Seymour Hersh: Léto jestřábů

Seymour Hersh: Léto jestřábů

Známý novinář, nositel Pulitzerovy ceny Seymour Hersh již nějakou dobu tvrdí, že má zaručené informace ze zákulisí americké politiky. V té souvislosti před časem potvrdil to, co si mnozí jen mysleli: CIA stála za útoky na Nord stream.

Od té doby se na substacku pravidelně vyjadřuje k různým politickým událostem.

Ve svém dalším článku se věnuje čelním americkým „jestřábům,“ kteří mají na americkou – a potažmo celou západní – politiku mnohem větší vliv než loutka trpící demencí v instalovaná do čela USA.

Čemu se během léta věnovali? Tentokrát to ovšem nebude jen o Ukrajině…

Dále již tedy Seymour Hersh a jeho analýza dalšího dění:

Je to už několik týdnů, co jsme se podívali na dobrodružství zahraničněpolitického uskupení Bidenovy administrativy, vedené Tonym Blinkenem, Jakem Sullivanem a Victorií Nulandovou.

Jak strávili váleční jestřábi léto?

Sullivan, poradce pro národní bezpečnost, nedávno přivedl americkou delegaci na druhý mezinárodní mírový summit počátkem tohoto měsíce v Džiddě v Saúdské Arábii.

Summit vedl korunní princ Mohammed bin Salman, známý jako MBS, který v červnu oznámil sloučení své státem podporované golfové tour a PGA. O čtyři roky dříve byl MBS obviněn z toho, že nařídil vraždu a rozčtvrcení novináře Džamála Chášukdžího na saúdskoarabském konzulátu v Istanbulu kvůli údajné neloajalitě vůči státu.

Jakkoliv to zní nepravděpodobně, takový mírový summit se konal a mezi jeho hvězdy patřili MBS, Sullivan a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Chyběl zástupce Ruska, který na summit pozván nebyl.

Zahrnoval jen hrstku hlav států z méně než padesáti zemí, které vyslaly delegáty. Konference trvala dva dny a přilákala něco, co by se dalo popsat jen jako malá mezinárodní pozornost.

Agentura Reuters uvedla, že cílem Zelenského bylo získat mezinárodní podporu pro „principy“, které bude považovat za základ pro urovnání války, včetně „stažení všech ruských vojsk a navrácení veškerého ukrajinského území.“

Formální reakce Ruska na neúčast nepřišla od prezidenta Vladimira Putina, ale od náměstka ministra zahraničí Sergeje Rjabkova. Summit označil za „odraz pokusu Západu pokračovat v marném a k zániku odsouzeném úsilí mobilizovat globální Jih za Zelenským.“

Indie i Čína vyslaly na zasedání delegace, možná přitahované Saúdskou Arábií kvůli jejím obrovským zásobám ropy. Jeden indický akademický pozorovatel odmítl, že by tato událost nedosáhla o mnoho více než dobré reklamy pro svolávací sílu MBS na globálním Jihu.

Postavení království napomáhá americkému úsilí o dosažení konsenzu tím, že zajistí, aby se Čína zúčastnila schůzky s  Jakem Sullivanem ve stejné místnosti.

Mezitím, daleko na bojišti na Ukrajině, Rusko pokračovalo v maření probíhající protiofenzívy Zelenského. Zeptal jsem se amerického zpravodajského úředníka, proč to byl Sullivan, kdo se vynořil z kruhu zahraniční politiky Bidenovy administrativy, aby předsedal bezvýznamné konferenci v Saúdské Arábii.

„Džidda byla Sullivanovo dítě,“ řekl úředník.

Plánoval, že to bude Bidenův ekvivalent prezidenta Woodrowa Wilsona ve Versailles. Velká aliance svobodného světa se po ponižující porážce nenáviděného nepřítele sešla na oslavě vítězství, aby určila podobu národů pro příští generaci. Sláva a sláva. Povýšení a znovuzvolení.

Klenotem v koruně měl být Zelenského úspěch Putinovy bezpodmínečné kapitulace po bleskové jarní ofenzivě. Dokonce plánovali proces norimberského typu u světového soudu, s Jakem jako naším zástupcem.

Objevilo se čtyřicet zemí – všechny kromě šesti hledaly po uzavření Oděsy potraviny zdarma – což je narážka na Putinovo omezení dodávek ukrajinské pšenice v reakci na Zelenského obnovené útoky na most spojující Krym s ruskou pevninou.

Dost o Sullivanovi. Obraťme se nyní k Victorii Nulandové, architektce svržení proruské vlády na Ukrajině v roce 2014, jednoho z amerických kroků, které nás dovedly tam, kde jsme, ačkoli to byl Putin, kdo zahájil strašlivou současnou válku.

Ultra-jestřábka Nulandová byla počátkem léta Bidenem přes vášnivé námitky mnoha lidí na ministerstvu zahraničí propagována na úřadujícího náměstka ministra zahraničí. Nebyla formálně nominována na poslankyni ze strachu, že by její nominace vedla k pekelnému boji v Senátu.

Byla to Nulandová, která byla minulý týden poslána, aby zjistila, co by mohlo být zachráněno poté, co převrat vedl ke svržení prozápadní vlády v Nigeru, jedné ze skupiny bývalých francouzských kolonií v západní Africe, které zůstaly ve francouzské sféře vlivu.

Prezident Mohamed Bazoum, který byl demokraticky zvolen, byl svržen z úřadu juntou vedenou šéfem jeho prezidentské gardy, generálem Abdourahmane Tchianim. Generál pozastavil platnost ústavy a uvěznil potenciální politické oponenty.

Do jeho kabinetu bylo jmenováno dalších pět vojenských důstojníků. To vše vyvolalo obrovskou podporu veřejnosti v ulicích v Niamey, hlavním městě Nigeru – dostatečnou podporu na to, aby odradila vnější západní intervenci.

V západním tisku se objevily chmurné zprávy, které zpočátku pohlížely na povstání z hlediska Východu a Západu: někteří z podporovatelů převratu nesli ruské vlajky, když pochodovali ulicemi.

New York Times považovaly převrat za ránu pro hlavního amerického spojence v regionu, nigerijského prezidenta Bola Ahmeda Tinubu, který kontroluje obrovské zásoby ropy a plynu. Tinubu pohrozil nové vládě v Nigeru vojenskou akcí, pokud mu nevrátí moc.

Stanovil lhůtu, která uplynula bez jakéhokoli vnějšího zásahu. Ti, kdo žijí v regionu, nepovažovali revoluci v Nigeru v pojmech východ-západ, ale za dlouho potřebné odmítnutí dlouhodobé francouzské ekonomické a politické kontroly. Je to scénář, který se může opakovat znovu a znovu v zemích Sahelu v subsaharské Africe, kde dominuje Francie…

 

Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 12 Průměrně: 4.9]

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *