Před summitem G20 dala Indie najevo, že se nehodlá vrhat do klimatického šílenství Západu

Indie je další z řady zemí, které odmítly šílenou politiku zeleného údělu, založenou na jedné velké klimatické lži. Ostatně, Indové mají odstrašující příklad velmi blízko.

Je jím Srí Lanka, která se před pár lety zavázala k tomu, že se stane první udržitelnou zemí světa. Jak se ukázalo, tak ona „udržitelnost“ je zároveň přímou cestou do pekel, neboť během krátké doby se ostrovní země propadla do neuvěřitelných problémů.

Přesně stejnou cestou se vydala i EU a další vlády západních zemí, které nyní ničí obyvatelstvo klimatickou politikou založenou na lži, která nám říká, že člověkem produkovaný CO2 způsobí klimatickou katastrofu.

Jako hostitel summitu G20  je Indie připravena bránit své využívání fosilních paliv navzdory nepřátelství některých svých hostů vůči tomuto zdroji energie.

Ministr energetiky R.K. Singh na konferenci před summitem organizovaným místními médii odpověděl na kritiku, že jeho země je velkým producentem oxidu uhličitého z používání fosilních paliv, zejména uhlí.

Kritiku označil za směšnou a řekl, že „o emisích nerozhodujete v závislosti na velikosti země. Malý ostrov bude spotřebovávat obrovské množství energie na hlavu, ale jeho celkové emise budou nižší. Musíte o tom mluvit v přepočtu na hlavu… Příběh se musí změnit.“

Indické emise na obyvatele jsou nejnižší mezi největšími uživateli fosilních paliv a mnohem nižší než celosvětový průměr. To znamená, že mnoho Indů nadále spotřebovává energii tempem hluboko pod úrovní, které bylo na rozvinutém Západě dosaženo před desítkami let.

Mezi účastníky G20 budou USA, Velká Británie, Kanada, Německo a další, jejichž vůdci usilují o odstranění používání fosilních paliv v rozvojových zemích, přestože uhlí a ropa pomohly vytvořit západní bohatství v průmyslové revoluci.

„Pokud máte ekonomiku, která roste o 7 procent, poroste i elektřina z uhlí,“ řekl ministr. „Splníme energetické požadavky pro náš růst, protože máme právo růst. Pokrytectví vyspělých zemí je nesmírné.“

Pan Singh poukázal na nepříjemnou skutečnost, že obnovitelné zdroje nejsou realistickou alternativou k fosilním palivům pro výrobu velkého množství elektřiny.

„Požadavek na zálohování větrné a solární energie bateriemi zvyšuje jejich náklady téměř pětinásobně,“ řekl.

Cena obnovitelných zdrojů energie není jen problémem rozvojových ekonomik. Dokonce i v nejbohatších zemích jsou větrné a solární elektrárny proslulé zvyšováním celkových nákladů na energii.

Spisovatel Michael Shellenberger tvrdí, že většinu těchto nákladů nesou spotřebitelé. Například říká, že „obnovitelné zdroje přispěly k tomu, že ceny elektřiny vzrostly o 50% v Německu a pětkrát více v Kalifornii než ve zbytku USA, přestože generovaly pouze 17% elektřiny státu.“

Rostoucí obavy vzbuzuje také dostupnost a cena surovin pro baterie. Na rozdíl od populárních tvrzení, že ceny skladovacích systémů klesly, data ukazují, že jejich suroviny jsou stále dražší.

Podle Energy Storage News:

„Ceny lithium-iontových baterií vzrostly v roce 2022 o 7%, což je poprvé, kdy ceny vzrostly od doby, kdy Bloomberg NEF zahájil své průzkumy v roce 2010. Zjištění, že průměrné ceny baterií elektrických vozidel a bateriových systémů skladování energie celosvětově vzrostly v reálných hodnotách  potvrzuje důsledky toho, s čím se průmysl potýká v posledních měsících.“

Vzhledem k těmto nejistotám se země jako Indie nezavážou k žádným ambiciózním cílům v oblasti transformace obnovitelných zdrojů. To je zřejmé vzhledem k tomu, jak Indie zvyšuje svou závislost na fosilních palivech a současně zvyšuje svou kapacitu obnovitelných zdrojů.

Indie sice může navenek dávat najevo zájem o instalace obnovitelné energie, ale nebude riskovat náklady spojené s rizikem výpadků proudu nebo zakrnělého hospodářského růstu přílišnou závislostí na vysoce nákladné větrné a solární energii.