Reiner Füllmich popisuje zážitky z věznice pro nejhorší zločince a teroristy

Nedávno jste si zde mohli přečíst nové prohlášení Reinera Füllmicha, který je již rok od doby, co byl unesen z Mexika, umístěn ve věznici s nejvyšší ostrahou. Tam jsou umisťováni jen nejhorší zločinci a teroristé.

Tento týden Reiner Füllmich – po roce stráveném ve vězení, kde je od května na samotce – napsal o tom, jaké to ve vězení je a jak je tam s ním zacházeno…

„Vězeňští úředníci mi řekli, že nikdy neviděli, že by byl obžalovaný držen ve vyšetřovací vazbě déle než 11 měsíců za jednoduchý trestný čin (a nikoli za závažný trestný čin nebo teroristický čin), navíc na samotce, a co je nejdůležitější, aby byl přiveden k soudnímu jednání spoutaný na rukou a nohou,“ píše.

Dále již Dr. Reiner Fuellmich:

7:00 Soudní slyšení pro aktivistu za občanská práva a právníka Dr. Reinera Fuellmicha

Vítají mě těžce ozbrojení důstojníci s pistolemi a samopaly vybaveni neprůstřelnými vestami. Snaží se mě přesvědčit, abych si oblékl neprůstřelnou vestu, což důsledně odmítám. Pak mě nechají podepsat prohlášení, které je zbavuje odpovědnosti, pokud budu zraněn nebo zabit střelbou.

Jeden z policistů prohledá mé tělo a pak mě přinutí kleknout na stoličku, jako to dělá pokaždé, když mi nasadí okovy.

Kolem pasu mi uváže široký kožený opasek a poté mi nasadí pouta, která jsou k opasku připevněna řetězy, které jsou zase zajištěny velkým visacím zámkem.

Kotníkové okovy mě nutí dělat velmi malé krůčky, což ztěžuje nastupování a vystupování z přepravního vozidla. Kdybych takhle klopýtl, nemohl bych pád zachytit a pravděpodobně bych si zlomil zápěstí.

Představitelé věznice mi řekli, že nikdy neviděli, že by byl obžalovaný držen ve vyšetřovací vazbě déle než 11 měsíců za jednoduchý trestný čin (a nikoli za závažný trestný čin nebo teroristický čin), na samotce, a co je nejdůležitější, aby byl přivážen k soudnímu jednání takto spoutaný.

U soudu jsem byl odveden do sklepa, do dlážděné cely s jednoduchou dřevěnou lavicí, suterén se cynicky nazývá „sklep.“ Poté mi provádí osobní prohlídku.

Pak musím počkat, až mě v poutech odvedou do soudní síně. Pokaždé, když je soud přerušen, jsem znovu spoután a znovu odveden „do sklepa.“

Pokaždé, když jsem se vrátil od soudu, jsem byl v průchozí místnosti úplně vysvlečený, aby mi provedli důkladnou prohlídku těla.

Obtěžování, ponižování, trestání

Pan D., zástupce ředitele pověřený vyšetřovací vazbou, nařídil moji úplnou izolaci s odůvodněním, že moje právní poradenství ostatním zadrženým by je mohlo podnítit ke vzpouře.

Věznice Rosdorf je rozdělena do dvou oblastí: trestní vazba (400 vězňů) a vyšetřovací vazba (80 vězňů), kde jsem od 13. října 2023 vězněn.

Zadržené osoby jsou rozmístěny na 4 úrovních. Ti, kteří jsou považováni za zvláště nebezpečné nebo ohrožené, jsou izolováni na úrovni A0, kde je zvýšená bezpečnost a jsou tam zavedena další omezení. Byl jsem tam ubytován.

Stejně jako ostatní vězni úrovně A0 mám přísně zakázáno mluvit s jinými vězni.

11 měsíců nemám přístup k internetu, nemám počítač ani mobil. Smím se dívat jen na televizi. Můj jediný kontakt s vnějším světem je můj právník a 3 hodiny měsíčně návštěvy nebo telefonáty s rodinou.

Ano, celkem 3 hodiny měsíčně.

Moje izolace jde tak daleko, že i na každodenní procházku po dvoře musím chodit sám. Tato hodinová procházka je pozastavena, pokud jsem přistižen při komunikaci s jiným vězněm, i když je to pouze signál rukou.

Ano, když si vyměním pozdrav se spoluvězněm přes mříž okna, i když jen kývnu hlavou – on i já budeme okamžitě potrestáni.

Všechna kárná opatření jsou ukládána bez udání důvodů a bez možnosti odvolání.

Všichni jsou vinni!

Zacházení s osobami ve vyšetřovací vazbě je obzvláště špatné a hraničí s mučením. Pan D., který vede vyšetřovací vazbu a zároveň pracuje jako sociální pracovník, se netají svým přesvědčením: Domnívá se, že jste vinen, pokud jste ve vyšetřovací vazbě.

Jeho nerespektování presumpce neviny je hlavním důvodem mého umístění na samotku.

Dopustil se závažného a úmyslného porušení povinností, čehož jsem byl svědkem. Tato porušení vedení věznice krylo. Až na dvě výjimky plní bezpečnostní důstojníci příkazy, které dostanou, bez výčitek svědomí – jako roboti.

Dne 8. 8. 2024 jsem požádal o rozhovor zástupkyni ředitele věznice. Řekl jsem jí, že během mé nepřítomnosti na soudech mi z cely zmizely osobní věci a dokumenty.

Cely jsou obvykle prohledávány pravidelně podle přísných pravidel. K těmto krádežím došlo mimo úřední kontroly, které jsou evidovány.

Pronásledování: Dr. Reiner Fuellmich odkazuje na případ Redzep

Plná vážnost situace se ukazuje v útocích na těžce zraněného vyšetřovaného Kevina Redzepa. Dovolil mi zveřejnit jeho jméno a příběh. Pochází z Černé Hory a přestože je inteligentní a mluví několika jazyky, neumí plynně číst ani psát německy.

Byl umístěn na oddělení, kde bylo několik násilných vězňů nebo kteří byli obviněni z úkladné vraždy. Spoluvězni ho nazvali „cikánem“, vyhrožovali mu a požádali o pomoc pana D., který ho odmítl vzít k ohroženým vězňům.

Následující den byl Kevin Redzep napaden třemi spoluvězni při vycházce. Skleněnou lahví byl tak těžce zraněn na hlavě, že mu rozdrtila  kost nad levým okem a byl ohrožen zrak.

Dne 9. července 2024 musel Kevin Redzep podstoupit operaci, než se vrátil do věznice v Rosdorfu, když se zotavil. Došlo k další fyzické potyčce s pěti nebo šesti vězeňskými důstojníky, kteří ho shodili na zem a znovu ho zranili na hlavě.

Pan D. poté nařídil izolaci Kevina Redzepa, který už byl těžce traumatizován.

Kevin Redzep, který chtěl žalovat pana D., věznici a spolkovou zemi Dolní Sasko za ublížení na zdraví, mě požádal o pomoc.

Když se pan D. dozvěděl, že jsem tomuto vězni poradil a našel mu právníka, Kevin Redzep zmizel. Předpokládá se, že byl převezen do jiného vězení. Od té doby se ho právnička Wörmerová, moje právnička, marně snaží najít v naději, že ještě žije.

Paprsek naděje

Navzdory disciplinárním sankcím, kterým čelí, jsou se mnou obvinění solidární. Povzbuzují mě. Například na mě volají: „Nevzdávej se, pokračuj.“

Někteří vězeňští úředníci prokoukli podvod s pandemií a vědí, že můj proces je falešná spravedlnost organizovaná zpravodajskými službami. Dali mi to vědět a přejí mi dobrý výsledek.

Nejvíce mi pomáhá obrovská podpora mezinárodní veřejnosti.

Dostávám velké množství dopisů, které nečte ani vedení věznice. Čtu všechny dopisy a jsem nekonečně dojatý náklonností, kterou projevují. Snažím se odpovídat, jak jen to jde.

Někdy vidím hlídky a lidi, jak mě zdraví, když sedím v transportním voze k soudu.

Cítím pozoruhodně silné spojení se všemi, kteří mě podporují. Právě toto spojení nám umožňuje společně překonat nepřízeň osudu.

Dvakrát týdně musím na vyšetření k lékaři, protože jsem odmítl odběr krve. Tvrdil jsem, že jakýkoli lékařský výkon, zejména jakýkoli invazivní lékařský výkon, představuje porušení fyzické integrity, pokud pacient dobrovolně neudělí souhlas.

Jsem proto pravidelně vyšetřován, protože vězeň trpící tuberkulózou by mohl případně nakazit lidi, se kterými přišel do styku.

Jeden z vězeňských lékařů vyjádřil sympatie k mé práci. Vysvětlil mi také, že zdravotníci mají pocit, že zdraví mnoha zadržených je neslučitelné s detenci. Vedení věznice však tuto skutečnost raději ignoruje.

Poté, co jsem osobně viděl, co se děje ve vyšetřovací vazbě – pozastavení základních práv obviněných, jejich potíže s přístupem k obhajobě, která se skutečně zajímá o jejich osud – jsem přesvědčen, že věznice prospívají pouze těm, kdo z nich profitují.

Vyšetřovací vazba je lukrativnější než vazba po soudním řízení.

Nesetkal jsem se s žádným obžalovaným, kterého bych označil za „zlého.“ Potkal jsem mnoho, opravdu mnoho obžalovaných, kteří mi připadají nevinní nebo potřebují především terapeutickou léčbu, jak přiznal vězeňský lékař.

Kdybychom nepotřebovali nějaké věznice pro nějaké sociopaty, například pro ty, kteří jsou zodpovědní za pandemii, války, masakry jako v Gaze a pro zkorumpované lidi systému, byl bych pro zrušení věznic.