Čím déle je prosazována klimatická agenda a zároveň i politika, která s ní souvisí, tím znatelnější jsou dopady tohoto největšího podvodu v dějinách lidstva.
V zemích, kde se již dlouhodobě prosazuje přechod na větrné a solární elektrárny je tato politika patrná také na krajině. Venkov se postupně mění a namísto lesů, polí a luk můžeme vidět nevzhledné větrníky a solární panely.
Půda pod nimi je navždy znehodnocena, nemluvě o bezpočtu dalších dopadů. I přesto se větrné a solární elektrárny i nadále prosazují. Větrná a solární lobby je příliš silná a ovládá jak politiky, tak příslušné neziskovky.
Rozmach solárních a větrných elektráren by byl mnohem větší, pokud by se stále lépe informovaní občané nestavěli proti nim. Po celém světě dochází k odporu, díky čemuž bývá stále více těchto projektů zastaveno.
Také u nás během letošního roku několik obcí hlasovalo v referendech proti umístění větrných monster. Bohužel, letos na jaře přijala Sněmovna zákon, podle něhož již nebudou mít od příštího roku občané žádné právo na odpor.
To může vést k překotnému zaplevelení krajiny větrníky a solárními panely po celé naší republice. Mezitím se však po celém světě zvedá vlna odporu proti tomuto nezvratnému ničení krajiny.
Energetický analytik Robert Bryce vede databázi, která ukazuje, že k listopadu 2025 místní komunity po celém světě odmítly nebo omezily 595 projektů větrných, 475 solárních a (v poslední době) 72 velkých bateriových projektů.
Mnozí nechtějí, aby instalace pokrývaly biotopy divoké zvěře, malebné výhledy, orné plochy nebo výhled ze zahrady; zejména když je nespolehlivá elektřina exportována do vzdálených, energeticky hladových měst, která signalizují ctnost.
Navíc například v rámci USA se od nich očekává, že pomohou financovat instalace a přenosové vedení obsluhující jiný stát: například poplatníci v Severní Dakotě pomáhají Minneapolis.
Jiní občané se obávají zdravotních rizik způsobených blikáním světla, nízkofrekvenčním šumem a infrazvukem.
Mnoho lidí také upozorňuje na celkové skutečné náklady na „zelenou“ energii oproti záměrnému podhodnocování nákladů, na které kladou důrazy zastánci.
Tato opozice není jen americkým fenoménem. Francouzská a další evropská města také vyslovují obavy, stejně jako další města po celém světě.
Opakující se prodejní argument je, že ceny větrné a solární energie klesají a jsou nyní nižší než u uhlí, plynu nebo jaderné elektřiny, což zajišťuje nižší ceny pro spotřebitele.
Tato tvrzení však opomíjejí důležité, ale záměrně neuváděné náklady – ekonomické, environmentální a lidské.
Akce „Šetři pomocí obnovitelných zdrojů energie“ obvykle zohledňují pouze počáteční náklady spojené s instalací větrných turbín a solárních panelů, které často pocházejí z Číny.
Mlčí se také o tom, že solární panely i větrníky jsou vyráběny s pomocí levné pracovní síly, s použitím materiálů získaných dětskou prací v dolech a zařízeních s minimálními nebo žádnými bezpečnostními či environmentálními opatřeními.
Navíc je každá fáze výroby tzv. „obnovitelných zdrojů“ poháněna ropou, zemním plynem nebo uhlím.
Propagátoři také ignorují tučné dotace placené prostřednictvím daní a skrytých poplatků za elektřinu. Ignorují platby firmám za to, že nevyrábějí elektřinu, když musí být vypnuty kvůli silnému větru nebo když výroba překračuje kapacitu dodávky či sítě.
Nezmiňují náklady na výstavbu, údržbu a provoz duplicitních záložních systémů: uhelných nebo plynových elektráren, které musí pracovat na plný úvazek na nízký plyn a jet na plný výkon, kdykoli vítr a slunce nestačí.
Zamlčuje se zpravidla i to, že s výrobou těchto technologií a těžbou komponent je spojené znečištění.
Záložní baterie na úrovni sítě stojí desítky miliard dolarů a nesou významná rizika požáru a toxických emisí, jako například požár baterií o výkonu 300 megawattů v Moss Landing v Kalifornii.
Větrné turbíny na moři musí být často nahrazovány kvůli slané vodě a bouřím. Kroupy mohou zničit celé solární elektrárny. Biliony dolarů se stále sčítají.
Vysokonapěťové přenosové vedení, často stovky kilometrů dlouhé, stojí 1–8 milionů dolarů za míli – za beton, elektrické vedení, transformátory, věže a sklady dalšího vybavení.
Není divu, že státy a země posedlé klimatickými katastrofami, nulovými emisemi a větrnou a solární energií mají velmi vysoké ceny elektřiny. Německo má nyní nejvyšší ceny elektřiny pro domácnosti v rozvinutém světě.
Británie má nejvyšší průmyslové sazby. Průměrné ceny těžkého průmyslu v Evropě jsou dvojnásobné oproti Spojeným státům. Americké státy, které jsou silně závislé na větrné a solární energii, také platí přemrštěné ceny.
Když si rodiny nemohou dovolit elektřinu nebo plyn, jejich domovy jsou studené a každou zimu umírají tisíce lidí na nemoci, které by přežily, kdyby měly správné topení.
Dokonce i Francie – která vyrábí dvě třetiny své elektřiny jadernou energií a v tomto ohledu vede v Evropě i světě – sází na solární energii a také na větrnou energii.
Vláda prezidenta Emmanuela Macrona hodlá instalovat miliony solárních panelů na „pustinách“ a podél dálnic a přesto chce údajně chránit krásu francouzské krajiny. Mezitím se chystá odstavit 14 jaderných reaktorů.
Francouzský parlament nařídil, aby parkoviště větší než 1 500 metrů čtverečních byla pokryta solárními panely z 50 %. Vláda tvrdí, že tato elektřina bude srovnatelná s produkcí deseti jaderných elektráren produkujících celkem 10 gigawattů na přibližně 21 čtverečních kilometrech půdy.
Je to zcela nesmyslné tvrzení.
Solární instalace o výkonu 1 GW vyžaduje 9 – 13 km čtverečních, takže deset z nich pokryje přibližně 113 km čtverečních. To je téměř dvojnásobek rozlohy Paříže, pokud budou celá parkoviště pokryta panely.
Může být ve Francii opravdu tolik venkovních pozemků vhodné velikosti?
Navíc skutečné generování gigawattů pomocí fotovoltaické solární energie vyžaduje sluneční světlo! Francie má průměrně asi 2 000 hodin svitu ročně (23 % z celkového počtu ročních hodin).
Zákonodárci tak budou muset vymyslet mnohem více parkovišť pokrytých solárními panely. Nebo přinutit slunce, aby svítilo déle a jasněji.
Pokud Francie nepostaví více uhelných a plynových elektráren, bude muset také utratit desítky miliard eur za instalaci stovek tisíc baterií v měřítku sítě, aby většinu této elektřiny uskladnila pro noc a oblačné dny a přesměrovala elektřinu z domácností na baterie.
Uvědomuje si Macronova vláda tyto překážky? Pokrývá nejen kraje silnic, „pustiny“ a parkoviště, ale i pole, louky a lesy po celé Francii.
V jedné jediné oblasti bylo urychleno sedmnáct solárních projektů.
Macronovi úředníci tam nechali pokácet tisíce stromů, aby umístili čínské solární panely vedle regionálního přírodního parku Causses du Quercy, kde se nachází svatý Cirq Lapopie – nejkrásnější vesnice Francie.
Turisté přijíždějí do oblasti, aby si užili tamní úchvatné útesy, historické vesnice, vinice, vynikající kuchyni a venkovní aktivity – a ne proto, aby viděli větrné turbíny, solární panely, bateriové „farmy“ a přenosové vedení.
Ale když národní vlády udělají ze „stabilizace klimatu“ a „záchrany planety“ svou nejvyšší prioritu, ničení vesnic, krajiny, orné půdy a biotopů se stává jen drobnou nepříjemností.
Stejně tak se zamlčuje skutečnost, že velká část pseudo-udržitelné elektřiny bude pravděpodobně exportována do Belgie, Švýcarska a CERNu – nebo do Španělska během jeho dalšího masivního výpadku.
Německá vláda dokonce bourá starobylé vesnice, aby těžila nekvalitní uhlí, protože je proti jaderným elektrárnám a odmítá frakování zemního plynu pro záložní energii.
Tato šílenost může přijít i do vašeho sousedství, protože regionální či místní vlády páchají různé stupně environmentálního vandalismu a ekonomických sebevražd ve snaze najít řešení imaginární „klimatické krize.“
Vlády posedlé klimatem často jednají tak, aby kontrolovaly místní hlasy a volby ve snaze o „dekarbonizaci“ a odvolávají se na klimatické dohody z Kjóta a Paříže.
Tyto dohody ukládají tyranii na základě smlouvy a tím umožňují nevoleným, neodpovědným mezinárodním politikům a byrokratům vládnout v rozporu s národními zákony a dokonce i ústavami.
Prezident Trump vyřadil Ameriku z pařížské klimatické dohody, prezident Biden ji tam znovu vrátil a Trump ji v roce 2025 opět odvolal. Tento cyklus se může opakovat na národní nebo státní úrovni, kdy se ve volbách dostaví nové vlády.
Virginie to už zjišťuje, protože její zákon o čisté ekonomice získává „progresivní“ politickou sílu, i když Trump právě pozastavil její projekt větrné energie na moři.
Tolik tedy zkušenosti ze světa.
Je otázka, jak to bude v tomto směru u nás. Zatím jsem nezaznamenala, že by nová vláda uvažovala o zrušení nedávno schváleného zákona, který zakazuje lidem rozhodovat o tom, zda bude v blízkosti jejich domovů větrná či solární elektrárna.
Ostatně spolu s Fialovou vládu hlasovalo pro tento paskvil i ANO, které je zřejmě plně pod vlivem větrné a solární lobby.
Stejně tak mi není známo, zda chtějí odstoupit od Pařížských dohod nebo od jiných nesmyslných klimatických závazků…
Budou brzy vypadat Alpy podobně jako Wumeng v Číně?
Strašné a kde žijí zvířátka?