Bezvýznamní prorežimní pisálci plivou na světově uznávaného novináře

Včera jsem na Seznamu narazila na článek, který měl za cíl poplivat zřejmě nejlepšího světového novináře Seymoura Hershe, který napsal výbušný článek, v němž měl dokázat, že za útokem na Nord Stream stojí USA s Norskem (více o článku zde a zde).

Na rozdíl od těch, kdo mají za cíl za špinavý groš pouze šířit goebbelsovskou propagandu, je tento Novinář s „velkým N“ autoritou, které by se měl každý začátečník doslova klanět.

Hersh se totiž nikdy nebál jít proti proudu a vyslovovat i nepříjemné pravdy. To je něco, co současní propagandisté, ničím se nelišící od těch, které si pamatujeme z dob minulých, v žádném případě neumí. Jediné, co se naučili, je šíření tupé a jednostranné propagandy.

A třeba i za špinavý groš pomlouvat Novináře, jemuž tito pisálci nesahají ani po kotníky. Ale nyní konkrétně, cituji z článku zavánějícím na dálku tupou propagandou:

Především neobstojí způsob, jakým jsou informace o naplánování a uskutečnění exploze plynovodu podložené. Hersh se v rozsáhlém textu, který má více než 30 tisíc znaků, odvolává jen na jeden nejmenovaný zdroj. Jeho věrohodnost vzhledem k závažnosti sdělení navíc podkládá velmi vágně.

Všímáte si, kdo to píše? Pisálci, kteří se sami spoléhají na jediný zdroj v případě jako je ukrajinská válka, kdy vydávají informace pocházející z centrály ukrajinské propagandy za čirou pravdu. Informace zhola neověřené, jak jsme mohli vidět namátkou třeba na případu údajně zabitých vojáků z Hadího ostrova.

A to nehovořím o jejich tupé covidistické propagandě, kdy se neštítili šířit třeba nesmysly o tom, že očkováním zachráníme babičky nebo stejné lži o bezpečných a účinných vakcínách.

Velmi stručný životopis Seymoura Hershe ukazuje, že nikdy nebyl poplatný režimu, což je zřejmě i důvod napadání ze strany bezvýznamných pisálků:

Seymour Hersh (* 1937) je americko-židovský investigativní novinář, který získal prestižní Pulitzerovu cenu poté, co odhalil, jak američtí vojáci během války ve Vitenamu popravili stovky jihovietnamských civilistů – většinou žen a dětí.

Hersh, považovaný za jednoho z nejvýznamnějších investigativních novinářů na světě, také odhalil, jak USA mučily irácké vězně v později nechvalně známém vězení Abu Ghraib a informoval o skandálu Watergate pro New York Times.

V posledních letech si ho všimli a kritizovali ho za zpochybňování americké historiografie kolem smrti Usámy bin Ládina, informování o amerických plánech na vraždy politických oponentů v Íránu a odmítání tvrzení USA, že syrská vláda použila chemické zbraně proti civilistům.

Mezi mnoha oceněními, která Hersh získal za svou novinářskou práci, lze kromě Pulitzerovy ceny zmínit také cenu George Polka – americkou novinářskou cenu, kterou obdržel pětkrát, což je také zároveň v tomto ohledu rekord, kterému se zatím žádný jiný novinář nevyrovnal.

Tolik ve zkratce k jeho životopisu, který ukazuje, že skutečně vícekrát „ťal do živého,“ když se rozhodl upozornit na zločiny „světového drába.“ Zločiny, které nikdy nebudou potrestány. A především pak zločiny, na které žádný  mainstreamový prorežimní pisálek nepoukázal.

Komu tedy věřit? Mainstreamovému propagandistovi, který je jen oddaným služebníkem režimu a neví co znamená slovo „novinařina“ nebo novináři, který ukázal, že neslouží jen tupé propagandě? Na to si odpovězte sami.

Článek, který měl zřejmě za cíl ponížit novinářskou legendu, musel v případě myslících lidí zaúčinkovat přesně naopak. Jen o něco víc zdůraznil propastný rozdíl, který je mezi tupou propagandou a opravdovou novinařinou…