Mezinárodní soudní dvůr schválil ruskou žalobu proti Ukrajině za genocidu

Je zajímavé, že tuto zprávu mainstreamová média zmínila zřejmě jen okrajově, protože – na rozdíl od mnoha jiných – jsem ji dosud nikde v popředí běžných zpráv nezaznamenala.

Každopádně nejde o žádnou novinku, přesto je dobré se o informaci zmínit zejména v kontextu jiné žaloby, kterou již dříve podala Ukrajina. Závěry soudu, který EU naprosto uznává, jsou totiž více než zajímavé.

Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) v Haagu přijal 5. prosince 2025 žalobu podanou Ruskem proti Ukrajině. Moskva obviňuje Kyjev z porušení Úmluvy o genocidě z roku 1948. Toto rozhodnutí zpochybňuje postoj Ukrajiny a jejích západních podporovatelů.

Je EU skutečně na správné straně?

Spor před Mezinárodním soudem pro trestní právo (ICJ) začal v únoru 2022, kdy Ukrajina zažalovala Rusko za údajné porušení Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidy z roku 1948. ICJ tuto žalobu 2. února 2024 zamítl .

Rusko následně 18. listopadu 2024 podalo protižalobu, kterou Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) nyní prohlásil za přípustnou. Navzdory silnému odporu Ukrajiny, která argumentovala, že žaloba je nepřípustná, jedenáct z patnácti soudců hlasovalo pro její přijetí.

Rozhodnutí je založeno na souvislosti mezi oběma případy, které se oba týkají stejné oblasti na Donbasu a překrývají se v časových obdobích.

Rusko ve své žalobě obviňuje Ukrajinu ze závažného porušení Úmluvy o genocidě. Podle ruské tiskové zprávy obvinění zahrnují systematické jednání ukrajinského režimu proti rusky mluvícímu obyvatelstvu Donbasu od roku 2014.

Patří mezi ně pokus o genocidu nebo její spáchání (články I a IIIa a d), spoluúčast (článek IIIe), spiknutí (IIIb) a veřejné podněcování (IIIc).

Kyjev dále údajně nezabránil genocidě (článek I), neidentifikoval a nepotrestal pachatele (články I, IV a VI) a nepřijal odpovídající zákony na ochranu obyvatelstva (článek V). 

Rusko požaduje soudní rozhodnutí o porušeních, ukončení činů, potrestání odpovědných osob, legislativní změny, záruky proti opakování činů a komplexní odškodnění. Zaměřuje se na události v Donbasu od roku 2014, kde se do bojů zapojily ukrajinské ozbrojené síly a paramilitární jednotky, včetně neonacistického pluku Azov. 

Zprávy Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) dokumentují bombardování civilních cílů a masakry civilistů, které vedly k tisícům obětí, zejména v rusky mluvících oblastech. Před rokem 2022 počet obětí přesáhl 14 000, většinou civilistů.

Ukrajina musí na stížnost reagovat do 7. prosince 2026 a Rusko má poté na odpověď čas do 7. prosince 2027.

Tento vývoj přichází v nejhorší možnou dobu pro Ukrajinu a její podporovatele v EU, protože ruský majetek v EU má být vyvlastněn v rozporu s mezinárodním právem.

Pokud nyní Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) přizná Rusku odškodnění od Ukrajiny, Západ s podrazí nohy dvojnásobně.

Rozhodnutí ICJ (nárok Ukrajiny zamítnut, nárok Ruska uznán) však ukazují, že perspektiva EU-NATO na ukrajinský konflikt je právě tím, čím je: výhradně perspektivou EU-NATO.

Zbytek světa, včetně USA, vidí věci jinak. Svržení ukrajinské vlády revolucí na Majdanu, zorganizované NATO pod vedením USA, vedlo k občanské válce na Ukrajině, v níž se Kyjev obrátil proti rusky mluvícímu obyvatelstvu na východě.

NATO chtělo vybudovat Ukrajinu jako stát v první linii proti Rusku; výsledek této strategie je dobře známý. Často se říká, že dějiny píše vítěz. V případě Ukrajiny je velmi nepravděpodobné, že by to byla EU a Ukrajina.

Čím hlouběji se Západ (opět s výjimkou USA) zapojí do války, tím větší budou ztráty na životech a tím větší bude rozčarování poté, co se propaganda EU a Ukrajiny zhroutí.

Ukáže se, čeho se vedení EU obává více: ztráty moci po skončení ukrajinského konfliktu nebo třetí světové války? V současné době se bohužel zdá, že se evropští váleční štváči nebudou bát ani velké války, aby si udrželi moc.