Kanadský systém eutanazie je přetížený, poptávka po smrti prudce roste

Právě příklad Kanady ze mne udělal zásadního odpůrce zákona o eutanázii. Mnoho lidí je ke smrti donuceno jen proto, že nemají peníze na léčbu, je na ně vytvářen nátlak nebo nejsou svéprávní a o smrti za ně rozhodnou příbuzní.

Další se pak jen dostali do těžkých problémů, ze kterých existují i jiné cesty než eutanázie. Smrt je tak v Kanadě stále častěji nabízena ne jako poslední, ale jako první možnost.

Brzy mají podstupovat eutanazii také děti – a to bez souhlasu rodičů. Kam až tato zrůdnost dojde? O tom se můžeme jen dohadovat.

Dávno to není o tom, s čím by asi většina z nás souhlasila bez přemýšlení: o úlevě v těžké nevyléčitelné nemoci, o pomoci od nekonečné bolesti a utrpení.

Tím to (jako jinde) pouze začalo a postupně došla kanadská společnost do fáze, kdy se sebevražda nabízí třeba jen při problémech se sluchem či po úraze, který však na kvalitě života neubere až tak, že by chtěl postižený zemřít.

Většinou se navíc nečeká na to, až si postižený o smrt požádá sám, je mu nabídnuta jako levnější varianta „léčby.“

V takové situaci, kdy je vytvořen tlak na nemocné, aby se cítili jako parazité, kteří vysávají sociální systém, není divu, že poptávka po asistované smrti narůstá.

Kanadský program radikální eutanazie se rozšířil takovým tempem, že se vláda nyní potýká s hledáním dostatečného počtu lékařů ochotných provádět „asistovanou sebevraždu.“

Eugenický program kanadské vlády se oficiálně nazývá Lékařská pomoc při umírání (MAiD).

To, co začalo v roce 2016 jako „soucitné“ opatření pro nevyléčitelně nemocné, se proměnilo v jeden z nejtolerantnějších režimů asistované smrti na Zemi.

MAiD nyní v Kanadě způsobuje jedno z 20 úmrtí, což překračuje počet úmrtí na Alzheimerovu chorobu a cukrovku dohromady.

Program však nevykazuje žádné známky zpomalení, jelikož se pouze rychle rozšiřuje. MAiD bude brzy zahrnovat i lidi trpící pouze duševními chorobami.

Znepokojivé je, že kanadský parlament zveřejnil plány na zahájení eutanazie nezletilých.

Kanadský zákon MAiD, který byl původně omezen na osoby blízko smrti, byl rozšířen a nyní zahrnuje kohokoli se „závažným nebo nenapravitelným“ zdravotním stavem.

Jazyk je tak široký, že lékaři „uspávali“ pacienty, kteří vůbec neumírali. Lidé jsou nyní zabíjeni kvůli bezdomovectví, depresím a dokonce i ztrátě sluchu.

Někteří praktici provedli stovky asistovaných úmrtí.

Pacientova „autonomie“ je ospravedlněním, formulovaným v progresivním jazyce rovnosti, přístupu a soucitu.

Kritici však varují, že rychlý růst programu stírá hranici mezi dobrovolnou volbou a společenským tlakem. V některých tragických případech Kanaďané požádali o eutanazii jednoduše proto, že si nemohli dovolit léčbu nebo podporu pro osoby se zdravotním postižením.

Poptávka po asistované smrti údajně převyšuje nabídku vyškolených lékařů ochotných ji poskytovat. Lékaři varují, že nestíhají zvládat počet občanů, které mají „utratit.“

Někteří lékaři, kteří MAiD přijali od samého začátku, si z ní v podstatě udělali specializaci, která je neustále poptávána.

Bez dostatečného počtu odborníků čelí pacienti, kteří se snaží ukončit svůj život, zpožděním a advokační skupiny vyvíjejí tlak na vládu, aby rozšířila program školení.

To vytváří znepokojivý paradox, jelikož kanadský systém zdravotní péče se potýká s léčbou nemocných, ale zároveň mobilizuje zdroje, aby zajistil jejich rychlejší umírání.

Kanadská vláda tak zmírňuje tlak na socializovaný systém zdravotní péče tím, že pacienty místo léčby zabíjí.

Zároveň se zdravotničtí pracovníci, kteří se brzy rozhodli přeorientovat svou kariéru na asistovanou smrt, již necítí nuceni chodit po špičkách kolem toho, aby plně a energicky projevovali svou oddanost MAID.

Někteří lékaři v Kanadě provedli eutanazii stovek pacientů. Alarmující je, že někteří lékaři se dokonce chlubí počtem lidí, kterým provedli eutanazii.

Expanze kanadské MAID vyvolala po celém světě etické pochyby. Odpůrci tvrdí, že je to důkaz klasického kluzkého svahu.

Program se přesouvá od terminálních onemocnění k chronickým onemocněním, duševním onemocněním a brzy i k nezletilým. Mezitím počet lidských obětí stále stoupá.

Rodiny a náboženští vůdci varují, že systém riskuje normalizaci smrti jako řešení utrpení nebo dokonce nepříjemností, způsobem, který připomíná nejtemnější kapitoly historie.

Zatímco se země posouvá vpřed, vyniká jedna nepříjemná skutečnost: eutanazijní průmysl v Kanadě roste rychleji než se očekávalo, takže chybí vyškolený personál.

Jak dlouho potrvá, než se pro některé případy stane eutanazie povinnou?