Příběh ponorky Titan zaměstnal média na několik dní. I když byl již v neděli – tedy jen několik hodin po vyplutí – osud ponorky znám, veřejnost se záměrně udržovala v nevědomosti a napětí, že možná někdo přežil.
Mainstream většinou mlčel o tom, že majitel společnosti společnosti OceanGate prohlásil, že odmítá zaměstnávat zkušené 50leté bělochy, protože nejsou inspirativní, takže dává přednost nezkušeným, ale nadšeným mladíkům.
A zatímco mainstream záměrně mlčel o spíše ideologickém pozadí výběru personálu, což mohlo hrát při katastrofě poměrně podstatnou roli, samotná Bidenova administrativa tajila, že jen pár hodin od vyplutí ponorky se již o implozi – a tedy i o tom, že nikdo nepřežil – vědělo.
Američané si nyní pokládají otázku: Proč bylo nutno příběhem tak dlouho lid zaměstnávat? A našli také odpověď…
Dva informátoři IRS se připravovali vyjít na veřejnost s více usvědčujícími informacemi, které obviňovaly Bidenovu administrativu ze schématu pohřbít důkazy o daňových zločinech Huntera Bidena.
Stejně tak se objevilo odhalení, že Joe Biden byl „v místnosti“, když Hunter vystřelil výhružnou zprávu čínskému obchodnímu partnerovi požadujícímu platbu.
Tento příběh někteří nazvali největším politickým skandálem, jaký kdy tato země viděla.
Národ však mezitím uchvátil další příběh: smrt pohřešovaných pasažérů ponorky, kteří se minulý víkend vydali na Titanic, jen aby krátce po cestě ztratili kontakt.
Ve čtvrtek Wall Street Journal oznámil, že „přísně tajný vojenský akustický detekční systém určený k odhalení nepřátelských ponorek poprvé slyšel to, co americké námořnictvo prohlásilo za implozi Titanu několik hodin poté, co ponorka zahájila svou plavbu,“ a že americký systém detekoval zvuk imploze poblíž místa, kde byly ve čtvrtek objeveny trosky.
A co víc, není to tak, že by armádě trvalo několik dní, než se pokusila zjistit, jaký je zvuk. Tyto, tyto informace byly okamžitě sdíleny s velitelem incidentu, aby pomohly s probíhající pátrací a záchrannou misí.
Bidenova administrativa tedy v neděli věděla (i když ne definitivně), že byl slyšet zvuk, jako by se ponorka zhroutila několik hodin poté, co byla na své cestě. A co víc, nechali všechny myslet si, že cestující jsou naživu.
To vedlo mnohé k otázce, proč Bidenova administrativa nechala lidi, aby si mysleli, že pasažéři ponorky jsou stále naživu, navzdory informacím a přesvědčení, že k implozi došlo brzy po plavbě.
Pokud by to oznámili okamžitě, příběh by vyšuměl mnohem dříve a pozornost veřejnosti by se obrátila k mnohem větší bombě týkající se zločinů Bidenů.
Navíc, zatímco oficiální oznámení o smrti od společnosti OceanGate bylo založeno na objevu pole trosek, nemusí to stačit pro ty, kteří se ptají, jak se tento dílčí příběh dostal k uchvácení národa ve stejný den, kdy se objevil dosud nejprůkaznější důkaz proti prezidentově rodině.
Nakonec však odvádění pozornosti nejspíš nebylo vůbec potřeba: pro ty, kteří se ptají, kolik minut americká mainstreamová média věnovala příběhu informátorů IRS (daňového úřadu), máme jasnou odpověď: Nula…..
