Už před několika měsíci jsem zde upozornila na několik dohod o volném obchodě, které EU uzavírala – či se k tomu chystala – během tohoto roku. Jde například o nyní poměrně hojně diskutovaný Mercosur, či o dohodu o volném obchodě s Novým Zélandem nebo Keňou, přičemž několik dalších podobných dohod se ještě připravuje.
Co mají tyto dohody společného? Všude jde o nabídku ve stylu výrobky evropského strojírenského průmyslu za zemědělské produkty z těchto vzdálených zemí (maso, mléko, vejce, obilí, ovoce, zelenina, včetně zpracovaných produktů potravinářského průmyslu).
Tyto dohody prakticky zlikvidují evropské zemědělství, které – i přes značné náklady na dopravu – nemůže vzhledem k množství regulací tomu mimoevropskému konkurovat.
Zajímavé je, že dohody zároveň rozkrývají klimatický podvod v plné nahotě, protože právě doprava z tak vzdálených zemí zanechá neuvěřitelně velkou uhlíkovou stopu.
Mnozí tvrdí, že dohody pomohou evropskému průmyslu, což ovšem nemusí být pravda. Zejména jihoamerické země, se kterými byla uzavřena dohoda o volném obchodě Mercosur, mají také podobné dohody například s mnohem levnější Čínou.
Pokud jim EU nabídne totéž co Čína, ale dráž, proč by si to nakupovali?
Pokud nebude kvůli vysokým cenám o evropské zboží v daných zemích dostatečný zájem, tak dohody mezitím zničí evropské zemědělství (neboť o levné zahraniční produkty zájem v Evropě bude), ale regulacemi, vysokými cenami energií a uhlíkovými odpustky likvidovaný průmysl si nijak zvlášť nepomůže.
A i zde je nutné připomenout, že cenu dále zvýší doprava přes celou zeměkouli. Evropské produkty se navíc budou do značné míry vyrábět v USA, kde již nyní Trump slibuje evropským firmám nadstandardní podmínky s nulovými regulacemi a levnými energiemi.
Lze očekávat, že této lákavé nabídce mnoho evropských firem neodolá. Tedy Trump pro Evropu nepotřebuje cla, Evropa se ničí sama, proč by jí dával onu „poslední ránu do vazu?“
A zatím není ani jasný Trumpův postoj k jihoamerickým zemím, snad vyjma těch, co jsou v BRICS (což je zatím jen Brazílie). Pokud pro ně bude levnější dovážet „evropské“ výrobky z USA, možná se nakonec vyplatí i s nějakým tím clem.
Evropská unie rozhodla, že evropské zemědělství musí být zničeno, což se již úspěšně děje s průmyslem.
V důsledku toho mají zemědělci a chovatelé buď v tichosti ukončit podnikání nebo začít produkovat bio s vědomím, že nakonec beztak skončí, protože evropští spotřebitelé nemají prostředky na to, aby zaplatili předražené produkty.
Možná se ptáte, proč se některé evropské země proti těmto dohodám nevymezily. Odpověď je jednoduchá: země EU do toho nesmí mluvit.
Měli byste vědět, že od Lisabonské smlouvy je vyjednávání smluv o volném obchodu výlučnou pravomocí Evropské unie.
Tedy všechny politické strany, které chtějí setrvat v tomto žaláři evropských národů, s dohodami v podstatě souhlasí. A pokud vím, tak NIKDE v Evropě nevládne kdokoli, kdo by byl skutečně proti EU.
A aby se nakonec vytvořil alespoň zdánlivý dojem, že zde probíhají nějaké „demokratické“ procesy, dojde také k jakémusi „hlasování loutek.“
Jakmile bude dohoda o volném obchodu podepsána, bude rychle předložena Evropské radě (složené z 27 hlav států) a bude se o ní hlasovat ne jednomyslně, ale kvalifikovanou většinou (nejméně 15 států zastupujících více než 65 % obyvatelstva Evropské unie).
Jak tedy myslíte, že vše dopadne?
Už nyní se snaží mainstream tvrdit, že pro nás bude Mercosur vlastně velmi výhodný. To jen ukazuje, že umetá cestičku vládě, která je připravena hlasovat pro Mercosur (tak jako pro další dohody).
Snaží se nám namluvit, že tedy sice obětujeme nějaké ty zemědělce (kteří se kupodivu nijak nebrání), ale pomůže to našemu průmyslu. A my jsme průmyslová země, ovšem s nejvyššími cenami energií v Evropě (ne-li na světě).
Otázka je, kdo bude v Jižní Americe nebo na Novém Zélandu kupovat předražené Škodovky, na kterých se odrazí všechny ty regulace, drahé energie, uhlíkové odpustky a hodně vysoká cena dopravy přes celý svět.
Nezapomínejte, že EU chce v regulacích založených na Green Dealu ještě dále přitvrdit, přičemž tento úmysl jasně deklarovala jak šéfka EU Leyenová, tak nová eurokomise, která je do značné míry složená ze zelených fanatiků.
Jen samotné uhlíkové odpustky mají do roku 2030 postupně ještě velmi výrazně vzrůst, přičemž od roku 2026 je bude platit dokonce i každý občan EU již jen z toho titulu, že má nějaký „uhlík produkující“ majetek.
Je velmi pravděpodobné, že se během Trumpovy vlády přestěhuje rekordní počet firem z EU do USA, takže evropské výrobky „made in USA“ budou dostupnější nejen ve Spojených státech či Kanadě, ale také v jihoamerických zemích, se kterými je nyní uzavírána dohoda Mercosur.
Nakonec bude možná jen dobře, když v důsledku těchto kroků padnou země EU „na hubu.“
Pak si možná konečně spící masy uvědomí, že tato zločinecká organizace neslouží k jejich prospěchu, ale výhradně ke zničení Evropy a jejích národů…
