langdaleová se ptala, proč policie jednoduše přijala lékařovo stanovisko jako konečné rozhodnutí v tomto případě.
Další policista zaznamenal, že Calocane byl „příliš nemocný“ na to, aby byl obviněn z prvního incidentu zahrnujícího poškození.
Calocane však byl nakonec zatčen, což bylo první ze čtyř zadržení kvůli duševním poruchám před smrtelnými útoky.
Sociální pracovníci Nottinghamshire Healthcare NHS Foundation Trust byli varováni, aby chodili do jeho domu ve dvojicích a hlídali si východy, protože byl velmi nebezpečný a lékař varoval, že by mohl někoho zabít.
Vyšetřování zjistilo, že forenzní analýza Calocaneho telefonu po jeho smrtelných útocích ukázala, že sledoval záběry masových střeleb v Buffalu, New Yorku a na Novém Zélandu.
Prohlédl si také dokumenty týkající se práva a policejních pravomocí, včetně jednoho, který podrobně popisuje, jak se používají záběry z tělesných kamer.
Calocane také četl zprávu o nejkrvavější masové střelbě ve Velké Británii, která se odehrála na základní škole Dunblane v roce 1996, stejně jako další dokument o pravděpodobnosti teroristických událostí.
Langdale také ve svém úvodním projevu zdůraznila hrůzu událostí z 13. června 2023. Popisovala, jak Calocane číhal v úkrytu, než se kolem čtvrté ráno vrhl na Webbera a O’Malley-Kumarovou, když se vraceli domů z nočního klubu.
Calocane nesl batoh s dýkou, dvěma noži a kovovou tyčí z lešení. Webbera bodl zuřivou brutalitou a poté opakovaně bodal O’Malley-Kumarovou, která reagovala instinktivně a statečně, aby pomohla svému příteli a odrazila Calocaneho.
O něco později ubodal v nedaleké ulici i další oběť, 65letého muže. Poté ukradl dodávku, kterou se pokusil přejet tři další lidi. Jednoho z nich vážně zranil…
Pozn.: V případě umíněného výzkumu není patrné, zda se mělo jednat o zadržené mladé kriminální černochy všeobecně nebo jen o kriminálníky, kteří vykazují „psychické onemocnění.“
Ať je to jakkoli, pokud by byl bílý, tak by byl nadále zadržován a nemohl by tedy vraždit. Tři mrtví mohli nadále žít, pokud by zde nebyl patrný „rasismus naruby.“
Ale proč by měl být trestán, vždyť ten černoch dělal jen to, o co se veřejně a nepokrytě snaží veřejně známé „osobnosti“, jako třeba Bill Gates. Snížit počet lidí na této planetě, především bílých.
Slibovali nam, ze sem prijdou inzenyri a lekari a pozvednou nasi spolecnost. Misto toho zrejme propustili a vyslali do Evropy vsechny pacienty psychiatrickych klinik a ti misto nejake pomoci vrazdi. a znasilnuji. Je smutne, ze odbornici maji tak zatemnene mysleni, ze si neuvedomuji, ze vetsina techto krutych cinu neni zpusobena dusevni nemoci, ale zcela odlisnou povahou, videnim sveta a chovanim.
V roce 1823 získala Brazílie nezávislost na Portugalsku. a rok 1836 poznamenal Bahiu divokou revoltou proti otroctví. Když bylo v první polovině devatenáctého století založeno candomblé, katolictví bylo tehdy jediným povoleným náboženstvím, protestantismus byl tolerován jen u cizinců, a islám byl nezákonný a trestný.. Candomblé je brazilskou obdobou západoafrických náboženství, jež je znovuvytvořena v radikálně novém kontextu katolické otrokářské kolonie devatenáctého století.“ Lei Aurea neboli „Zlatý zákon“, vydaný v roce 1888, znamenal zrušení otroctví s konečnou platností. O téměř sto let později byla vydána deklarace náboženské svobody vyznání. Od té doby jsou v Brazílii tisíce oficiálně registrovaných terreiros a tisíce jich existují neoficiálně. Sedmdesátá léta 19. století se postarala o významné změny v postojích k africkému dědictví. Candomblé bylo prohlášeno za náboženství přírody a objekty s ním spojené za „Arte Sacra Negra“. Rodrigues byl doktorem v oboru psychopatologie a jako takový byl přesvědčen, že černoši jsou primitivní mentality a charakterizoval jejich náboženské praktiky, spolu s posednutím cizích mrtvých duší (entit, TORREY, E. F. The Zar Cult in Ethiopia. International Journal of Social Psychiatry, roč. 13, č. 3 (1967), s. 216–223.), jako projevy mentální choroby zvané somna hysteria.