Další zcela jasný důkaz, že je Německo diktatura: Vláda je postavena nad zákon

Již dlouho zde upozorňuji na to, že Německo, jehož jsme díky roky vedené patolízalské politice všech dosavadních vlád velmi oddaným protektorátem, je jasnou diktaturou.

Nepřehlédnutelné fašizující prvky jak minulé tak současné německé vlády, úporná snaha o likvidaci jediné opozice, kriminalizace vládních kritiků a na druhé straně přehlížení kriminality „obohacovačů“ či stále militantnější Antify, jsou toho jasným důkazem.

Pro nás je status Německa důležitý především proto, že VŠECHNY naše vlády postupně vytvářely velmi silnou závislost na tomto našem tradičním hegemonovi.

V případě současné vlády je to patrné zejména ve vztahu k její doslovné přítulnosti k Sudetoněmeckému landsmanschaftu a jsem dokonce od začátku naprosto přesvědčena i o tom, že Fiala je premiérem především díky tomu, že je již od 90. let vysoce postaveným členem Panevropské unie.

I zde najdeme vazby na Rakousko a potažmo i Německo.

A také další vlády jasně ukázaly loutkový vztah k Německu. Babišova vláda, která sestávala z ANO a ČSSD, byla složena na přání Merkelové, která měla v tomto ohledu rozhodující hlas.

Svoji silně loutkovou pozici ve vztahu k Německu ukázala minulá vláda i v „době Covidové,“ kdy velmi slepě kopírovala vše, s čím přišlo Německo. V neposlední řadě bylo důkazem tohoto silně podřízeného postavení i převedení části naší armády pod Bundeswehr.

Pokračovat můžeme i dál do historie k předchozím vládám, ale o tom článek není. Těmito příklady dvou posledních vlád jsem jen chtěla zdůraznit, že jsme již skutečným německým protektorátem, bez ohledu na to, kdo aktuálně vládne.

A budeme jím i nadále, což znamená, že je pro nás německá politika poměrně důležitá. Proto se nyní podíváme na další důkaz o tom, že je Německo ve skutečnosti diktaturou.

I když jsou soudy často provázány s vládní mocí i v jiných zemích, pak v Německu je tato provázanost dokonce dána zákonem, který jasně povoluje vládě, aby rozhodovala o tom, které kauzy se zametou pod koberec, ale i o tom, kdo se bude účelově stíhat.

Je zajímavé, že EU již v posledních letech na Německo netlačí, aby tuto provázanost zrušilo. U jiných zemí vadí maličkosti ale zde nevadí, že exekutiva a vláda jdou ruku v ruce.

Nebo jste si snad všimli, že by někdy za dobu svého působení v tomto směru útočila Jourová, která měla dané portfolio na starosti, na Německo? Ne, protože ani v EU si nejsou všichni rovni…

Podle § 152 trestního řádu je německé státní zastupitelství povinno vyšetřovat všechny trestné činy proti komukoli a následně podat obžalobu soudu. Podle § 147 GVG je však německý státní zástupce vázán pokyny svých nadřízených, a to až po ministra spravedlnosti včetně.

To znamená, že mu může zakázat zahájit politicky nežádoucí vyšetřování v určitých oblastech nebo proti určitým osobám, takže k žádnému trestnímu stíhání nedojde.

Politika se tak může postavit nad zákon, jak se v mnoha případech stalo například během Covidové krize. To je skandální a neslučitelné se zásadou právního státu. Je to výraz autoritářského státu.

Případ z roku 2021

Whistleblower zveřejnil dopis stuttgartského státního zastupitelství ze dne 10. února 2021 určený forenznímu patologovi pro zpravodajský kanál 2020, který byl napojen na právníky Füllmichovy „Corona Committee.“

Generální prokurátor Brauneisen v něm kategoricky odmítá obecné provádění pitev osob, které zemřely krátce po očkování proti koronaviru, a to především proto, že „v renomovaných zdrojích nebylo možné zkoumat žádné hmatatelné důkazy o možné příčinné souvislosti mezi očkováním a úmrtím starších lidí.“ (!)

Nedokázal rozpoznat počáteční podezření na nepřirozenou smrt nebo nedbalost třetí strany, která je podle trestního řádu vyžadována pro otevření těla. Očkování před smrtí k tomu samo o sobě nestačilo.

Tento názor již platí pro všechna státní zastupitelství a policejní stanice v jeho obvodu. Tato vyšetřování jsou i dnes potlačována po celé zemi.

V nedávném rozhovoru právník Prof. Dr. Martin Schwab z univerzity v Bielefeldu poukazuje také na tento dopis stuttgartského generálního prokurátora a poznamenává: 

„Praxe státních zástupců v Bádensku-Württembersku byla prostá: Nechceme vědět, zda někdo zemřel na následky očkování. To prostě nechceme zjistit.“

Je třeba dodat: A nechtějí zjistit, zda osoby odpovědné za výrobu vakcín nespáchaly trestný čin. A to stále platí na celostátní úrovni.
To znamená pokračující porušování základního demokratického principu rovnosti před zákonem.

Státní zástupce a jeho nadřízený se tak provinili mařením výkonu spravedlnosti, což je trestný čin podle § 258a německého trestního zákoníku, který samozřejmě není stíhán.

A profesor Schwab pokračuje: „Když pak vidím, co je dnes stíháno jako ‚podněcování k nenávisti‘ – a co ne – pak můžete vidět jasný vzorec: kritici covidových opatření  jsou stíháni za sebemenší nacistické přirovnání, zatímco propagandisté zůstávají neobtěžováni.“

Jeden příklad pochází z Haßfurtu. Tam byl někdo obviněn, protože zveřejnil ilustraci zobrazující Sarah Bosettiovou s jejím citátem, kdy prohlásila, že neočkovaní jsou „hnisající slepé střevo“ společnosti – vedle toho byl citát Fritze Kleina, lékaře koncentračních táborů, který kdysi řekl, že Židé jsou jako „hnisající slepé střevo Evropy.“

Bosettiová jasně použila nacistickou metaforu k dehumanizaci neočkovaných – to je podněcování k nenávisti v klasickém smyslu. Ale ona nebyla stíhána. Místo toho byli stíháni ti, kteří poukázali na historickou paralelu.

Zarážející je také to, že dosud se žádný člen vlády nemusel zodpovídat z trestného činu před soudem, ani například bývalý kancléř Gerhard Schröder, který sám přiznal, že porušil mezinárodní právo v útočné válce proti Jugoslávii. Neprobíhalo a neprobíhá žádné vyšetřování a obvinění ze strany státního zastupitelství.

Dne 20. června 2025 herec Dieter Hallervorden, vydavatel NachDenkSeiten Albrecht Müller a další podali trestní oznámení na kancléře Friedricha Merze za „podněcování k agresivní válce.“ Můžeme si být jisti, že žádné státní zastupitelství nezahájí vyšetřování.

ESD kritizuje německý soudní systém

To je netolerovatelná situace. Evropský soudní dvůr ve svém rozsudku ze dne 27. května 2019 rovněž kritizoval skutečnost, že německá státní zastupitelství podléhají právu na pokyny ze strany ministerstva spravedlnosti.

V důsledku toho postrádají potřebnou nezávislost k vydání evropského zatykače, k čemuž jsou státní zastupitelství v Evropě oprávněna pouze tehdy, jsou-li nezávislá, stejně jako v jiných zemích. Na to v rozhovoru upozorňuje i prof. Schwab.

Je s podivem, že navzdory velkému nadšení vládnoucích stran pro EU se do dnešního dne neudála žádná změna. Státní zastupitelství je vázáno pokyny a poskytuje příliš velké možnosti pro svévoli, jak ukazují výše popsané případy.

Dilema státního zástupce

Ve výše zmíněném rozhovoru prof. Schwab poukazuje na osobní dilema, ve kterém se jednotlivý státní zástupce nachází.

„Pokud chce státní zástupce skutečně vyšetřovat – například proti vládě – a je mu nařízeno, aby tak nečinil, čelí dilematu, pro které současný zákon nenabízí žádné východisko.“

Pokud by se řídil pokyny, i když by vyšetřování bylo oprávněné, vystavil by se stíhání za maření spravedlnosti v úřadu. Pokud je bude ignorovat, hrozí mu disciplinární řízení.

Neexistuje žádný právní prostředek, kterým by se mohl bránit. Nemá žádnou možnost, aby soud rozhodl, že je povinen vyšetřovat.

Takže protože neexistuje žádná cesta ven z tohoto dilematu, mnoho státních zástupců si raději řekne: „Dokud budu krytý, nic se mi nestane. Pak poruším zásadu legality a kauzu nevyšetřím, i když bych měl. Hlavní je, že své zakázky vykonávám správně.“

K tripartitnímu rozdělení pravomocí

Nestačilo by však vybavit státní zástupce, stejně jako soudce, právem nebýt vázán žádnými pokyny. Neboť ani soudci nejsou ve skutečnosti zcela nezávislí.

Všechny soudy jsou rovněž začleněny do správy výkonné moci: obecné soudy do správy ministerstva spravedlnosti, správní soudy do správy ministerstva vnitra, pracovní soudy do správy ministerstva práce atd.

To znamená, že příslušný ministr vybírá a jmenuje soudce a předsedy soudů, určuje způsob, jakým jsou soudci pravidelně kontrolováni při obchodních auditech, hodnotí jejich soudní činnost v referencích pro účely výkonu povolání a rozhoduje o jejich povýšení k vyšším soudům.

Tato osobní suverenita výkonné moci nad soudci znamená moc nad životy jednotlivých lidí. Každý soudce ví, že jeho kariéra závisí na tom, zda se svým chováním, svými rozhodnutími zavděčí ministrovi, tj. zástupci výkonné moci, nebo ne.

To vede k existenciální a psychologické závislosti soudců na politice.

To, co je v soudnictví zdůrazňováno jako osobní nezávislost, že soudce jmenovaný na doživotí nemůže být přeložen proti své vůli a může být odvolán z funkce soudce pouze v případě závažného pochybení, je pouze okrajové ve srovnání s výše popsanou skutečnou osobní závislostí na výkonné moci.

V této funkci jsou předsedové soudů nadřízenými ostatních zaměstnanců soudu a sami podléhají pokynům ministra. Tato lukrativní místa jsou často obsazována právníky z ministerstva, takže fronta k nim je obzvláště krátká a těsná.

Hovořit o soudcovské nezávislosti je očividně nemožné.

Autonomie

V důsledku toho nešťastné propletení soudní a výkonné moci vyžaduje, aby soudy i státní zastupitelství byly zcela odděleny od výkonné moci a aby jim byla svěřena vlastní správa.

Spolkový sněm má alespoň svou vlastní správu Spolkového sněmu. Byl by to vrchol všeho, pokud by byl také spravován výkonnou mocí a poslanci by byli vybíráni a zaměstnáváni vládou. To je však ve skutečnosti případ soudnictví.

S oddělením výkonné moci od správy je tu také možnost, ba dokonce nutnost, že soudci a státní zástupci budou voleni obyvatelstvem na regionální úrovni. Teprve pak se stane skutečností, že soudce vynese svůj verdikt „jménem lidu.“

Zajímavé je, že v roce 2009 Parlamentní shromáždění Rady Evropy vyzvalo Německo, mimo jiné, aby zavedlo vlastní samosprávu pro soudnictví a zrušilo možnost ministrů spravedlnosti udělovat pokyny státnímu zastupitelství v jednotlivých případech. 

 Německá politika, která je kontaminována politickými stranami, to dodnes ignoruje.

Dělba moci je elementárním základem ústavního státu.

To je další důvod, proč v Německu nemají co do činění s ústavním státem.