Pandemická smlouva WHO nařizuje cenzuru a vydávání digitálních zdravotních dokladů

Mnohé z toho, co je uvedeno v pandemické smlouvě, přímo navazuje na vloni pozměněné Mezinárodní zdravotní předpisy. Pandemická smlouva tak například zmíní nějaké téma, na které navazují již poněkud konkrétnější nařízení v rámci MZP.

Jak daleko ve skutečnosti diktátorská WHO zachází, lze nakonec zjistit až tehdy, kdy oba dokumenty vzájemně propojíte. Změny, které byly vloni schváleny, by měly začít platit už v červenci ve všech zemích, které proti nim nepodaly žádné námitky.

Níže se tedy dozvíte výňatky z důležitých částí pandemické smlouvy, v některých bodech přímo propojené s MZP.

V kostce lze zkonstatovat, že pandemická smlouva pravděpodobně povede k nebezpečným únikům laboratorních dat, povinným digitálním identifikačním dokladům, cenzuře a dalším hrozbám..

Zde je šest zásadních hrozeb, které smlouva představuje. 

• Národní suverenita. Tato smlouva představuje hrozbu pro národní suverenitu tím, že ustavuje nevolenou a nezodpovědnou globalistickou organizaci v čele mezinárodní politiky a implementace zdravotní péče, s tím, „že ​​Světová zdravotnická organizace je řídícím a koordinujícím orgánem pro mezinárodní zdravotnickou práci…“ (preambule). Smlouva dále rozšiřuje působnost WHO nejen na výkon její pravomoci během skutečných pandemií, ale také během potenciálních pandemií (článek 1 (C)) a v období mezi pandemiemi (článek 2(2)) – jinými slovy, vždy a na dobu neurčitou. Dále se od států očekává, že upraví své vnitrostátní právní a regulační rámce v souladu se Smlouvou, což dále narušuje národní suverenitu. (Článek 8; Článek 11 (6))

• Cenzura. Smlouva vyžaduje, aby státy „ zabraňovaly dezinformacím a klamavým informacím.“ (Preambule, strana 6). „Dezinformace“ nejsou ve Smlouvě definovány, ale z chování WHO během COVIDu-19 můžeme rozpoznat, co to bude znamenat. Předcházení „dezinformacím“ tedy pravděpodobně zahrnuje cenzurování jakýchkoli informací, které se liší od oficiálního narativu WHO, i když jsou pravdivé.  Omezení přístupu k jiným než povoleným informacím dále narušuje národní suverenitu a osobní lékařskou svobodu. Bude tedy povolena „jediná pravda,“ byť by šlo o lež, jakou byly třeba nesmysly o netopýrovi, o tom, že takzvané „vakcíny“ zabrání přenosu i nákaze či o třech dávkách a tečka.

• Digitální identifikační doklady. Smlouva vyžaduje, aby se státy snažily vyvíjet „národní systémy zdravotnických informací“ s využitím „mezinárodních datových standardů pro interoperabilitu“ (článek 6 (3)), jakož i „technických a digitálních zdravotnických zdrojů“ (preambule). Ačkoli digitální zdravotní identifikační doklady nejsou ve Smlouvě výslovně zmíněny, rámec pro ně je stanoven v pozměněných Mezinárodních zdravotnických předpisech (články 35 a 36; příloha 6). Generální ředitel WHO Tedros Ghebreyesus oznámil spuštění Globální sítě pro zdravotní certifikaci WHO-EU 5. června 2023. Vzorem mají být právě Covid pasy EU. Tyto digitální zdravotní identifikační doklady mohou sloužit jako předchůdce širšího digitálního identifikačního dokladu. Zde je dobré připomenout, že digitální očkovací průkaz EU bude vydáván ve všech zemích od roku 2026, aktuálně se testuje. Jistě nebude problém jej sloučit s již vydávanou ID.  Identifikační doklady mohou být vyžadovány pro přístup ke zdravotní péči, otevření bankovního účtu, nákup a prodej online, cestování, přístup k sociálním médiím, podávání daňových přiznání, hlasování, pobírání dávek a vlastnictví telekomunikačního zařízení (například mobilního telefonu nebo notebooku). Je konečným cílem zřídit globální policejní stát s biotechnologickým dohledem, který by mohl sledovat občany pod záminkou globálního zdraví?

• Jedno zdraví. Přístup Jedno zdraví, „uznává, že zdraví lidí je propojeno se zdravím zvířat a životním prostředím“ (článek 5), včetně domácích zvířat (úvod). Tato propojenost může vést k dohledu a kontrole prakticky všech aspektů života na Zemi. Článek v časopise The Lancet s názvem „Jedno zdraví: výzva k ekologické rovnosti“ uvádí: „Důsledky tohoto myšlení s sebou nesou jemný, ale poměrně revoluční posun perspektivy: veškerý život je si rovný a stejně důležitý.“ Jsou lidské životy skutečně „rovnocenné a stejně důležité“ jako životy švábů nebo komárů? Jedno zdraví však také prosazuje oddělený život lidí a zvířat, což zdůvodňuje údajným nárůstem zoonóz.

• Urychlené schvalování vakcín. Smlouva vyžaduje, aby státy „posílily“ vnitrostátní předpisy, aby zajistily, že budou mít „právní, finanční a administrativní rámce nezbytné pro urychlené schvalování vakcín a dalších léků,“ což by mohlo vést k obcházení důležitých bezpečnostních a testovacích protokolů. (Článek 8 – dříve článek 14). Pokud tedy bude vyhlášen stav nouze či jen podezření na pandemii, může být schválena nějaká nová „vakcína“ a vnucována na základě nového zákona, který mají členské státy podle pandemické smlouvy schválit.

• Systém přístupu k patogenům a sdílení přínosů. Snad nejděsivější je, že Smlouva zřizuje Systém přístupu k patogenům a sdílení přínosů (PABS) s cílem „podporovat rychlé a včasné sdílení ‚materiálů a informací o sekvencích patogenů s pandemickým potenciálem‘“ (článek 12). Tento systém soustředí všechny nejsmrtelnější patogeny světa do rukou nevolených a nezodpovědných byrokratů. WHO je pak může sdílet s laboratořemi po celém světě, údajně za účelem vývoje vakcín, diagnostiky a dalších „léčebných postupů.“

WHO a Švýcarsko již navázaly partnerství pro globální „systém WHO Biohub,“ jehož účelem je „vytvořit rychlý a spolehlivý systém pro sdílení materiálů, které by mohly způsobit epidemie nebo pandemie.“

Tento systém představuje značné riziko eskalace pravděpodobnosti pandemií způsobených úniky z laboratoří a bioteroristickými útoky.

To následně výrazně zvýší zisky farmaceutického průmyslu a dá vládám, které k tomu mají sklony, záminku k tomu, aby držely lidi v karanténě a zbavovaly je jejich ústavních práv.

Je znepokojivé, že podrobnosti o fungování tohoto systému – jeho „způsoby, právní povaha, podmínky a operační rozměry“ nejsou uvedeny v samotné Pandemické smlouvě.

Tyto podrobnosti „budou rozpracovány a dohodnuty později jako příloha.“ (článek 12 (2)). Jinými slovy, jádro systému PABS – a pravděpodobně i samotné smlouvy – zůstalo nedefinováno. WHO to raději odložila a do smlouvy to přidá, až bude pandemická smlouva schválena.

Pandemická smlouva je nebezpečná na mnoha frontách a my ji musíme i nadále mezinárodně odhalovat a oponovat jí. Není to hotová věc. Přestože byla smlouva přijata 20. května 2025, nebude otevřena k podpisu, dokud nebude přijata i příloha s podrobnostmi o systému PABS – pravděpodobně na Světovém zdravotnickém shromáždění v květnu 2026.

Kromě toho ji bude muset ratifikovat alespoň 60 členských států. Neúspěch v dosažení dohody o příloze PABS nebo v dosažení 60 ratifikací by proto znemožnil její vstup v platnost. 

Zastánci smlouvy poukazují na článek 22 (2) na podporu tvrzení, že pandemická smlouva neovlivní národní suverenitu. Tato část je však  formulována velmi manipulativně.

Týká se pouze sekretariátu a generálního ředitele, nikoli dalších orgánů souvisejících s WHO, jako je například Konference smluvních stran, která je odpovědná za „účinné provádění“ smlouvy. (Článek 19 (2)).

Státy tak skutečně ztrácí suverenitu, jen ne pod kuratelou vedení WHO, ale jeho orgánů, což je v podstatě jedno.

Zastánci smlouvy dále ignorují obrovský dopad, který mají prohlášení WHO na řadu vlád, z nichž mnohé se řídí doporučeními WHO, jako by měla sílu zákona.

To, že se bude pandemickou smlouvou a příkazy orgánů WHO slepě řídit, lze ostatně očekávat i od naší vlády, ať už té současné, která je plně loutková nebo té příští, která se již dostatečně projevila za Covidu.

Brock Chisholm, první generální ředitel Světové zdravotnické organizace, kdysi prohlásil: „Abychom dosáhli světové vlády, je nutné odstranit z myslí lidí jejich individualismus, loajalitu k rodinným tradicím, národní patriotismus a náboženská dogmata.“

Chisholm řekl tichou část nahlas. Pokud bylo dosažení světové vlády cílem prvního generálního ředitele WHO, pak by od nás bylo naivní věřit, že naše národní suverenita a osobní svoboda nejsou ohroženy tím současným.