Debata o euru: Přistoupení k Fiskálnímu paktu schválila v roce 2018 většina tehdejších parlamentních stran

V současné době se zejména po projevu agenta Pávka strhla vášnivá debata na téma „euro.“ Jeho přijetí by bylo dalším velkým krokem v postupném odevzdávání suverenity, které už máme asi jen coby se za nehet vešlo.

V podstatě od doby, co jsme pod kuratelou EU, dělají VŠECHNY vlády kroky, které nás přibližují k euru. Již v době vstupu do EU jsme se zavázali k jeho přijetí, tedy na rozdíl od Velké Británie a Dánska jsme si v tomto směru nevyjednali výjimku.

Základním účelem eura je samozřejmě další možnost centrálního ovládání jednotlivých zemí – a euro zároveň ukrajuje další značný díl suverenity. Jako „bonus“ pak máte povinnost zachraňovat krachující evropské země.

Důležité také je, že všechny země eurozóny pravděpodobně budou jednoho dne povinny naráz zrušit hotovost (to samozřejmě až po zavedení a rozšíření digitálního eura).

Země, které tedy platí eurem, nemají možnost zachování hotovosti, protože v případě, že se ECB rozhodne ji zrušit, bude neplatná ve všech zemích eurozóny. Mezitím samozřejmě musí dojít jak k rozšíření digitálního eura, tak evropské digitální identity (eID).

To bude zřejmě ještě nějaký rok trvat. EU počítá s tím, že v roce 2030 bude mít eID 80% občanů zemí EU, rušení hotovosti by tak zřejmě přišlo na řadu někdy kolem roku 2035.

Důvodů proč nepřistupovat k euru je mnoho, brilantně by to jistě zhodnotil spíš nějaký ekonom.

Euro má však, bohužel, oporu většiny politických stran, i když ne vždy je tato opora zcela otevřená. Je to znát zejména na tom, že dosud všechny vlády podnikaly kroky, které nás pomalu (ale jistě) k euru přibližují.

Například hnutí ANO si nyní hraje na „odpůrce“ eura, nicméně byla to právě jejich vláda, kdo hlasoval v roce 2018 pro přistoupení k Fiskálnímu paktu, což je pro přijetí eura velmi důležitý krok.

Pro tehdy hlasovaly nejen ty strany, které se nyní k euru velmi otevřeně hlásí, což jsou 4 strany „pětidemolice“ či ČSSD (dnes SOCDEM), která se svým eurohujerstvím nikdy netajila, ale také hnutí ANO či KSČM. Proti tehdy hlasovaly jen SPD a ODS.

Je pravda, že tehdejší vláda ve svém prohlášení neměla přijetí eura, což ovšem v té době ještě nedoporučovala ani ČNB a MF. Nicméně kroky, které nás k euru přibližují, dělala minulá vláda úplně stejně jako všechny předchozí.

Současná vládní sebranka (či alespoň její část) a komunistický rozvědčík v čele státu tak mohou tlačit na přijetí eura jen díky všem předchozím vládám, které po celé dlouhé roky připravovaly půdu pro jeho přijetí.

Současnou destrukční vládu už vlastně ani dlouhodobě vůbec nekomentuji, protože mi nestojí za to, abych ztrácela čas plichtěním článků o sebrance, která je u koryt jen proto, aby plnila přání svých páníčků z Bruselu, Kyjeva a Washingtonu, případně lobbistů, jejichž zájmy zastupuje.

Ovšem všichni jsme věděli, co jsou zač, protože oni se s tím v podstatě ani netají. Přesto si své voličstvo kupodivu najdou. To už je ovšem jiná věc.

Mezitím si však uskupení prolezlé Aspenem, navštěvující srazy WEF, podporující americké základny na našem území a opakovaně vysílající vrchní evropskou cenzorku do Bruselu, hraje na velkého odpůrce eura.

Přitom nepřiznají, že i oni pomohli tomu, že jsme k jeho přijetí zase o nějaký ten krůček blíž.

Politické sliby jsou skutečně pouze sliby a nemusí být nikdy naplněny, což ostatně vidíme i nyní v přímém přenosu, kdy i současná vládní sebranka podráží vlastní voliče třeba tím, že přes opačné proklamace zvyšuje daně.

K euru se tak zřejmě jednoho dne dostaneme, i když si to většina lidí nepřeje. Všechny vlády nás touto cestou vedly a není důvod pochybovat, že tak nebudou činit i nadále.

Nebo se během několika let přejde na digitální korunu (jako nedávno ve Švédsku, kde se již digitální koruna testuje), což už nebude měna jako taková, ale jen jakýsi „bodový systém“ (programovatelný, s dobou expirace), který se má časem sjednotit i v globálním měřítku.

Možné také je, že se jen prostě čeká na to, až bude v průzkumech většina lidí pro euro. A mezitím budou pokračovat přípravy na jeho přijetí.

Asi tak, jako to dělaly všechny vlády za posledních 20 let…