Namačkaní jako sardinky v betonovém iglú: Globalisté nás chtějí nacpat do stísněného prostoru

Pokud sledujete globalistickou agendu, která se nyní zaměřuje zejména na klimaalarmismus, pak víte, že součástí globalistických plánů je také sdílené bydlení, přičemž většina lidí – WEF tvrdí, že až 80% – by měla být nacpána v malých bytech v chytrých 15minutových městech, která budou pod pravidelnými klimatickými lockdowny.

A o tom, že globalisté berou tyto plány vážně, vypovídá také fakt, že se již připravují taková megaměsta a objevují se první návrhy „udržitelných“ domů, ve kterých budou lidé namačkáni jako sardinky.

Počítá se také s tím, že nebudete mít k dispozici žádnou zahradu a nepotřebná jsou i parkovací místa, neboť auta by podle WEF neměl v budoucnu téměř nikdo vlastnit.

Nyní se objevil jeden takový plán na udržitelné domy, které počítají jen s velmi malým prostorem pro každého jedince. Protože by neměl nikdo nic vlastnit, je pravděpodobné, že půjde o domy se sdílenými byty.

Prvním a nejdůležitějším omezením je prostor – ekologicky se žije jen v malém prostoru – čím menší, tím lepší. Největším problémem venkovského života je  životní prostor, který je k dispozici v průměru na osobu.

Rodinné domy jsou podle názoru klimatických šílenců obzvláště špatné, protože zde často není několik bytových jednotek, ale mít v bytě víc než jeden pokoj je také údajně problém.

Jsou citováni „odborníci„, kteří kážou život bez auta nebo vlastní zahrady a doporučují vše od velkoměstského obytného sila přes „ekologický bytový dům“ až po hliněnou chatrč.

Britský architekt Norman Foster v současné době jeden takový projekt prezentuje na bienále architektury v Benátkách. Jedná se o prefabrikovaný dům, který je něco mezi iglú a stanem, přičemž plocha obytného prostoru je pouhých 36 metrů čtverečních.

Před dveřmi samozřejmě nemůže chybět stojan na kola. Ve fotogalerii je také nabízen koncept celého osídlení těchto „betonových iglú,“ přičemž důraz je kladen na soběstačnost.

„Soběstačnost“ samozřejmě neznamená schopnost obyvatel vypěstovat si vlastní potraviny, ale zanechat co nejmenší možnou uhlíkovou stopu. To je řešeno solárními články, bio-toaletou a vlastním systémem koloběhu vody včetně domovní čistírny odpadních vod, kde od fekálií očištěná odpadní voda z předchozího dne opět vystříkne z kohoutku.

Nyní samozřejmě musí nastoupit správná propagandistická mašinérie, která by lid přesvědčila, že pokud se nepřestěhuje do podobných králikáren a nezačne využívat upravenou odpadní vodu, způsobí tím globální klimatickou katastrofu.

Celá věc sahá až k vytvoření tzv. „Davos Baukultur Allianz“ se silnou účastí Světového ekonomického fóra (WEF). Myšlenka: Umělci, architekti, realitní žraloci, vlády, neziskovky a „občanská společnost“ by měli vytvořit „město budoucnosti“.

Osm hlavních principů je: sociální management (správa), funkčnost, životní prostředí, ekonomika, rozmanitost, kontext, smysl pro místo a krása – ačkoli myšlenka elit v posledním bodě se velmi liší od představy obyčejných lidí.

Je to velký sociální experiment: „Cit pro toto místo znamená, že je vytvořena inkluzivní společnost, která vymýtí diskriminaci a radikalizaci a podporuje integraci a občanské povědomí,“ tvrdí WEF.

„Ekologický“ aspekt se zaměřuje především na „odpovědné využívání půdy a sídel, udržitelnou mobilitu a energetickou účinnost.“

Budou tedy betonová iglú o rozloze 36 metrů čtverečních novými živými stany pro občany, kteří budou nuceni prodat svůj dům pod cenou kvůli zničujícímu nátlaku na renovaci EU?

Architekt iglú Norman Foster není oficiálně členem „Davos Building Culture Alliance“, ale několik přispěvatelů agendy WEF v minulosti pracovalo pro jeho síť.

Na jedné straně to zahrnuje jeho architektonickou kancelář, která je známá pro výstavbu udržitelných skleněných „paláců“ – průhledná kopule Bundestagu, chválená otcem „Velkého resetu“ králem Karlem III., byla také vytvořena na Fosterově rýsovacím prkně.

Kromě toho existuje „Nadace Normana Fostera“. Jejím posláním je implementovat Chartu OSN pro udržitelné bydlení, která je zase zakotvena v 17 cílech udržitelného rozvoje „Agendy 2030“ OSN.

V reakci na údajnou „klimatickou krizi“ je cílem vytvořit globální univerzální lidskou bytost ve svém „udržitelném“ univerzálním domě – a prvním velkým experimentem je „Výzkumný projekt základních domů“, z jehož plodného lůna vylezl betonový iglú dům.

Tento dům by měl sloužit všem: od studentů přes hackery s omezeným spořicím účtem až po lesní dělníky ve třetím světě a nově příchozí ekonomické migranty v uprchlických táborech: mělo by to být správné řešení pro každého.

Možná i pro Ukrajinu? V každém případě byl Foster jmenován starostou Charkova jako architektonický génius, který se bude podílet na rekonstrukci jeho města…

WEF pravidelně chválí Fosterovy velké projekty – jako je výstavba „udržitelného high-tech města“ v Indii. Mnoho kolegů architektů již poukázalo na debatu o pověstné hře se zednářskou symbolikou ve Fosterově architektuře.

Podobný vizuální jazyk je vyjádřen v jeho „udržitelném“ rozšíření bývalého panství bankovní rodiny Rothschildů ve Waddesdonu (Anglie), které bylo přeměněno na muzeum a jehož rodinná nadace se podílela na Fosterově projektu.