Stále více západoevropských zemí omezuje či ruší veřejné oslavy Vánoc, zatímco ramadán se dostává do popředí

Každým rokem přibývá na západ od našich hranic míst, kde se přestávají pořádat vánoční trhy, případně se omezuje výzdoba. Některé vánoční trhy byly přejmenovány na „zimní trhy“ a dokonce ani prodejci nesmí odkazovat na vánoční symboliku.

Na druhou stranu přibývá měst, která veřejně oslavují ramadán a další muslimské svátky. A nejde pouze o vánoční trhy či venkovní výzdobu. Vánoce se velmi často odstraňují ze škol a školek, aby se údajně neurazily city muslimských dětí.

Podívejme se na malou exkurzi po zemích, kde je rok od roku patrnější trend výměny obyvatel a přechodu na chalífát.

Veřejné vánoční projevy, které byly dříve chápány jako  sjednocující, jsou dnes v zemích jako Francie, Španělsko, Velká Británie, Německo, Dánsko a dalších považovány za kontroverzní.

Po celé západní Evropě školy, obce a veřejné instituce odstranily křesťanské odkazy z vánočních akcí pod praporem inkluzivity a sekularismu.

V některých případech školy z vystoupení odstranily vánoční jazyk, zatímco města přejmenovala vánoční trhy a oslavy na neutrální „zimní“ témata.

Tyto změny často nastávají i tam, kde křesťanství zůstává většinovým náboženstvím v postižených komunitách.

Ředitel základní školy Wherwell v Andoveru ve Spojeném království odstranil všechny odkazy na Vánoce ze školní pantomimy Jack a fazolový stonek s tím, že rozhodnutí bylo učiněno, aby bylo představení „inkluzivní“ pro děti všech vyznání.

Rodiče byli informováni, že vánoční písně a zmínky o Vánocích budou vyloučeny, aby se mohly zúčastnit děti, jejichž rodiny Vánoce neslaví.

Někteří rodiče obvykle údajně stahují své děti z náboženských důvodů. Nicméně sčítání lidu ukazuje, že v populaci Andoveru je přibližně 62,4 procenta křesťanů a 0,6 procenta muslimů.

Toto rozhodnutí vyvolalo odpor některých rodičů, kteří tvrdili, že Vánoce jsou součástí kulturního dědictví Spojeného království a že jejich odstranění kvůli urážce muslimských dětí znamená vymazání tradic.

Kritici uvedli, že pantomima konaná během vánoční sezóny nevyhnutelně nese sváteční asociace a neměla by být upravována kvůli malé menšině.

Společnost pro pantomimou potvrdila, že obvykle obsahuje vánoční odkazy, ale na žádost školy je odstranila.

Školní představitelé uvedli, že jsou zklamaní z celostátního mediálního pokrytí a trvali na tom, že záměr byl praktický, nikoli ideologický.

Francie, kdysi strohá katolická země, nyní ukazuje stejný trend, kdy mnoho měst nahrazuje vánoční motivy obecným sezónním brandingem po džihádistických útocích na vánočních trzích.

Místo posílení vlastní kultury úřady zesílily sekulární politiky a odstranily křesťanské symboly z veřejných slavností.

Ve Španělsku se vládní představitelé vyhýbají explicitnímu odkazování na Vánoce, zatímco otevřeně uznávají islámské svátky, přičemž levicové obce omezily křesťanské dekorace.

Zároveň však soukromý život vypráví jiný příběh, kdy rodiny a pracoviště nadále slaví vánoční tradice mimo oficiální prostředí.

V Německu se již léta diskutuje návrh v berlínské čtvrti Kreuzberg, který usiluje o zákaz všech veřejných náboženských svátků.

Oficiálním důvodem je vyhnout se stížnostem na hluk tím, že se zakážou všechny náboženské události, včetně Vánoc, místo aby se zaměřily na jedinou víru.

Efekt je však stejný: původní německé tradice jsou vyčleněny k odstranění z veřejného života.

Dánsko zaznamenalo v posledním desetiletí několik institucionálních rozhodnutí, která ovlivnila vánoční oslavy.

V roce 2017 škola Gribskolen zrušila tradiční vánoční oslavy s odkazem na zákony omezující náboženské kázání ve školách.

Stejná škola pořádala předchozí rok „Týden Sýrie,“ během kterého se studenti seznamovali s islámem a blízkovýchodní kulturou.

Ve Španělsku se premiér Pedro Sánchez vyhnul použití slova „Vánoce“ v blahopřání k svátkům pro rok 2024 a místo toho popřál občanům nový rok plný zdraví a prosperity.

Naopak v poselstvích adresovaných muslimským komunitám výslovně odkazoval na ramadán. Samostatně někteří starostové z progresivistických stran ve stejném období omezili vánoční výzdobu na veřejných prostranstvích.

Ve většině případů byla omezení uvalena místními radami, školami nebo správními orgány s odůvodněním sekularismu, inkluzivity nebo neutrality.

V několika případech však instituce, které omezily vánoční oslavy, odkazy nebo výstavy, nadále podporovaly a veřejně oslavovaly muslimské svátky, jako je ramadán nebo Eid.

V celé Evropě se právní a sociální omezení stále více dotýkají křesťanů, včetně stíhání týkajících se tiché modlitby v blízkosti potratových zařízení a případů týkajících se náboženských přesvědčení.

Komise biskupských konferencí Evropské unie vyzvala EU, aby jmenovala koordinátora pro řešení nenávisti vůči křesťanům, přičemž poukázala na potřebu rovnosti se stávajícími koordinátory pro antisemitismus a islamofobii.

Představitelé OIDAC a církve také vyjádřili obavy, že široce definované zákony proti nenávistným projevům a diskriminaci jsou uplatňovány způsoby, které omezují veřejné oslavy křesťanských svátků, které údajně uráží muslimy.

To přispívá k tomu, co někteří církevní představitelé označují spíše za ideologickou diskriminaci než za otevřené pronásledování.

Takto kultury kolabují. Ne kvůli jedné dramatické události, ale tisíci malých kapitulací. Zrušte vánoční trh. Schovejte dekorace. Vyhněte se urážce za každou cenu. Pak pomluvte každého, kdo si toho všimne, a trvejte na tom, že problém je jejich nesnášenlivost.

Kulturní úpadek Evropy je způsoben především vnitřním zřeknutím se vlastní kultury a podřizováním se dobyvatelům.

Když vůdci potlačují své vlastní tradice ve jménu tolerance, ztrácí kulturní sebevědomí potřebné pro skutečný pluralismus.

Pokračující ústup hrozí posílením radikálních požadavků a tím, že evropské společnosti nebudou schopny bránit své vlastní dědictví či tradice.

Mezitím západní rodiny jsou informovány, že nemohou slavit své vlastní tradice na svých ulicích, protože úředníci se obávají „bezpečnostních rizik.“ Realita je jednoduchá. Tolerance, která vyžaduje opustit vlastní kulturu, není tolerance. Je to podřízenost.

Hlubší problém není pouze vnější tlak, ale ochota evropských vůdců opustit své vlastní kulturní základy.

Přísný sekularismus se stále více uplatňuje na křesťanství, zatímco islámské praktiky jsou podporovány, zejména ve školách. Tato nerovnováha v kombinaci s nízkou mírou asimilace povede k ještě rychlejšímu potlačení vlastní kultury.

Jak dlouho potrvá než bude hlavním svátkem v zemích jako Německo nebo Francie ramadán??