Dr. John Campbell: Bude Nipah další pandemií? (video)

Možná jste zaznamenali, že se v poslední době objevují na mainstreamu články, které upozorňují na epidemii viru Nipah a některé dokonce varují před jejím údajným pandemickým potenciálem.

Již krátce předtím, než se tyto hysterické výkřiky objevily, byla vyhlášena v podstatě jen lokální pandemie v Indii, při níž byly zavedeny nám všem dobře známé restrikce (roušky, lockdowny apod.).

Předpokládám, že virus Nipah zřejmě nebude využit pro globální pandemii, jak se někteří domnívají. Spíš očekávám, že této „pocty“ se dostane ptačí chřipce zmutované na člověka.

Nipah je spíš lokální záležitostí a lze si jen stěží představit, že by se po letech, kdy se údajně zdržuje jen v části Asie, začal šířit po celém světě.

Především však zatím není na tuto nemoc připravena žádná vakcína, zatímco například na ptačí chřipku jich je už několik, včetně mRNA a samoreplikující se mRNA.

Pokud bude nějaká „plandemie 2,0,“ pak to bude něco, nač jsou již připravené vakcíny.

Dr. John Campbell, známý lékařský expert, osvětluje téma viru Nipah ve svém videu založeném na aktuálních datech a zdrojích, jako je Světová zdravotnická organizace (WHO), americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) a další oficiální orgány.

Ať už si myslíte o virech a jejich existenci cokoli, je dobré si všímat toho, co vše je nám představováno jako možný budoucí pandemický patogen.

Další plandemie přijde velmi pravděpodobně ještě před koncem tohoto desetiletí. Pokud budete mít přehled o tom, co se chystá v pozadí, nebudete překvapeni.

Předpokládám, že Nipah v toto směru příliš nehrozí. A totéž si myslí i dr. Campbell.

Radí lidem, aby se příliš neobávali a poskytuje podrobnou analýzu. Pod videem najdete shrnutí:

Virus Nipah pochází ze živočišné říše a přenášejí ho především ovocní netopýři, známí také jako létající lišky. Tato impozantní zvířata, která patří mezi největší druhy netopýrů a patří do rodu Pteropus, slouží jako přirozený rezervoár pro tento virus.

Žijí v tropických a subtropických oblastech a živí se převážně ovocem, což z nich činí vegetariány. Zajímavé je, že tito netopýři nevisí vzhůru nohama, což Campbell s humorem popisuje jako záhadné.

Výskyt viru byl zatím omezen na jižní a jihovýchodní Asii, se zdokumentovanými případy v Kerale (jižní Indie), Bangladéši, Západním Bengálsku, Malajsii, Singapuru a částech Filipín. V Bangladéši a Bengálsku se případy vyskytují téměř každoročně, což naznačuje endemickou přítomnost.

Zatím nejsou potvrzeny žádné případy v západních zemích, jako jsou USA, Kanada, Velká Británie nebo Austrálie, což Campbell označuje za uklidňující.

Přesto je přítomnost ovocných netopýrů širší – dosahuje až do Austrálie – a protilátky proti viru byly zjištěny u netopýrů na širším území. To naznačuje, že přenos na člověka, ač vzácný, je možný zejména díky lidskému zásahu do přírodních biotopů.

Virus Nipah byl poprvé identifikován v roce 1998 nebo 1999, v závislosti na zdroji, během epidemie mezi chovateli prasat v Malajsii a Singapuru. Zde virus přeskočil z ovocných netopýrů na prasata, což vedlo k zoonotickému přenosu na člověka.

Od té doby bylo prokázáno, že virus může infikovat nejen prasata, ale i další zvířata, včetně psů, koček, koz, koní a možná i ovcí. Tato schopnost přeskočit na vyšší obratlovce zdůrazňuje potenciál viru přizpůsobit se.

Campbell zdůrazňuje, že jde o příklad transdruhových nákaz, které vyžadují zvláštní pozornost ve virologii. V Bangladéši jsou případy každoročně od roku 2001 a v Indii se epidemie vyskytují v Kerale od roku 2018, s nedávnými zprávami ze Západního Bengálska.

Geografická izolace ohnisek je pozitivním aspektem, ale rostoucí lidská expanze do lesních oblastí zvyšuje riziko dalších přelévaní.

Inkubační doba viru Nipah je obvykle 4 až 21 dní, ale může být i delší. Onemocnění často začíná nespecifickými, chřipkovým příznaky, jako je horečka, celková malátnost, bolest hlavy, kašel, bolesti břicha a bolesti svalů.

Během 3 až 21 dnů od prvních příznaků mohou nastat vážné komplikace, včetně zápalu plic, encefalitidy nebo meningitidy. Postižení trpí silnými bolestmi hlavy, ospalostí, rozmazaným viděním a v těžkých případech záchvaty nebo změnami osobnosti.

Campbell tyto příznaky popisuje jako „naprosto hrozné“ a zdůrazňuje, že přeživší často bojují s trvalým neurologickým poškozením. Ve vzácných případech může být virus znovu aktivován po měsících či letech.

Diagnóza se stanovuje PCR testy na respiračních vzorcích, z krve nebo mozkomíšního moku a detekcí protilátek v krvi. Vysoká míra úmrtnosti – podle CDC mezi 40 a 75 procenty nebo dokonce 10 až 92 procent v jednotlivých studiích – činí virus obzvlášť nebezpečným.

Campbell odhaduje průměr na přibližně 57 procent.

Virus Nipah je zoonotický a přenáší se především přímým kontaktem s infikovanými zvířaty nebo jejich sekrety.

Běžné způsoby zahrnují konzumaci kontaminovaného ovoce nebo produktů, které byly okusovány ovocnými netopýry. K nákaze může dojít  například syrovou nebo částečně fermentovanou datlovou šťávou.

Přenos z člověka na člověka je možný, ale omezený a dochází k němu především při péči o nemocného. Campbell kritizuje moderní návrhy nemocnic s nedostatečnou cirkulací vzduchu a poukazuje na výhody starších stavebních metod.

Přenos pravděpodobně probíhá kapénkovou infekcí, nikoli aerosoly jako u SARS-CoV-2 nebo chřipky, které omezují rychlost šíření. Potenciál pandemie vzniká především ze změn prostředí, mutací nebo z výzkumu získu funkce, před kterým Campbell výslovně varuje.

Neexistují žádné konkrétní léky ani schválená vakcína proti viru Nipah. Léčba je podpůrná, převážně na jednotce intenzivní péče, s pokračující vysokou úmrtností.

Prevence je proto zásadní: vyhýbat se kontaktu s netopýry, nekonzumovat syrové ovocné produkty, důkladné mytí a loupání ovoce a důsledná hygiena. Campbell doporučuje v případě potřeby namáčet ovoce do jódu.

Campbell přichází ke střízlivému hodnocení: Virus Nipah má potenciál pro pandemii, zejména s mutacemi nebo laboratorním výzkumem, ale v současnosti je přenos z člověka na člověka omezený a výskyty zůstávají lokální.

Nedostatek případů v západních zemích v současnosti svědčí proti globální hrozbě. Varuje však před výzkumem zisku z funkce a vidí v něm  větší riziko než v přirozených procesech. Zároveň radí, abychom nepanikařili.