Soud EU vyvyšuje práva ilegálů nad práva původních obyvatel Evropy

Poslední rozhodnutí ESD opět potvrdilo, že EU nadřazuje zločince z řad ilegálů nad původní obyvatelstvo. Tento verdikt je důležitý i v kontextu již poměrně brzkého nabytí platnosti migračního paktu.

Pokud by nám byli vnucováni třeba ilegálové určení k deportaci, což je také jedna z možností uplatnění migračního paktu, pak by musel stát za takové jedince utrácet mnohem víc než kolik vydá za vlastní obyvatele, kteří jsou závislí na dávkách.

V rámci migračního paktu je totiž možné pomáhat přetíženým zemím i v deportacích, což by nám mohla EU vnutit, pokud budeme odmítat přijímat nebo platit výpalné.

Mnoho ilegálů je nedeportovatelných (jejich země je odmítají, nemají doklady nebo mají falešné doklady) a mohli by se tak stát letitou přítěží. EU navíc zajistí, že o ně bude pečováno mnohem lépe než o vlastní obyvatelstvo.

Generální advokát Evropského soudního dvora opět postavil práva deportovaných žadatelů o azyl nad potřeby obyčejných Evropanů.

Ve stanovisku vydaném ve čtvrtek generální advokát Richard de la Tour prohlásil, že žadatel o azyl, který nemůže být přemístěn do jiné země EU ve stanovené lhůtě, musí i nadále pobírat plné azylové dávky, včetně peněz na oblečení, domácí potřeby, dopravu – a dokonce i mobilní telefon.

Případ se točí kolem afghánského státního příslušníka, který poprvé požádal o azyl v Rumunsku v roce 2021, než vstoupil do Německa. Podle Dublinské dohody je Rumunsko – jako první země vstupu – odpovědné za jeho žádost.

Rumunsko souhlasilo s jeho převzetím, ale kvůli válce na Ukrajině převoz pozastavilo. Mezitím německé úřady v bavorském okrese Schweinfurt snížily mužovy dávky a omezily je na základní potřeby, jako je jídlo, ubytování a lékařská péče.

Namísto toho, aby podpořil toto rozumné omezení, postavil se generální advokát na stranu afghánského žalobce. Argumentoval, že směrnice EU o podmínkách přijímání z roku 2013 zakazuje členskému státu odepřít žadateli dávky na pokrytí jeho potřeb v oblasti oblečení a domácích potřeb.

Šel ještě dále a označil německou národní legislativu za problematickou, protože umožňuje automatické odebrání dávek bez podrobného posouzení osobních důsledků pro žadatele.

Tento výklad odhaluje pokrytectví priorit EU. V době, kdy se miliony evropských občanů potýkají s rostoucími životními náklady, nedostatkem bytů a inflací, se nejvyšší soudní aparát EU zaměřuje na zajištění toho, aby si osoba, která vstoupila do EU nelegálně, zachovala přístup ke státem financovaným výhodám, které si mnoho místních obyvatel nemůže dovolit.

Trvání generálního advokáta na „přiměřené životní úrovni“ pro ty, kteří čekají na deportaci, ostře kontrastuje se zpřísňujícími se sociálními systémy v členských státech EU, kde jsou občané často vyzýváni, aby akceptovali úsporná opatření a omezené veřejné služby.

I když konečný rozsudek ještě nebyl vynesen, Soudní dvůr se často řídí názorem generálního advokáta – což je trend, který opakovaně rozšiřuje nároky žadatelů o azyl.

V praxi to znamená, že daňoví poplatníci z EU, už tak zatížení sociální a ekonomickou krizí, mohou být brzy nuceni financovat plné balíčky dávek i pro jednotlivce, kteří by neměli zůstat ve svých zemích.

S tímto systémem budou ilegálové nadále zaplavovat Evropu, protože si uvědomují, že mohou dostat slušné peníze, bydlení a jídlo jen za to, že se ukážou a odmítnou odejít.

Poselství EU je jasné: dodržujte pravidla, tvrdě pracujte a dostanete méně než ti, kteří systém obcházejí.