Rakousko: Sadistický Pákistánec, který ubil oběť k smrti a vše si natáčel, nepůjde do vězení, ale do terapeutického centra

K velmi dlouhé řadě bizarních rozsudků evropských soudů si můžeme přidat další. Již si tak nějak zvykáme, že muslimové nebývají obvykle ani za vraždy či teror posíláni od vězení, ale na psychiatrii.

A podobným verdiktem skončil i další soud, který poslal brutálního pákistánského zločince – možná dokonce za odměnu – do terapeutického centra.

22letý pákistánský občan dostal od vídeňského krajského soudu maximální doživotní trest poté, co se zaměřil na náhodnou oběť, ubil ji k smrti a natočil si smrtící údery.

Pákistánec si však trest ve vězení neodpyká.

Místo toho, protože byl muž diagnostikován jako „sadista“, soudce nařídil muži trávit výkon trestu ve forenzním terapeutickém centru, které nabízí mnohem lepší životní podmínky než věznice s vysokou ostrahou, včetně sportovních aktivit, vzdělávacích příležitostí a výrazně lepšího ubytování.

Případ sahá až do května 2024, kdy se obžalovaný setkal s 27letým mužem z Bangladéše, který podle žalobce trpěl schizofrenií a často byl v noci venku na procházkách ve vídeňské čtvrti Favoriten.

Bez provokace obžalovaný zatlačil duševně nemocného muže k plotu a bil ho, dokud neležel nehybně na asfaltu.

Během procesu účastníci reagovali viditelným znepokojením, když byl přehrán záznam z mobilního telefonu, na kterém obžalovaný kopal do tváře zborcené krví. Když byl konfrontován s důkazy svých činů, 22letý muž bez emocí řekl: „K tomu nemohu nic říct.“

Oběť, která byla popsána jako osoba, která se vyskytla na špatném místě ve špatný čas, zemřela v nemocnici dva dny po útoku.

Kromě smrtelného útoku soud sledoval i videa, na kterých obžalovaný napadá bezdomovce a další lidi na ulici, která byla také nalezena na jeho telefonu.

Hofmann naznačil, že tyto nahrávky sloužily jako trofeje a naznačovaly touhu po výkonu moci a vraždě. Co se týče emocionálního stavu obžalovaného, psychiatr uvedl: „K obětem nemá žádnou empatii.“

Pozoruhodné je, že podezřelý vraždu natočil sám, přičemž i jeho vlastní právní zástupci měli potíže s projednáním důkazů.

Právník Werner Tomanek poznamenal, že „to přesahuje určité limity i pro nás jako obhájce v trestních věcech. Zjemňovat nebo zlehčovat čin v tom smyslu je zde naprosto nevhodné.“

Během výslechu zůstával obžalovaný nekomunikativní a opakovaně prohlašoval: „Nemohu to vysvětlit ani sám sobě.“

Forenzní psychiatr Peter Hofmann poskytl profesionální analýzu pachatele, diagnostikoval kombinovanou narcisticko-sadistickou poruchu osobnosti a označil ho za sériového pachatele.

Tento psychologický profil, který ho označil za „sadistu“ a „narcistu,“ mu umožnil uniknout z vězení s vysokou ostrahou.

Vzhledem k extrémnímu nebezpečí, které obžalovaný představuje, Hofmann doporučil umístění do forenzního terapeutického centra.

Předsedající soudce souhlasil a uložil doživotní vězení s umístěním v terapeutickém centru.

V odůvodnění rozhodnutí soudce poznamenal: „Za tento čin nemůže být žádný jiný trest,“ a dále dodal, že „máme zde úroveň dluhu tak vysokou, že polehčující okolnosti nejsou dostatečné k odchýlení od doživotního vězení. Je to čin, jehož úroveň agrese člověka ohromí a zbaví slov.“

Rozsudek zatím není pravomocný.

Forenzní centra mají oproti vysoce zabezpečeným věznicím v Rakousku řadu výhod. Vězni často žijí v rezidenčních skupinách místo izolovaných cel. Tyto jednotky často mají společné kuchyně, obývací prostory s pohovkami a jídelní stoly, aby se vytvořilo „normálnější“ sociální prostředí.

Jde tak v podstatě o jakási střežená sanatoria, která nemají jinak nic moc společného se skutečným vězením.

Díky mnohem vyššímu poměru personálu k „pacientům“ tito pacienti často získávají dodatečnou podporu, včetně psychologů, sociálních pracovníků, ergoterapeutů a psychiatrických sester.

Na rozdíl od klasických věznic je zde mnohem větší důraz kladen na terapii, sport a vzdělávací kurzy. Cílem je udržet pacienta neustále zapojeného do „strukturované denní rutiny“ pro stabilizaci jeho duševního stavu.