Základní scénář války JPMorgan na Ukrajině se blíží: Bude na stole možnost „Gruzie“?

K aktuální návštěvě Stevena Witkoffa v Moskvě je dobré připomenout, že JPMorgan Chase již před časem přinesla několik možných scénářů ukončení války, z nichž jeden se zdá být ve světle současného dění velmi pravděpodobný.

JPMorgan Chase, největší banka ve Spojených státech, má poradenskou organizaci pro globální trendy nazvanou Center for Geopolitics.

Jedna z jejích nedávných studií se domnívá, že pravděpodobným výsledkem války na Ukrajině je smíšená dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou bez zahraničních vojsk a bezpečnostních záruk.

Možná budeme svědky vývoje tohoto výsledku, až bude Steven Witkoff, zvláštní vyslanec prezidenta Donalda Trumpa, jednat v Moskvě.

V květnu zveřejnilo JPMorgan Chase Center krátkou studii nazvanou „Rusko-ukrajinská koncovka a budoucnost Evropy.“ Autoři, Derek Chollet, výkonný ředitel a šéf Centra a Lisa Sawyerová, výkonná ředitelka pro geopolitiku, sloužili pod Joe Bidenem na ministerstvu obrany a v Cholletově případě také na ministerstvu zahraničí.

Oba jsou zatvrzelí atlanticisté a liberální ve svých názorech. I když to není výslovně uvedeno, oba sloužili v období, kdy USA poskytovaly Ukrajině pomoc v hodnotě desítek miliard – financovaly vojenskou pomoc, vládní platy, důchody vojáků a úsilí o obnovu.

Zatímco studie Endgame získala ve Spojených státech jen malou pozornost nebo zájem, ukrajinské vedení ji údajně bralo velmi vážně.

„Scénáře“ nastíněné ve studii byly diskutovány v nedávném rozhovoru s Kirilem Budanovem, šéfem ukrajinského Hlavního ředitelství zpravodajských služeb (GUR) pod ministerstvem obrany.

Budanov je považován za jednoho z nejtvrdších a nejchytřejších operátorů na Ukrajině a jeho organizace údajně prováděla atentáty a bombové útoky v Rusku i jinde.

Studie předpověděla, že nějaká dohoda mezi Ukrajinou a Ruskem bude uzavřena do konce 2. čtvrtletí (konec června 2025). Tato předpověď byla samozřejmě mylná.

I tak studie nabídla čtyři „možné výsledky“ pro koncovku hry a navrhla pravděpodobnost, vyjádřenou v procentech, pro každý z výsledků.

Tyto čtyři výsledky zahrnují nejlepší případ nazvaný „jihokorejský“ model, kterému autoři dali 15% pravděpodobnost přijetí. Druhý scénář se nazývá „Izrael“, kterému autoři připisují 20% šanci na úspěch.

Třetí výsledek se nazývá „Gruzie“ a podle autorů má 50% šanci na přijetí. A konečně je tu čtvrtý výsledek, „nejhorší případ,“ který autoři nazvali „Bělorusko.“

Výsledek Jižní Korea neznamená, že by Ukrajina nezískala zpět žádný díl z území, které je nyní pod ruskou kontrolou. Nicméně jihokorejský model předpokládá přítomnost evropských vojenských sil „podporovaných americkými bezpečnostními zárukami.“

V tomto „nejlepším případě“ si Ukrajina ponechá 80 % svého území, což povede ke stabilnímu výsledku pro Ukrajinu.

Jednou z verzí výsledku ve variantě Jižní Korea je, že 300 miliard dolarů ruských zmrazených aktiv by bylo použito na rekonstrukci na Ukrajině.

Dohoda se podobá Jižní Koreji, protože USA a další země slouží Severní Koreji jako nástražný drát a protože jihokorejská ekonomika je na vzestupu.

Výsledek ve stylu Jižní Koreji pravděpodobně nebude pro Rusko přijatelný, protože by na Ukrajině udržel síly NATO. Vzalo by také ruská aktiva a použilo je jako kompenzaci Ukrajině, což Rusko neakceptuje.

To také ponechává skutečnou územní otázku nevyřešenou, což znamená, že Ukrajina by nebyla nucena akceptovat ztrátu území ve prospěch Ruska.

Tento scénář neříká nic o západních sankcích. A konečně, válka by mohla být znovu zahájena každým dnem a rychle by se stala válkou v Evropě, nejen na Ukrajině.

Jižní Korea by proto byla problémem nejen pro Rusko, ale také pro Evropu a Spojené státy, a ve skutečnosti by byla ještě horší pro NATO, které vyžaduje konsensus pro aktivaci článku 5 Smlouvy NATO o kolektivní obraně.

Druhý výsledek, nazvaný „Izrael,“ by nezahrnoval přítomnost vojsk NATO na ukrajinské půdě a je mu dávána 20% šance na přijetí válčícími stranami. Tato možnost, o které autoři říkají, že je „stále v pořádku,“ Rusku nic nenabízí a uznává, že „válka by vždy byla na prahu Ukrajiny.“

Autoři naznačují, že ruský prezident Vladimir Putin by možná souhlasil s tímto scénářem, pokud by zahrnoval zmírnění sankcí. Druhý výsledek proto Ukrajině neprospěje, pokud nebude mít skutečné záruky, včetně dodávek zbraní, peněz pro vládu a určité integrace do evropské ekonomiky.

Je nemožné, aby USA poskytly finanční záruky bez smlouvy s Ukrajinou a souhlasu Kongresu, což by se pokusilo zavázat budoucí rozhodnutí Kongresu. Smlouva potřebuje dvoutřetinovou většinu hlasů v americkém Senátu.

Smlouva sice může být navržena, ale pravděpodobně bude čelit dodatkům a zpožděním při provádění. V této souvislosti stojí za zmínku, že Izrael nemá žádné písemné americké záruky a pomoc Izraeli vyžaduje každoroční schválení Kongresem.

Třetí výsledek je označen jako „Gruzie,“ který má podle autorů zprávy 50% šanci na přijetí. Tento scénář vylučuje zahraniční vojska a další bezpečnostní a finanční záruky.

Potenciálně by to zahrnovalo balíček pomoci při obnově, ale ne použití zmrazených ruských aktiv pro tento účel.

Podle tohoto scénáře by Ukrajina nebyla integrována ani do Evropské unie, ani do NATO. Autoři se domnívají, že pokud zvítězí gruzínský výsledek, Ukrajina se neúprosně dostane do ruské sféry vlivu z obchodních i jiných důvodů.

Autoři tvrdí, že „omezení vojenské velikosti a kapacity – pokud by bylo součástí vyjednaného urovnání – by mohlo předčasně zadusit dynamický ukrajinský obranný a technologický sektor a vymazat potenciální motor poválečného růstu.“

Před válkou měla Ukrajina energický a relativně levný technologický sektor, zejména v oblasti vývoje softwaru. Evropské a izraelské společnosti jsou subdodavateli ukrajinského technologického sektoru.

Někteří z tohoto sektoru pracovali na vojenských projektech kvůli válce.

Neexistuje však žádný důvod, proč by vojenský sektor měl být jedinou možnou cestou pro zaměstnanost v oblasti špičkových technologií pro Ukrajinu. Komerční sektor je obecně lépe placený a často je dynamičtější než vojenské projekty.

Některé dovednosti rozvíjené na vojenských projektech, včetně dovedností týkajících se umělé inteligence, jsou navíc v dnešní době vysoce ceněny a vyhledávány na globálních trzích.

Aby výsledek ve stylu „Gruzie“ fungoval, bylo by zapotřebí tvrdých dohod o územích, hranicích, obchodu a souvisejících otázkách, spolu se zmírněním sankcí a dalšími opatřeními k budování důvěry na obou stranách.

Dohoda by také musela zahrnovat krok zpět ze strany NATO, což je něco, co bude pro ideologicky oddané Evropany těžké přijmout.

Poslední výsledek je nazván „Bělorusko,“ což je uvedeno jako „nejhorší případ“ zprávy. Jeho dvěma hlavními rysy je, že USA opouštějí Ukrajinu, a že Evropa ji nemůže sama ubránit.

Autoři říkají, že Rusko by usilovalo o „totální kapitulaci“ Ukrajiny a „proměnilo by zemi ve vazalský stát Moskvy.“

Zatímco Rusko má seznam požadavků, „totální kapitulace“ není jedním z nich. Stejně jako prvnímu výsledku „Jižní Koreje“, autoři zprávy přisuzují scénáři „Běloruska“ 15% šanci.

Jak ve svém rozhovoru komentoval šéf ukrajinské rozvědky Budanov, existuje mnoho dalších scénářů než čtyři, které předkládá zpráva JPMorgan.

Přesto nejzajímavější částí zprávy je její tvrdé zaměření na výsledek „Gruzie,“ a to do té míry, že pokud dojde k dohodě, dohoda bude pravděpodobně připomínat tento model.

Je to jiný způsob, jak říci, aniž by to bylo otevřeně vyřčeno, že Rusové vyhrávají, a to je pravděpodobně to nejlepší, v co lze za daných okolností doufat. Dnes Rusko očekává Witkoffův příchod. Podle Trumpa Rusové o schůzku požádali.

Minulý týden ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov řekl, že jednání mezi Ruskem a USA „přinášejí výsledky.“ Trump chce příměří, čemuž se Rusko brání. Bude na stole možnost Gruzie nebo něco jiného?