Nová studie odhaluje: Příjemci transplantátů umírají po injekci mRNA

Jak si jistě dobře pamatujete, tak v „době Covidové“ mnozí pacienti, kteří potřebovali jiné zdravotní zákroky s Covidem nesouvisející, měli takovýto zdravotní zákrok podmíněn aplikací genové injekce.

Zde jste si mohli přečíst třeba o konkrétním případu otce pěti dětí z Kanady, kterému byla nezbytná transplantace zamítnuta právě proto, že odmítal mRNA injekci. Mladý muž nakonec bez nového orgánu zemřel.

Ale podle nedávné studie by zřejmě nedopadl o mnoho lépe ani tehdy, pokud by se k injekci nakonec nechal přinutit a transplantace by pak byla provedena. Jak se ukázalo, tak právě vnucované injekce vedly k mnoha problémům po transplantaci, včetně úmrtí…

Během pandemie COVID-19 řada nemocnic po celém světě odmítla transplantaci životně důležitých orgánů – ne z důvodu lékařské nevhodnosti, ale proto, že pacient nebyl proti Covidu očkován mRNA vakcínami.

S podporou etických komisí a údajně vědecky podložených doporučení byli neočkovaní lidé zbaveni práva na druhou šanci na život. Nyní kontroverzní studie ukazuje, co by toto povinné očkování mohlo pro pacienty po transplantaci ve skutečnosti znamenat: smrt.

V renomovaném časopise Journal of Heart and Lung Transplantation byla publikována pozoruhodná kazuistika. Zde je další. U tří pacientů – ve všech případech šlo o příjemce transplantovaných plic – se po „očkování“ mRNA proti COVID-19 vyvinuly závažné reakce zprostředkované protilátkami (AMR).

Tyto reakce nejen zničily transplantát, ale také vedly i k úmrtí některých pacientů. K úmrtím nedošlo bezprostředně po očkování, ale spíše s několikatýdenním zpožděním.

V důsledku toho tyto případy propadly trhlinami oficiálních statistik očkování a nebyly zaznamenány jako komplikace související s očkováním.

Hlavní zjištění studie: Očkování bylo u těchto vysoce zranitelných pacientů spojeno s tvorbou protilátek specifických pro dárce – jasný varovný signál. Technologie mRNA spustila nadměrnou imunitní reakci, která nakonec zničila transplantát i příjemce.

Ale to není jediná studie. Další: Dvojité odmítnutí transplantátu rohovky po očkování mRNA

A právě tuto „vakcínu“ si mnoho nemocnic kladlo za podmínku, aby se vůbec pacienti dostali na transplantační seznam. Bez injekce mRNA by nebyly žádné nové plíce, žádné nové ledviny, žádné nové srdce.

Zrádný aspekt této situace: Tatáž látka, která měla údajně chránit, byla v některých případech zřejmě pravým opakem – smrtící spouštěčem. Pacienti, kteří odmítli podstoupit očkování, byli nemilosrdně vyřazováni.

A pacienti, kteří byli nuceni nechat se očkovat, za to někdy zaplatili životem.

Je to medicínsko-etická katastrofa. Pod rouškou „společného dobra“ byla ignorována individuální rizika. „Založené na důkazech“ najednou znamenalo povinné očkování bez ohledu na skutečný imunitní stav, stav protilátek nebo profily vedlejších účinků.

Tento přístup nikdy nebyl vědecky podložený – spíše byl poháněn politickou panikou a konformním sebezapřením.

Nyní – s publikací této studie – se domeček z karet hroutí. Etická ospravedlnění pro vyloučení neočkovaných jsou zastaralá.

Zbývá jen hořký závěr: Statisíce pacientů byly buď zbaveny práva, nebo jim ublížily „vakcíny,“ jejichž přínos pro tuto vysoce rizikovou skupinu nebyl v žádném případě jistý.

A co hůř: Byli nuceni do lékařského zákroku, v němž poslušnost rozhodovala o životě a smrti.

Co z toho vyplývá?

Zodpovědní lidé – etici, vedení nemocnic, zdravotnické orgány – si musí položit otázku, zda nejednali proti svému lepšímu úsudku.

Zda jejich povinné očkování nejen neporušilo lékařské principy, jako je princip nepoškodit, ale také zda  nezničilo dlouhodobou důvěru v transplantační systém.

Tato studie je varovným signálem. A obžalobou. Každý, kdo ji ignoruje, je spoluviníkem systémového selhání, které nejenže stálo životy, ale také otřáslo základy lékařské etiky.