WHO chce, aby vlády využívaly umělou inteligenci k monitorování a boji proti „dezinformacím“ o vakcínách

Stále více indicií napovídá, že v letošním roce budou vrcholit přípravy na příští „plandemii.“ S největší pravděpodobností se chystá na rok 2027 nebo 28 a lze očekávat, že bude zneužita ke globálnímu zavádění povinných digitálních identit.

Je také jisté, že i tentokrát budou lidem vnucovány nějaké „vakcíny,“ ať už klasické, mRNA či tzv. „replikony.“ A aby nebyl proti dalším „zázračným vakcínám“ odpor, musí se zajistit, že se neobjeví jiné informace než ty, které bude šířit nikým nevolená WHO.

Investigativní novinář Jon Fleetwood v článku na Substacku upozornil na to, že Světová zdravotnická organizace (WHO) se stále více zaměřuje na digitální sledování a kontrolu chování, aby ochránila očkovací programy před online kritikou.

Důvodem je publikace zástupců WHO ve vědeckém časopise Vaccines, která prosazuje využití umělé inteligence k monitorování a aktivnímu boji proti takzvaným „dezinformacím“ o vakcínách v reálném čase.

Podle Fleetwooda tato publikace znamená zásadní změnu v přístupu. Zatímco komunikace veřejného zdraví byla tradičně zaměřena na vysvětlování a přesvědčování, nyní vidí vznikající model, který se primárně točí kolem kontroly, vymáhání a neutralizace odlišných názorů.

Ústředním bodem Fleetwoodovy kritiky je, že publikace WHO se nesnaží vést dialog se skeptiky vůči vakcínám. Neřeší argumenty proti vakcínám ani etické či lékařské otázky, které existují v některých částech společnosti.

Místo toho je očkování prezentováno jako samozřejmý politický cíl a jediná cesta ke zdraví, přičemž pochybnosti nebo odpor jsou považovány za problém, který je třeba řešit.

WHO uvádí, že účinnost vakcín závisí na přijetí veřejností. Fleetwood upozorňuje, že toto vyjádření není založeno na dialogu, ale na potřebě nasměrovat chování k vyšší proočkovanosti.

V publikaci WHO je výrazná výzva k použití AI systémů pro takzvané „infodemické monitorování.“ Tyto digitální nástroje analyzují online informační toky, aby rychle identifikovaly trendy v dezinformacích, po čemž mohou vlády přijmout „proaktivní protiopatření.“

Fleetwood, který mluví o „orwellovském kontrolním systému,“ říká, že tento přístup předpokládá, že kritická tvrzení o vakcínách jsou ze své podstaty nesprávná.

Nerozlišuje se mezi záměrnou dezinformací a legitimními otázkami, vědeckou diskuzí nebo zásadními námitkami. Cokoli, co se odchyluje od narativu WHO, je proto v nebezpečí, že bude označeno za dezinformaci.

WHO dále doporučuje, aby vlády plně sladily svou komunikaci se šesti ústředními principy, včetně přístupnosti, důvěryhodnosti a včasnosti. Fleetwood to interpretuje jako výzvu k dalekosáhlé jednotnosti vládních sdělení, kde jsou nesouhlasné hlasy uvnitř i vně vlády nežádoucí.

Kromě toho je podporováno využívání „důvěryhodných informátorů,“ jako jsou poskytovatelé zdravotní péče, místní lídři a další profesní skupiny s velkým sociálním dosahem.

Podle WHO se tato strategie osvědčila jako účinná při zvyšování proočkovanosti. Fleetwood namítá, že cílem není zvýšit porozumění, ale vynucovat dodržování prostřednictvím behaviorálních vědeckých technik.

Klíčovým bodem Fleetwoodovy analýzy je, že skepticismus vůči vakcínám je WHO považován za formu problematického chování.

Kritické projevy nesmí být součástí demokratické debaty, ale jsou prezentovány jako něco, co je třeba sledovat, korigovat a „řešit.“

To vede k formě patologizace odlišných názorů: každý, kdo vyjadřuje kritiku online, se stává součástí datové sady, předmětem analýzy a cílem politických protiopatření.

Fleetwood také zasazuje tento vývoj do širšího kontextu. Upozorňuje, že WHO je z velké části financována vládami a soukromými prostředky, včetně Nadace Billa a Melindy Gatesových. To vyvolává otázky ohledně nezávislosti a silného zaměření na očkování jako nástroj politiky.

Ačkoliv se WHO prezentuje jako technokratická zdravotnická autorita, Fleetwood stále více vnímá její kroky jako ideologické: zavádí systém, v němž očkování není jen lékařským doporučením, ale morálním standardem, kterému se musí všichni přizpůsobit.

Fleetwood popisuje scénář, v němž vlády, ovládané mezinárodními organizacemi, využívají AI k monitorování a řízení veřejného mínění. V tomto modelu nejsou opoziční názory vyvráceny v rámci debaty, ale jsou cenzurovány dřív, než se mohou rozšířit.

Popisuje to jako nebezpečný vývoj, kdy je svoboda projevu pod tlakem a technologie se využívá k prosazování politických cílů, nikoli k obohacení veřejné debaty.

Fleetwoodův článek se dotýká základní otázky: kde je hranice mezi veřejným zdravím a svobodou názoru v době komunikace řízené umělou inteligencí?