Mořský led v Antarktidě se od roku 1979 pomalu zvětšuje, zjistila vědecká studie

Antarktida a Arktida jsou často zneužívány klimaalarmisty k šíření lživé propagandy, jejímž cílem je zavádění ničivé politiky Green Dealu, který vede k razantnímu zhoršení životní úrovně obyvatel rozvinutých zemí.

Nicméně už opakovaně se objevují vědecké studie, které potvrzují, že k žádnému tání ledovců nedochází  a zejména Antarktida nevykazuje po dlouhá desetiletí žádné zásadní změny.

Čelní klimatický alarmista Al Gore před nějakými 15 lety předpověděl, že od roku 2014 už nebude v Arktidě žádný letní led. Je tam stále – i  10 let poté, co měl zmizet.

Ovšem mnoho lidí má krátkou a selektivní paměť, takže na tyto hlásané nesmysly zapomínají. Jen díky tomu je možné v šíření těchto klimatických lží pokračovat.

Také Antarktida je velmi často zneužívána ke klimatické propagandě, která tvrdí, že led na tomto kontinentu ubývá. Jak ovšem ukazuje vědecká studie, tak také zde jde jen o šíření účelových lží, které mají posloužit klimatické agendě…

Mořský led kolem Antarktidy se pomalu zvětšuje od začátku nepřetržitých satelitních záznamů v roce 1979, přičemž jakékoli změny jsou způsobeny přirozenými změnami klimatu.

Ve studii publikované počátkem tohoto roku čtyři environmentální vědci dále uvádějí, že jakékoli známky toho, že lidé jsou zodpovědní za jakoukoli změnu, jsou neprůkazné. Samozřejmě ne pro mainstreamová média, která po desetiletí křičela o mořském ledu v Antarktidě, aby podpořila fantazii o čisté nule.

V loňském roce došlo ke snížení hladiny zimního mořského ledu, což způsobilo, že vědecký redaktor Financial Times Clive Cookson prohlásil, že celá oblast čelí katastrofické kaskádě extrémních environmentálních událostí, které ovlivní klima na celém světě.“

Nad satelitními záznamy vědci zaznamenávají, že ve skutečnosti došlo k prodloužené a postupné expanzi mořského ledu přibližně do roku 2014. Poté následovalo krátké období náhlého poklesu v letech 2014-19.

V následujících letech byl obnoven růst, i když kolem roku 2022 došlo k dočasnému poklesu. Tyto změny, které lze pozorovat i před rokem 1979, byly způsobeny řadou přirozených atmosférických a oceánských faktorů.

To vše je samozřejmě známo, přičemž meteorologická služba EU Copernicus nedávno připustila, že rozsah mořského ledu jako celek vykazuje velkou meziroční variabilitu a žádný jasný dlouhodobý trend od roku 1979.  Koperník správně uvádí, že cyklický úbytek arktického mořského ledu „se od roku 2007 ustálil.“

To vše musí být pro novináře, kteří sledují příběh, velmi matoucí. V jejich nezpochybnitelných řadách bezpochyby zavládl zmatek, když loni náhodou narazili na komentáře Dr. Waltera Meiera z amerického Národního střediska pro data o sněhu a ledu.

Byl v plném aktivistickém režimu, když tvrdil, že zimní pokles mořského ledu v roce 2023 je tak daleko mimo vše, co jsme viděli, že je to téměř ohromující. Ale možná ne tak zmatený jako sám Dr. Meier, který byl o 10 let dříve součástí vědeckého týmu, který rozluštil tajemství raných fotografických dat z Nimbu.

Ty odhalily významnou proměnlivost mořského ledu v Antarktidě v 60. letech 20. století, včetně maxima v roce 1964, které nebylo znovu pozorováno až do roku 2014, a minima v roce 1966, podobného nedávnému poklesu.

V té době Dr. Meier poznamenal, že extrémní ledová maxima a minima nejsou tak neobvyklá.

Během Velké antarktické ledové paniky v roce 2023 BBC uvedla, že „ukázala znepokojivé nové měřítko pro region, který se kdysi zdál být odolný vůči globálnímu oteplování.“

Pravda je ovšem taková, že Antarktida se za posledních 70 let téměř neoteplila.

Děsivé strašení, které bylo použito fanatiky čisté nuly k podpoře masové klimatické psychózy v lidské populaci, je jedno po druhém odhalováno jako zbožné přání.

Během posledních několika desetiletí si alarmisté vzali příklad ze strachu z ozónové díry, který začal v roce 1974. V té době dva vědci tvrdili, že rozšířené průmyslové používání chlorfluoruhlovodíků (CFC) ničí ochrannou ozonovou vrstvu v atmosféře.

Následně byl nad Antarktidou objeven každoroční výskyt ozonové díry a v důsledku toho byly zakázány freony mezinárodní dohodou v roce 1995.

Oba vědci obdrželi za svou práci Nobelovu cenu a aktivisté tvrdili, že to vše byl velký triumf ukazující, čeho lze dosáhnout, když lidé jednají ve shodě na ochranu planety.

Nobelovy ceny byly přijaty a aktivisté se přesunuli k dalším strašákům a navrhovaným zákazům. Ptáte se, co se stalo s ozónovou dírou? Ta se stále rozšiřovala a smršťovala, jako tomu bylo vždycky. A letos je i bez freonů díra stejně velká, jako byla za posledních 30 let.

Tedy i zde působí přirozená variabilita a Nobelova cena pro tyto ozonové šejdíře nám jen ukazuje, jakou hodnotu tato ocenění v dnešní době mají.

Jak čtenáři nepochybně vědí, mezi klimafanatiky sílí vzrušení z vyhlídky na další „nejteplejší rok“ pro rok 2024. Po téměř devítileté teplotní pauze, kdy se vědci dívali na řadu přírodních variací, které byly v minulosti často pozorovány, se objevilo trochu více tepla.

Tvrzení o nejteplejších rocích jsou produkována z žalostně neúplných teplotních záznamů, které jsou sotva 100 let staré. V případě teplot moří sahají přesné a úplné globální záznamy méně než 20 let zpět.

Samotná teplotní data, jak jsme viděli v mnoha článcích Daily Sceptic, byla homogenizována/vymýšlena/upravována téměř neustále.

Většina individuálních teplotních záznamů po celém světě byla poškozena městským horkem, zatímco ve Velké Británii se zdá, že Met Office je nadměrně hrdý na národní maximum dosažené v roce 2022, kdy tři stíhačky Typhoon přistávaly poblíž teploměru na letecké základně RAF.

Pokud vezmeme v úvahu zástupný záznam, zdá se pravděpodobné, že teploty byly stejně vysoké v římských a středověkých dobách, zatímco před 8 000 lety začaly velké severní ledové příkrovy tát, čemuž napomáhaly teploty nejméně o 3 °C vyšší než dnes.

Opět je těžké nedojít k závěru, že přirozená variabilita hraje dominantní roli v řízení klimatického termostatu.

Myšlenky a modlitby jsou také na denním pořádku pro ty, kteří kladou velký důraz na to, aby všechny korály zmizely. Tři roky rekordního růstu na obrovském Velkém bariérovém útesu znamenaly konec této propagandě.

Lední medvědi jsou stejně špatní a neustále se množí, aby dosáhli nových arktických maxim. Satelity neustále objevují obrovské kolonie tučňáků v Antarktidě a mainstreamová média se zdají být šokována do naprostého ticha, když oznamují, že bylo zaznamenáno rozsáhlé nedávné zelenání Země.

Roste trend vyvracet jakékoli tvrzení o „extrémním“ počasí – skvělý občanský žurnalista Paul Homewood dokonce napsal knihu o nejnehoráznějších klimatických lžích BBC. A to ji píše každý rok, takový je objem materiálu ke zpracování.

Projekt čisté nuly se začíná rozpadat po celém světě, protože občané dávají najevo své pocity hlasováním a někdy i kameny. Nikdo nemůže a nechce žít ve světě bez uhlovodíků.

Rozhodující pro tento trend je objevující se pochopení, že vědecký proces, pokud jde o klima, byl po desetiletí odhozen a nahrazen stále směšnějším brakovým „ustáleným“ narativem.