Zatímco v Evropě se mají likvidovat chovy, v saúdskoarabské poušti najdete desítky tisíc krav

Některé aspekty zelené agendy se vztahují pouze na pečlivě vybrané země. Tedy zatímco v zemích EU se již nějakou dobu živočišná výroba utlumuje – samozřejmě ve jménu boje proti uhlíku a dusíku – v nehostinné poušti Saúdské Arábie najdete statisíce krav, jejichž chovy se podle všeho rušit nebudou.

A to přesto, že v těchto nehostinných oblastech je mnohem komplikovanější zajistit prostředí, které by bylo pro krávy příznivé, včetně krmiva. Zatímco v Evropě se po značnou část roku dají krávy krmit na pastvinách, něco podobného není v saúdskoarabské poušti možné.

Přesto se tam chovají stáda krav. Jejich chov samozřejmě zanechává mnohem delší „uhlíkovou stopu“ než je tomu v případě evropských chovů.

To jen dokazuje, že zde o žádný uhlík nejde, jde pouze o likvidaci evropské prosperity a soběstačnosti.

Mimochodem, největším paradoxem asi je, že většinovým vlastníkem největší mléčné farmy nejen v Saúdské Arábii, ale na světě vůbec, je francouzská firma Danone.

Kdo stojí v pozadí si lze zřejmě lehce domyslet. Ti, kteří stojí v pozadí všech velkých korporací…

Málokdo ví, že Saúdská Arábie má spolu s Čínou největší mléčné farmy na světě. Při absenci zelených pastvin jako v Číně se desítky tisíc krav ocitají v klimatizovaných stájích uprostřed pouště!

Abychom pochopili logiku, musíme se vrátit k ropnému embargu uvalenému Araby na západní země v roce 1973, které jako odvetu hrozily použitím potravin jako zbraně omezením vývozu pšenice a mléka do arabských států, které považovaly za nepřátelské. 

Saúdská Arábie, která byla velmi závislá na dovozu potravin, se od toho chtěla osvobodit spuštěním rozsáhlého programu pro zemědělství s cílem dosáhnout potravinové soběstačnosti.

Bylo nutné rychle postupovat a stimulovat výrobu, farmy byly silně dotovány petrodolary a stát umožňoval zemědělcům štědře čerpat z obrovských zásob podzemní vody. 

Světlo světa pak spatřily obrovské projekty, takže v 80. letech se Saúdská Arábie z dovozce potravin stala vývozcem a dokonce se stala šestým největším vývozcem pšenice na světě. Na druhou stranu to mělo vážné důsledky na životní prostředí a na hladinu podzemní vody.

Mléčná farma Al Safi-Danone

Poušť Rub al-Chali v Saúdské Arábii je se svými 780 000 kilometry čtverečními (velikost Turecka) největší písečnou pouští na světě. Je tam běžně 60 stupňů a na míle daleko není nic než písek… Je to jedna z nejsušších oblastí na planetě.

Možná si myslíte, že jsou tu hlavně štíři, hadi, pavouci… Ale ne, v této poušti můžeme vidět desetitisíce černobílých krav seřazených ve stínu stáje.

Uprostřed tohoto nekonečného písku, asi sto kilometrů od Rijádu, hlavního města Saúdské Arábie, již více než 40 let stojí obrovská mléčná farma Al Safi-Danone, postavená saúdskou královskou rodinou, která tak chtěla zemi zajistit soběstačnost v oblasti výroby potravin.

Součástí farmy je i mlékárna.

Zde, v srdci pouště, žije až 50 000 černě osrstěných  krav, holštýnských dojnic. Al-Safi je mezinárodně uznávána Guinessovou knihou rekordů (vydání z roku 1998) jako největší integrovaná mléčná farma na světě.

Nedaleko odtud chová farma Almarai v poušti dokonce více než 180 000 krav .

Aby krávy mohly žít v tomto nepřátelském prostředí, klimatizace neustále udržuje teplotu ve stájích na méně než 27 °C (nejlepší teplota pro získání velkého množství mléka); pohyblivé panely chrání zvířata před spalujícím sluncem.

Každá klimatizovaná stodola je 500 metrů dlouhá a chová 1500 krav.

Každý den se narodí kolem 65 telat. Býčci jsou zabiti a poskytují maso, ze samic se stanou dojnice.

Krmivo pro krávy je částečně dováženo, pochází z celého světa (dokonce i cornflakes ze Spojených států). V poušti již není možné pěstovat krmné rostliny kvůli velkému nedostatku vody. Krávy potřebují každý den 1300 tun potravy. 

Každý den vypijí kolem 150 litrů vody. Napájecí trysky neustále rozstřikují tisíce litrů vody, aby krávy působily dojmem, že se pasou jako ve Šlesvicku-Holštýnsku. Každá kráva navštíví plně automatickou dojicí stanici čtyřikrát denně a vyprodukuje kolem 40 litrů mléka. 

Dojírna je v provozu prakticky 24 hodin denně, celkem to představuje až 800 000 litrů mléka denně. Vedoucí farmy dokonce hovoří o více než milionu litrů mléka denně.

V roce 2001 francouzská společnost Danone převzala 50,1% podíl v saúdské mléčné farmě. Z mléka se vyrábí mléčné nápoje, jogurty a sýry pod značkou Al Safi Danone, celkem více než 80 mléčných výrobků. Společnost je dodává do Saúdské Arábie a vyváží je do 12 zemí Blízkého východu.

K výrobě tohoto mléka spotřebuje megafarma astronomické objemy vody. V zemi, kde voda stojí dvakrát více než benzín, představuje bilance spotřeby vody skutečný problém.

Používá se na zavlažování plodin, pravidelnému postřiku stájí pro udržení přijatelného klimatu a pro krávy i na pití.

Jak je vidět na nedávném leteckém snímku (viz titulek), po desetiletích nadměrného čerpání byly mělké vodonosné vrstvy (200 metrů) vyčerpány a pole byla přesunuta o několik set kilometrů, kde je nyní nutné vrtat více než 2 000 metrů hluboko, aby se našla voda. 

Bývá horká až 70 stupňů a musí se nejprve vychladit. Tuto situaci zhoršuje plýtvání v důsledku špatného stavu sítě, což v některých regionech způsobuje ztráty 20 až 50 %.

Podle Organizace spojených národů klesá hladina podzemní vody od 80. let 20. století o téměř šest metrů ročně. Protože prší velmi málo, hladiny podzemní vody se téměř nedoplňují.

Můžeme se oprávněně ptát, jak dlouho může tento ekonomický model pokračovat, aniž by ohrozil produkci potravin a zejména životní prostředí. Pokus o zúrodnění pouště vyšel až po dvou desetiletích nadměrného využívání podzemních vod.

Tolik malá exkurze na farmu, kde jistě každý litr mléka za sebou zanechává nesrovnatelně delší uhlíkovou stopu než mléko od evropských krav, které jsou však již roky vybíjeny – údajně ve jménu omezení CO2 a metanu.

Bude nakonec zcela nesoběstačná Evropa, zničená Green dealem EU, dovážet mléko z podobných farem? Pak ovšem všechny „uhlíkové a dusíkové“ výmluvy rozhodně neobstojí…