Hlavní kandidáti na papeže: Kdo má blíže k progresivismu a kdo ke konzervatismu?

V mainstreamových médiích je již samozřejmě tento seznam zveřejňován opakovaně, nicméně jen málokdo na rovinu přiznává, jak dalece je daný kandidát oddán progresivismu (globalismu) po vzoru zesnulého papeže.

Níže se tedy dozvíte – zcela bez servítků – o tom, jakým směrem by se ten který kandidát zřejmě po zvolení vydal. Jen na okraj chci upozornit na to, že v katolickém tisku se již nějakou dobu hovoří o tom, že dva nejžhavější kandidáti z těch níže jsou Filipínec a Ital.

Kolokvium samozřejmě může zvolit někoho úplně jiného, ale podle mnoha zasvěcenců by měli mít právě tito dva obzvláštní oblíbenci papeže Františka velkou šanci.

Na závěr bych chtěla reagovat na ty, kteří mají obavu, aby po papeži, který „podporoval mír“ nepřišel papež, který bude „podporovat války.“ Takový tam podle všeho nebude.

Důležité však je především to, aby tam opět nebyla loutka zednářů, která podporuje globalistickou agendu v celé její zvrácenosti – od LGBTQ agendy, přes výměnu obyvatel a islamizaci – až po covidismus a klimaalarmismus.

A také by tam zřejmě měl být konečně někdo, koho zajímají jeho skutečné ovečky, které jsou ve jménu džihádu masově vyvražďovány v Africe, ale dosud nikoho – včetně papeže – příliš nezajímaly…

Papežské konkláve, které se má sejít v nadcházejících týdnech, určí příštího nejvyššího pontifika, který povede 1,39 miliardy katolíků po celém světě.

Po pontifikátu poznamenaném progresivními posuny a kontroverzními reformami se konzervativní katolíci modlí za návrat k věroučné jasnosti a tradičním hodnotám.

Zde je přehled hlavních uchazečů, které jistě znáte z mainstreamu. V popisu zjistíte, zda bude následovat kroky progresivistů nebo ne.

KANDIDÁTI PROGRESIVISTŮ:

Kardinál Luis Antonio Tagle (Filipíny)

Tagle, známý v liberálních kruzích jako „asijský František“, je progresivním průkopníkem. Zasazoval se o změkčení církevního učení o svazcích osob stejného pohlaví a rozvodech a byl hlavním zastáncem agendy  papeže Františka.

Jde o nejžhavějšího kandidáta, který má velkou šanci hned ze dvou důvodů: podporuje globalistickou agendu a je Asiat.

Pokud bude zvolen, očekávejte pokračující útok na katolickou morální nauku ve prospěch levicových politických témat.

---

Kardinál Pietro Parolin (Itálie)

Parolin je v současné době vatikánským státním sekretářem pro papežství a zastává druhou nejvyšší pozici v církvi. Je také členem Rady kardinálů a architektem kontroverzní dohody o appeasementu církve s Čínou.

Parolin ztělesňuje byrokratickou umírněnost, ale přiklání se ke globalismu.

Nedávno tlačil na Evropu, aby „znovu objevila sama sebe“ (je pro jeden velký evropský superstát) a papouškoval rétoriku Evropské unie, kterou bezmezně podporuje. Jde o druhého nejpravděpodobnějšího nástupce Františka.

---

Kardinál Jean-Marc Aveline (Francie)

Aveline je miláček multikulturalistů a reformátorů Františkova stylu,  prosazuje muslimskou masovou imigraci a mezináboženský dosah, opět zejména mezi muslimy a křesťany. Tak jako František vyzývá k politice zcela otevřených hranic.

Jeho teologické sklony odrážejí sekulární francouzskou levici. Může být ideologicky přitažlivý pro liberální kardinály, ale jeho neschopnost mluvit italsky se může ukázat jako fatální problém pro zisk postu papeže.

Kardinál Mario Grech (Malta)

Kdysi konzervativní, nyní agresivní reformátor. Grech vyzval církev, aby „překonala nostalgii“ a přijala přijetí LGBT.

Jako generální sekretář biskupské synody pomáhal utvářet Františkovu synodální restrukturalizaci, na kterou mnozí konzervativci pohlíželi jako na snahu o oslabení církevní autority.

---

Kardinál Juan José Omella (Španělsko)

Orientovaný na sociální spravedlnost a hlasitý zastánce „soucitného“ katolicismu. Bagatelizuje krizi zneužívání kněžími a odráží Františkovo odmítání obviňování zaměřené na Církev.

Jeho politika by pravděpodobně narušila církevní tradici ve prospěch politického aktivismu.

---

Kardinál Joseph Tobin (USA)

Americká liberální ikona. Přijal LGBT inkluzivitu a otevřenou imigraci. Kardinál Tobin se aktivně staví proti politice, kterou považuje za nespravedlivou vůči přistěhovalcům, neboť je skalním zastáncem otevřených hranic.

Účastnil se akcí na podporu nelegálních přistěhovalců a veřejně kritizoval masové deportační snahy, které popsal jako „nelidskou politiku“, která „ničí rodiny a komunity.“

Jeho radikální aktivismus a slabý postoj k doktrinální autoritě ho činí nevhodným pro konzervativce, kteří hledají morální páteř v Římě.

Kardinál Matteo Zuppi (Itálie)

Zuppi, přezdívaný „italský Bergoglio“, by zcela jistě pokračoval ve Františkově stylu a progresivní diplomacii. B

agatelizoval skandály sexuálního zneužívání v Itálii v církvi a prosazoval mezináboženský kompromis – spolupráci s islámem – a kulturní relativismus. Konzervativci ho považují za chodící prodlouženou ruku současného levicového vatikánského režimu.

KANDIDÁTI KONZERVATIVCŮ A TRADICIONALISTŮ:

Kardinál Wim Eijk (Nizozemí)

Vzácný evropský obhájce ortodoxie. Eijk vyzval Františka ohledně občanských svazků a eucharistie a je proti rozmělňování katolické nauky, aby se uspokojila protestantská nebo sekulární citlivost.

Silný hlas pro obnovení katolické jasnosti v morálně zmatené době.

---

Kardinál Fridolin Ambongo Besungu (Kongo)

Africký kardinál, který odmítl Františkovu podporu požehnání pro páry stejného pohlaví. Jeho pevný postoj je v souladu se sílícím africkým blokem, který odolává sekulární infiltraci.

Pokud by byl zvolen, vyslal by šokové vlny napříč liberálním katolickým establishmentem a signalizoval by návrat ke konzervativním hodnotám namísto progresivismu. Zřejmě by se také mnohem víc zaměřil na křesťany vyvražďované v Africe, kteří Františka příliš nezajímali.

Kardinál Péter Erdő (Maďarsko)

Erdő, spojenec tradičních katolických hodnot, již dříve odolal tlaku na liberalizaci církevního postoje ke svatému přijímání pro rozvedené páry a vysloužil si chválu za obranu křesťanských kořenů Evropy.

Je považován za pragmatického a diplomaticky kompetentního, ale také plynně hovoří několika jazyky – staví mosty, aniž by dělal kompromisy s pravdou.

Právě on je podle mnoha diskuzí mezi katolíky jedním z preferovaných kandidátů konzervativců.

---

Kardinál Raymond Burke (USA)

Lev katolické ortodoxie. Burke už dlouho zpochybňuje Františkovu dvojznačnost v otázce manželství, hříchu a sexuality. František se mu pomstil tím, že ho připravil o bydlení a plat ve Vatikánu – důkaz Burkeovy hrozby pro levici.

Jeho zvolení by nebylo ničím jiným než konzervativním povstáním v církvi. Vzhledem k tomu, že většina kardinálů již smýšlí v duchu progresivismu, nelze očekávat, že by byl zvolen. Předpokládám, že je bez šance.

---

Kardinál Peter Turkson (Ghana)

Mediálně zdatný africký prelát se zkušenostmi z vatikánských justičních úřadů. Je sice zarytý konzervativec a jako většina Afričanů odpůrce LGBTQ agendy, ale jeho veřejné flirtování s alarmismem v oblasti změny klimatu konzervativce poněkud odrazuje.

Ačkoli byl kdysi považován za vycházející konzervativní hvězdu, zůstává divokou kartou – možná se snaží zalíbit všem stranám. Pak by byl docela žhavým kandidátem – konkláve by se jeho volbou zavděčilo tradičním katolíkům i části progresivistů.

Právě to je jeden z důvodů, proč by mohl mít docela šanci. Už dlouho se navíc hovoří o tom, že by měl být na post papeže delegován Afričan, což mu také hraje do karet…