Německo implementuje předpisy WHO do zákonů: Během pandemie se zavazuje k omezení občanských svobod

Pokud jste se také o něco více zajímali o dokumenty WHO – ať už nyní již platné změny Mezinárodních zdravotních předpisů nebo v podstatě schválenou Pandemickou smlouvu – pak jistě víte, jaké jsou nyní podmínky, za nichž může WHO vyhlásit pandemický stav.

Nebudou k tomu potřeba miliony nakažených a tisíce mrtvých či jasný důkaz, že je patogen smrtící: pandemie může být vyhlášena již při pouhém podezření, že by mohla vypuknout.

V takovém případě poslušné země, k nimž se počítá také Německo, budou konat přesně to, co zavelí WHO. Tedy budou opět omezovat svobody lidí, vydávat nesmyslné restrikce a nařizovat povinné očkování.

Tentokrát však s výmluvou, že „si to přeje WHO.“

Nové změny MZP začaly oficiálně platit teprve nedávno, takže zatím první země schvalují potřebnou legislativu, která by umožnila rychlejší plnění nařízení WHO.

I když podle změn nemusí být tato nařízení závazná, většina zemí hodlá upravit zákony tak, aby se podřizovaly všem nařízením  WHO. Pro vlády je to velmi pohodlné: vše budou svádět na WHO: „To my nic, to WHO!“

U nás se – zřejmě i kvůli nadcházejícím volbám – zatím příslušná legislativa neschválila, nicméně lze očekávat, že po volbách bude plně prosazena.

Podívejme se tedy do Německa, kde jsou již přípravy na příští „plandemii“ v plném proudu. Totéž jistě již brzy i u nás…

Německá vláda prosazuje legislativu k implementaci nových zdravotních předpisů Světové zdravotnické organizace (WHO), což je krok, který vyvolal spornou debatu o potenciální erozi ústavních svobod ve jménu globální zdravotní bezpečnosti.

Návrh zákona, který v červenci schválila německá vláda, se snaží kodifikovat rozšířené Mezinárodní zdravotnické předpisy, které byly přijaty Světovým zdravotnickým shromážděním na základě konsensu, bez formálního hlasování, v červnu 2024.

Dokument obsahuje pouze tři články, a zatímco dva jsou procedurální, článek 2 přináší silné a jednoznačné prohlášení: zákon omezí základní práva Němců:

Prostřednictvím tohoto zákona ve spojení s Mezinárodními zdravotnickými předpisy (2005) jsou omezena následující základní práva: právo na tělesnou integritu (čl. 2 odst. 2 věta 1 Základního zákona), osobní svoboda (čl. 2 odst. 2 věta 2 Základního zákona), poštovní tajemství a telekomunikační komunikace (článek 10 Základního zákona), a právo na svobodu pohybu (čl. 11 odst. 1 Základního zákona).“

Článek 2 vyvolal ostrou kritiku ze strany pozorovatelů, protože návrh nenabízí žádné další vysvětlení pro tato omezení.

Vláda pouze poukazuje na ústavní požadavek výslovně jmenovat jakákoli omezená práva a dochází k závěru, že návrh zákona je slučitelný s právem EU i mezinárodním právem.

Znepokojivá je také vágní definice pojmu „pandemická mimořádná situace mezinárodního významu“ v nařízení WHO. Tento stav může být vyhlášen při stanovení „mimořádné události“

I) představovat riziko pro veřejné zdraví pro jiné státy v důsledku mezinárodního šíření nemocí; a

II) potenciálně vyžadovat koordinovanou mezinárodní reakci

Kritéria jsou široká a zahrnují rizika mezinárodního šíření, přetížených zdravotnických systémů nebo dokonce „vážného sociálního či ekonomického rozvratu.“

Klíčové je, že generální ředitel WHO by měl pravomoc určit, zda epidemie představuje takovou „pandemickou nouzi.“ Zatímco následná doporučení týkající se opatření, jako jsou očkovací látky, jsou formálně nezávazná, od členských států se obecně očekává, že je budou dodržovat.

Novely mezinárodních zdravotních předpisů dále prosazují digitální transformaci zdravotnické dokumentace, což je poučení z nedávné pandemie.

Článek 35 předpokládá používání elektronických zdravotních dokumentů, jako jsou digitální certifikáty o očkování, vedle tradičních papírových formátů.

Aby se zlepšil globální dohled nad patogeny, byl by zřízen národní koordinační úřad, který by podával zprávy o zjištěních WHO, což je ustanovení, které vyvolává paralelní otázky ohledně mezinárodního toku dat a soukromí občanů.

Navzdory těmto kontroverzím spolková vláda trvá na tom, že „německá státní suverenita a národní opatření na ochranu zdraví zůstávají nedotčeny.“

Očekává se, že legislativa hladce projde Bundestagem, přičemž se očekává, že pouze AfD vyjádří formální nesouhlas. Za pravděpodobné se považuje i jeho schválení ve Spolkové radě.

Kritici tvrdí, že současná německá vláda může snažit omezit práva jednotlivců, aby zvýšila svůj vliv na populaci, a zároveň se schovávat za široce formulované předpisy, jako je tento.

Rostou obavy, že deklarace je nejnovějším nástrojem k prosazení vládní agendy, spíše než zákonem zaměřeným na zdraví a bezpečnost německých občanů.

Mezinárodní zdravotní předpisy jsou odděleny od neméně kontroverzní Smlouvy o pandemii WHO, což je nová samostatná mezinárodní dohoda, o které v současné době jednají členské státy WHO.

Pandemická smlouva by měla být – i s jejími dodatky  – schválena na příštím summitu WHO příští rok na přelomu května a června.

Europoslankyně za AfD Christine Andersonová v rozhovoru o pandemické smlouvě na začátku letošního léta uvedla, že „WHO má asi takový zájem na veřejném zdraví, jako má zbrojní průmysl zájem na světovém míru: tedy vůbec žádný.“