Rakousko: 13 hektarů orné půdy u Lince má být obětováno pro gigantický solární park

Přesně takto vypadá energetická politika provozovaná ve jménu klimatického náboženství. V rámci EU to také znamená zbavit se závislosti na fosilních palivech – tedy například i na plynu, kterým se stále vytápí spousta domácností v celé Evropě.

Rakousko je v tomto docela specifické: je závislé zejména na vodní energii, ale už roky se v zemi vztyčují nové a nové větrné elektrárny, brzy se dokonce nedaleko našich hranic objeví největší větrníky na světě.

A zdá se, že země si za podobnou megalomanií stojí i v případě monstrózního solárního parku, kvůli kterému dokonce Linec obětuje hektary zemědělské půdy.

Paradox je, že tyto planetu hyzdící panely se prezentují jako „zelená energie,“ když naopak brání tomu, aby v daných místech byla jakákoli zeleň – o jejich nízké efektivitě nemluvě.

Co ovšem udělají, pokud se nad solárními panely prožene krupobití, jako se to nedávno stalo například v USA?

Oblast 16 fotbalových hřišť na jihu Lince se má stát obětí šílenství energetického přechodu: orná půda se promění v solární park. Tyto gigantické fotovoltaické systémy vedou k zahřívání prostředí a redukují domnělý boj s globálním oteplováním do absurdity.

MFG Austria pro to nemá pochopení: „Tyto věci patří tam, kde způsobují nejmenší škody, teprve potom mají smysl,“ odsuzuje projekt Manuel Krautgartner. Zabírání zelených ploch FV systémy poškozuje přírodu.

13 hektarů orné půdy na jihu Lince – ekvivalent plochy 16 fotbalových hřišť – má být přeměněno na obrovský fotovoltaický systém: To, co se prodává jako průkopnický projekt z hlediska energetického přechodu, je ve skutečnosti přesně naopak:

„Namísto využití oblastí, které jsou již neprodyšné, se ještě více pastvin a orné půdy přemění na tepelné ostrovy, to je zcela špatný způsob,“ říká Joachim Aigner, předseda spolkové strany MFG-Rakousko.

„Nezastavěné oblasti musí být chráněny; existuje více než dost oblastí, které jsou vhodnější pro fotovoltaické systémy než zemědělská půda.“

Vlastník soukromého majetku chce vybudovat masivní fotovoltaický systém na 13hektarovém poli na jihu Lince. Tato plocha je však pak pro zemědělství nenávratně ztracena. 

Využívání zemědělské půdy a pastvin je nejjednodušší a nejlevnější způsob, ale také nejvíce „nehumánní.“

Navzdory ujištění, že rostliny mohou v takových systémech růst a určitý stupeň „biodiverzity“ je možný: tato obrovská fotovoltaická pole na venkově nemají nic společného s organickou přírodou nebo ochranou životního prostředí.

Jeden bod, který mluví proti velkým FV plochám, je to, že okolní klima je ohříváno černými fotovoltaickými panely. Tento takzvaný „efekt tepelného ostrova“ vytváří lokální tepelné ostrovy. 

„Hodně horkého vzduchu k ochlazení země pomocí alternativní výroby energie – to zní stejně absurdně, jako to ve skutečnosti je,“ říká stručně Joachim Aigner.

Nyní je na řadě linecké zastupitelstvo, které musí rozhodnout o přezónování předmětného území. Joachim Aigner:

„Před několika desítkami let tady byl všude ještě nádherný lužní les. Proč je tak nemožné přeměnit tuto oblast zpět na skutečnou louku nebo postavit park, když už půdu nechcete využívat k zemědělství?“

Ve skutečnosti se zdá velmi krátkozraké vzdát se orné půdy v blízkosti metropolitních oblastí: trend k soběstačnosti a zahradničení je stále větší a důležitější. Vzhledem k blízkosti velké obytné zástavby by také bylo vzrušující alternativou vytvořit zde zahrady pro vlastní pěstování.

V tomto konkrétním případě lze také předpokládat, že vlastník pozemku chce na své orné půdě vydělat.

Fotovoltaická strategie 2030 v Horním Rakousku uvádí, že pro zřízení FV systémů by měly být využívány především plochy budov, skládek, parkovací místa včetně velkoprostorových parkovišť, silniční plochy a také silniční a železniční dopravní systémy.

Tento přístup nejen chrání cenné přírodní oblasti, protože by nemusel být uzavřen ani jeden metr čtvereční navíc, ale také šetří zdroje.

Na druhé straně strategie fotovoltaiky vůbec nezmiňuje zabírání zelených ploch.

 „Jestliže městským politikům z Lince záleží na ochraně přírody a krajiny, nemělo by přezónování v zastupitelstvu projít. Uzavřených ploch je v Horním Rakousku dost, dláždit zelené plochy fotovoltaickými systémy to hraničí se šílenstvím,“ říká Manuel Krautgartner.

Je šokující, že městští politici v Linci tomuto projektu tleskají: Linec, jak známo, se opakovaně nazývá „hlavním městem klimatu,“ ale zároveň je zde každoročně více útoků na pastviny než kdekoli jinde.

Na druhou stranu se město opožďuje, pokud jde o budování fotovoltaických systémů na budovách vlastněných městem: Donauparkstadion, který byl otevřen v loňském roce, nemá na střeše o rozloze 6 000 metrů čtverečních jediný fotovoltaický modul, stejně jako zimní stadion ani nová mrazicí hala v přístavu, nemluvě o desítkách skladů a podniků po celém městě.

Joachim Aigner: „Velké FV systémy by zde dávaly smysl a nevyžadovaly by žádný zásah do přírody. Energetický přechod na úkor přírody je bezcenný. 

Teprve až budou vyčerpány všechny možnosti na již uzavřených plochách, lze uvažovat o využití zemědělských nebo zelených ploch jako poslední možnosti.“