WHO a WEF se ptají: Proč nám lidé nevěří?

Dvě dlouhodobě zprofanované organizace, z nichž jedna přímo působí na politiky v jednotlivých vládách, zatímco druhá se chystá ovládnout celý svět, nechápou, proč lidé nevěří jim ani jejich loutkám.

Jde zejména o loutky, které v „době covidové“ oddaně dodržovaly nařízené škodlivé nemocniční protokoly, odmítaly léčit v počátku nemoci a posléze nutily lidem experimentální genové injekce.

Na webových stránkách Světového ekonomického fóra si regionální ředitel WHO pro Evropu a ministryně zdravotnictví Estonska lámou hlavu nad otázkou, proč důvěra ve zdravotnictví tak rychle klesá.

Při těchto úvahách si samozřejmě nepřipouštějí vlastní chyby – například v podobě škodlivého a neúčinného hromadného očkování a destruktivních plandemických opatření. Místo toho se hlavní stížnost týká takzvaných dezinformací.

Proč klesá důvěra ve zdravotnictví a co se s tím dá dělat? – Tuto otázku položil Hans Kluge (regionální ředitel WHO pro Evropu) a Riina Sikkut (ministryně zdravotnictví Estonska). Ano proč?

Hned na začátku si můžete přečíst v článku z 12. prosince na webu WEF:

Důvěra mezi pacienty, zdravotnickými pracovníky a vládou se narušila z několika důvodů, včetně nedostatku jasné a transparentní komunikace a šíření dezinformací.

Přestože se uvádí, že tzv. pandemie podpořila ztrátu důvěry, tak o posedlosti opatřeními a povinným očkováním není ani zmínka. Článek je určen k propagaci Tallinnské konference o zdravotních systémech, která proběhla od 12. do 13. prosince, během níž se v Estonsku setkali ministři zdravotnictví členských států WHO a EU.

Byli kolektivně překvapeni, že politika a instituce se těší mezi obyvatelstvem stále menší důvěře. „Důvěra a transformace“ bylo motto konference: Koneckonců, důvěra je předpokladem transformace.

Je jen hloupé, že transformaci, kterou chce WHO a EU prosazovat, si obyvatelstvo nepřeje. Důvěru nelze vybudovat, pokud jednáte proti vůli občanů.

Zejména digitalizační šílenství, které je v současné době posouváno kupředu, nevyvolává žádné bouře nadšení u nikoho, kdo je byť jen vzdáleně kritický, s ohledem na pozadí digitálních očkovacích průkazů.

Sdílení zdravotních údajů, které by měly zůstat jen mezi  lékaři a těmi, kterých se to týká, občanům neslouží. Tyto informace se však dají snadno použít proti nim – k sankcionování nežádoucího chování a prosazování agend, jako je například „totální očkování.“

Organizace, úřady a dokonce i lékaři, kteří svým pacientům bez důkazů vnutili experimentální očkování proti Covidu, si skutečně vysloužili všeobecnou nedůvěru. 

A zdravotničtí pracovníci, kteří přišli o práci kvůli svému očkovacímu statusu, už nikdy nebudou moci důvěřovat tomuto zkorumpovanému a na farmacii závislému systému.

Skutečnost, že Kluge a Sikkutová jsou zmateni tím, že se zdravotnický personál již necítí být doceněn, je na tomto pozadí výsměch. Je pravda, že politizace zdraví, zejména během takzvané „pandemie,“ vedla k rozčarování.

Ale jakou cenu má toto prohlášení, když přichází od úředníka WHO a ministryně, která všechny tyto křivdy aktivně prosazovala? Přiznali někdy otevřeně své chyby a omluvili se obětem?

Samotné zveřejnění tohoto článku na webových stránkách WEF ukazuje, proč WHO a všichni, kdo jednají jejím jménem, ​​jsou stále méně důvěryhodní.

O tom, jakou moc má Světové ekonomické fórum a jeho členové skutečně celosvětově, lze polemizovat, ale faktem je, že WEF ovládá většinu politiků po celém světě přes jejich členství ve WEF nebo skrz pravidelné srazy v Davosu.

Nikdo se tam nestará o lidi jako o svobodné jedince, vždyť hlavním mottem WEF je: „Nebudete nic vlastnit a budete šťastni.“

Pro globalisty je populace obecně masou hospodářských zvířat, která by měla být řízena, kontrolována a využívána tím nejlepším možným způsobem.

Toto fórum je především sdružením podnikatelů a politiků, kteří vždy cíleně propagují krize, ze kterých sami nejvíce profitují – prostřednictvím přerozdělování peněz daňových poplatníků, které jsou směrovány masově do určitých průmyslových odvětví, nebo prostřednictvím kolektivní propagace totalitních struktur k lukrativním ziskům a udržení moci.

Neustálý boj proti kritickým informacím je zde nejlepším příkladem.

Nic z toho není slučitelné s demokratickými principy.

Nebo jste byli dotázáni, zda by vaše daně měly být použity na dotování nekonkurenceschopných zelených technologií a zda by se experimentální farmaceutické produkty měly nakupovat a distribuovat lidem pod nátlakem?

Byli jste dotázáni, zda podporujete útok na národní suverenitu v podobě pandemické smlouvy WHO a změn Mezinárodních zdravotních předpisů?

Věříte, že příznivci WEF a organizace, které otevřeně spolupracují s WEF, budou jednat ve váš prospěch a budou mít na mysli pouze váš nejlepší zájem?

Po všem, co se dělo v uplynulých letech, je kladení si otázky, proč byla v mezinárodním měřítku otřesena důvěra ve zdravotní politiku, vskutku drzostí nejvyššího kalibru.

Ukazuje to, že na odpovědných pozicích zřejmě není zájem o přehodnocení a korekci kurzu. A také to ukazuje, proč by měli být lidé i nadále  podezřívaví a opatrní.