Instalace bezpáteřní korouhvičky na post prezidenta víc vypovídá o jeho podporovatelích než o něm samém

Nyní se již celá Evropa hojně pozastavuje nad tím, že snad poprvé v historii EU se našel v řadách vrcholných politiků některé z členských zemí jedinec, který dal v plénu jasně najevo, že podporuje odevzdání  suverenity vlastní země do rukou cizích mocností.

Vlastně jsem původně vůbec nechtěla tento příšerný exces komentovat, ale nedalo mi to poté, kdy jsem si všimla, že jeho kolaborantský výrok neušel mnoha zahraničním médiím.

Samozřejmě hovořím o nedávném výroku korouhvičky Petra Pavla. Zatímco velké evropské země samozřejmě tlačí na to, aby malé země z rozhodování „vyšachovaly“ (což je celkem logické), politici v čele malých zemí – jako je i ta naše – se zatím vzdát možnosti veta odmítají.

Ponížené odevzdání suverenity je totiž nejen znakem jasného jednání proti zájmům země, kterou daný politik zastupuje, ale dokonce i  ukázkovým případem velezrady.

Jistě sami víte, co prohlásil, ale pro pořádek to ještě krátce připomenu:

V úterním projevu v koncertní síni v belgických Bruggách přednesl generál Pavel patolízalský  – silně probruselský a pro-natovský – projev, ve kterém poukázal na mnoho výzev, kterém nezapomněl upozornit na Rusko, Čínu a samozřejmě jako správný lokajíček podpořil i klimatickou agendu.

Během projevu se Pavel dotkl tématu zlepšení efektivity Evropské unie a řekl účastníkům, že „musíme být připraveni zvážit domácí debatu o různých návrzích na změnu rozhodovacího procesu EU, včetně přechodu na hlasování kvalifikovanou většinou v některých oblastech.

Musíme zvýšit povědomí o tom, že stabilita a moc – jinými slovy, schopnost jednat společně – jsou naše společné zájmy,“ dodal.

Již v době, kdy ho mainstreamoví propagandisté začali předvádět jako cvičenou opičku, mi bylo jasné, že jde o podobně názorově flexibilního jedince jakým byl „želé“ Drahoš.

A jakmile kariérního komouše a Aspeňáka podpořily obvyklé mediální prestitutky a angažovaná umělecká úderka v čele s alkoholičkou Holubovou a  propagátorem genových jedů Čtvrtníčkem, nebylo pochyb o tom, že právě on musí být zvolen.

To byl i důvod, proč proti němu postavili jedince, kteří z podstaty neměli šanci vyhrát (a proč naopak z volby předem vyřadili ty, kdo by případně mohli generála „Korouhvičku“ porazit).

Vlastně všichni ti, kdo ho podporovali – od komediantské šmíry, přes mediální prestitutky až po politické dno – jen  ukázali, že jsou stejně bezpáteřní jako jedinec, kterého dostali na post, který by snad nemohl kdokoli jiný v řadě kandidátů pošpinit víc.

Hodně to však vypovídá i o jeho voličích, kteří si nedokázali předem zjistit, co je zač. Ten, kdo dokáže ze dne na den změnit názory o 180 stupňů, tak nikdy nekoná v zájmu ničeho jiného než jen a pouze svého vlastního prospěchu.

Ti, kdo kariérního komouše, který ještě v roce 1987 nadšeně básnil o událostech roku 1968, tak vehementně podporovali, jsou dozajista stejní charakteroví mrzáci, jako jejich modla.

Velmi dobře si pamatuji, že rok 1987 byl již poměrně dost uvolněný. Proto by v té době nemluvil v podobném stylu jako Pavel nikdo jiný než zcela bezpáteřní kariérista.

To ovšem jistě ví i mnozí jeho podporovatelé, v čele s výše uvedenou „uměleckou angažovanou úderkou.“

Na druhou stranu věřím, že někteří z nich by jeho proslov plně podpořili, protože oni sami nemají problém s tím, že by za nás měly rozhodovat cizí mocnosti.

To ostatně kolaborantům nikdy nevadilo, důležité pro ně vždy bylo pouze to, že jim v kapse cinká jejich „třicet stříbrných.“