V Praze proběhl 1. alternativní sraz WEF

Podle všeho celý tento sraz proběhl v němčině, i když za účasti Václava Klause, zřejmě jako jednoho z mála účastníků z neněmeckých zemí. Je však poněkud nejasné, proč byla místem konání zvolena právě Praha.

Možná proto, že v Německu by na podobnou akci, kde se sešlo mnoho odpůrců covidové diktatury či výměny obyvatel, neměli šanci najít sál.

Účastníci byli zejména z Německa a Rakouska. Celé to organizoval majitel cenzurované televize AUF-1 Stefan Magnet. Jeho televize byla velmi aktivní právě za Covidu, ale věnuje se i dalším událostem.

I na těchto stránkách jste mohli najít některá zajímavá videa z provenience AUF-1.

Ze známých jmen byl přítomen například Sucharit Bhakdi, jak můžete vidět i na videu níže:

Alternativní sraz WEF měl 12. prosince historickou premiéru pod heslem „Obrazy svobodného světa zítřka.“ Během akce probíhaly politické a ekonomické diskuse, které se však velmi podstatně lišily od těch v Davosu, kde se chystá další sraz už za měsíc.

Lze dokonce říci, že byly pravým opakem diskuzí na pravidelných srazech WEF, odkud je řízena globalistická agenda.

Akce se účastnilo i mnoho zástupců německy mluvících alternativních médií, takže brzy jistě budou k dispozici i nějaké zajímavé výstupy z tohoto srazu odpůrců WEF.

Můj osobní názor je ten, že se akce měla konat s širší účastí odpůrců WEF z celé Evropy a neměla by zůstávat jen u německojazyčných zemí. Aby byla ovšem skutečně opakem WEF se vším všudy, museli by se účastnit odpůrci WEF z celého světa…

Václav Klaus – paradoxně asi jediný účastník „antiWEF,“ který se v minulosti účastnil i skutečného srazu v Davosu – sice zveřejnil svoje úvodní slovo z této akce, nicméně na jeho stránkách je jen v němčině.

Níže si můžete přečíst český překlad celého úvodního proslovu:

Dámy a pánové,

Velice vám děkujeme za pozvání na vaši dnešní akci. Rád bych řekl, že si velmi vážím toho, že organizujete toto setkání zde v Praze. Vaše rozhodnutí může mít racionální vysvětlení. Přes všechny potíže zůstává společenská debata zde, v České republice, volnější než v našich sousedních západních zemích.

Příčinou je naše komunistická minulost. V tomto ohledu nám otevřela oči. To bohužel nic nevypovídá o současné české vládě, která dělá vše pro to, aby co nejrychleji dosáhla dnešní západoevropské úrovně svobody a demokracie, tedy – jak to vidím a interpretuji – nesvobody a nedemokracie.

Uvidíme, zda to naše parlamentní volby v září příštího roku změní. V tomto ohledu nejsem optimista. Potřebujete symboly. Pro mě je jedním z těchto symbolů tento hotel. Naposledy jsem tu byl v roce 2008 na svém posledním kongresu ODS.

Někteří z vás možná vědí, že ODS je Občanská demokratická strana, kterou jsem založil v roce 1991 a se kterou jsem vyhrál následující dvoje parlamentní volby. Do roku 2002 jsem byl jejím předsedou. Byla to jediná skutečně pravicová a konzervativní politická strana v zemi.

Od roku 2002 jsem byl jeho čestným předsedou. Vývoj této strany, obdobný politickému a ideovému vývoji v celé České republice a v celé Evropě, se postupně ubíral k dnešnímu postpolitickému, postdemokratickému světu. Z tohoto důvodu jsem se zde v tomto sále vzdal svého čestného předsednictví.

Už jsem tam nechtěl být. Už tehdy jsem jasně viděl a chápal mocné tendence západního světa. Hrozili, že nás přivedou do dnešního tragického světa. Není náhodou, že si zde dnes vzpomínám na tento příběh. Je relevantní k tématu dnešní konference.

Když jsem dostal vaše pozvání, překvapilo mě, že zde dnes chcete mluvit o svobodném světě, zdraví a medicíně, demokracii, hodnotách a společnosti atd. zítřka. Proč zítřka? Motivuje lidi mluvit o svých touhách a snech, ne o realitě a hlavních tendencích dnešního světa.

Cítím to velmi intenzivně. Zbožné přání je prokletím naší doby. Chtěl bych zdůraznit, že bychom měli mluvit o dnešním světě. Měli bychom analyzovat dnešní trendy a extrapolovat bez přání a snů. Z korespondence s organizátory dnešní akce a se zástupci Auf1 jsem pochopil, že jste k dnešním trendům stejně kritičtí jako já.

Mám rád skvělého spisovatele Stefana Zweiga a jeho knihu „Svět včerejška.“ Ale to neznamená, že se chci vrátit v čase. Úkolem dneška je zachránit zbytky (nebo třeba jen ruiny) včerejšího světa. Dosáhnout více je součástí mého vysněného světa. To asi prozrazuje můj věk, ale i zkušenosti.

Počátkem 90. let jsem formuloval a částečně realizoval koncepci transformace české společnosti a ekonomiky po pádu komunismu. K údivu a nepochopení německých a rakouských politiků a novinářů byl můj tehdejší známý slogan „trh (neboli tržní hospodářství) bez přívlastků.“

Všichni chtěli sociálně tržní hospodářství. Tato myšlenka se mi zdá být dnes neméně důležitá než tehdy. Dnes potřebujeme nejen tržní ekonomiku, ale i demokracii bez přívlastků. Dnes prosazovaný koncept „liberální demokracie“ je karikaturou demokracie a je zneužíván lidmi, kteří demokracii a svobodu z principu odmítají.

Dnešní liberální demokracie není ani liberální, ani demokratická. Ideologie dominantní ve třetí dekádě 21. století (v různých podobách) záměrně nehovoří o svobodě. Jen pár komentářů. Nejdůležitější roli dnes hraje ideologie multikulturalismu, která produkuje, chválí a obhajuje masovou migraci.

Tato ideologie ani nezná slovo svoboda. V zásadě se agresivně orientuje proti hlavní instituci demokracie, národnímu státu. Ale národ je bezesporu základním a nenahraditelným prvkem lidské společnosti. Naše zkušenost nás učí, že demokracie nemůže existovat ve světě bez hranic. Svoboda také ne.

Zelená ideologie, environmentalismus (nebo možná ekologismus), rezolutně odmítá tržní ekonomiku. Usiluje o likvidaci autonomie ekonomiky a stejně jako v éře komunismu staví ekonomiku do podřízenosti, do podřízené pozice vůči politice. Nejlepším příkladem toho je Zelená dohoda, která je velmi blízká sovětské plánované ekonomice, kterou dobře známe.

Dnešní mocný genderismus (a radikální feminismus) útočí na biologickou podstatu člověka a tím i na elementární základ lidské společnosti, kterým je rodina. Doufám, že to zde dnes také proberete. Důležitou součástí dnešní dominantní ideologie je globalismus (a kontinentalismus).

Na kontinentální ani světové úrovni neexistují žádní lidé, žádné demo a tudíž ani demokracie. Dnešní Evropská unie je také entitou bez dema, a tedy bez demokracie. Jako tehdejší předseda vlády a prezident České republiky musím přiznat, že jsem přivedl Českou republiku do EU.

Jako postkomunistická země jsme před čtvrt stoletím neměli žádnou srozumitelnou a vysvětlitelnou alternativu. Můj známý pokus zatáhnout na poslední chvíli za záchrannou brzdu a nepodepsat Lisabonskou smlouvu byl marný. V důsledku toho se evropská integrace v posledních desetiletích definitivně proměnila v politické sjednocení.

Myšlenka přátelské a vzájemně výhodné spolupráce mezi suverénními evropskými zeměmi je již minulostí. V tomto krátkém popisu dnešního západního světa a jeho ideologií bych mohl pokračovat, ale to není cílem a už vůbec ne úkolem úvodního projevu.

V září tohoto roku jsem měl dlouhý projev v němčině na tato témata ve Stuttgartu. Najdete jej na mém webu. Nejsem jediný, kdo říká, že celý Západ, zejména Evropa, je v úpadku. Výzvou naší doby je zabránit tomu, aby dnešní pokles pokračoval i zítra. K tomu mohou pomoci konference, jako je ta dnešní.

Na závěr bych rád uvedl několik poznámek k tomu, co je pro mě nejdůležitějším tématem dneška: rusko-ukrajinská válka. Považoval bych za zbabělé k této otázce mlčet. V naší zemi máme více ukrajinských uprchlíků – na hlavu – než kterákoli jiná země na světě. To se s Německem a Rakouskem nedá srovnávat.

Frustruje mě nejen to, co Rusko 24. února 2022 udělalo, ale spíš to, co svět, velké mocnosti a mezinárodní organizace dovolily. Žádná mezinárodní organizace v předchozím desetiletí nereagovala. Někteří dokonce přilili olej do ohně. Nejen po 24. únoru, ale co je důležitější, před tímto datem.

Paní von der Leyenová nedávno oznámila, že od února 2022 byla v Kyjevě osmkrát. Moje otázka na ni by byla: „Kolikrát tam už byla předtím?“ Jak před rokem 2022, tak především před rokem 2014?“ Vše nasvědčuje tomu, že to byly okamžiky, kdy to všechno začalo.

Všechno ostatní je výsledkem toho. Možné východisko z této zdánlivě neřešitelné situace vidím v přijetí reality a nalezení kompromisního řešení. Svět tuto příležitost v roce 2014 propásl. Znovu jej minula v březnu 2022, kdy istanbulská jednání nabídla určitá řešení.

Nemáme právo si to v nové situaci po Trumpově volebním vítězství znovu nechat ujít.

Děkuji za pozornost a přeji vám produktivní setkání.